DMD č. 10 pro 10. 4. 2022. Téma: Dál než jsme chtěli

Gonny zamračeně sedí nad mapou, prstem ťuká na různá místa.
Přisednu. „Už spí. Tak co zítra?“
„To kdybych věděl. Krucinál. Ta holka nás svou zbrklostí šoupla mnohem dál od Prahy, než jsme byli původně. Teď babo raď. Čekat na Lučištníka a ztrácet čas, nebo jet dál s ní, a trnout, co zas vyvede?“
„Nejsem baba, ale myslíš, že týden tolik změní?“
„Obávám se, že ano. Švédové se stahují k Praze. Je třeba dostat se tam dřív než oni. Ten artefakt musíme najít za každou cenu, říkali.“
Pokrčím rameny. „Tak ji berem s sebou.“
Pohlédne na mě. „Toho jsem se bál.“

Když ten příběh vypravovali, shodli se na základní věci.
K jejich souboji došlo kvůli muži.
Jejímu muži, kterého on sprovodil ze světa.
On namítal, že se mezi piráty v podstatě jedná o přirozenou smrt, a ona byla odhodlaná vynahradit si tu urážku a vdovství jeho krví.
On tasil meč.
Ona pistoli.
On tvrdil, že prohlásil „Nebudu bojovat se ženou.“, aby si zachránil zbytky pověsti.
Ona tvrdila, že prohlásil „Nebudu bojovat se ženou.“, aby si zachránil krk.
Další věc, na níž se shodli, bylo překvapení z toho, že ji vzápětí požádal o ruku.
Při tom souboji rozhodně zašli dál, než chtěli.

„Maminko?“ vykoktal zděšeně.
„Milánku??? Co ty tady děláš?“
„Já tady náhodou bydlím,“ koktal stále konsternovaný tou situací. „Ale co tady děláte vy a… a… a… ten pán?“
„No, jak bych ti to, Milánku, tento…“ zrozpačitěla konečně tchýně a natáhla se do koupelny pro župan. „My jsme tady s Petrem diskutovali odpoledne v kavárně o vlivu hudby pozdní renesance na zušlechťování ducha a povznesení morálky společnosti a to nás tak pohltilo, že jsme prostě nemohli přestat, a tak jsme šli k vám, když Jaruška musela vzít tu noční… a tak jsme diskutovali a najednou to nějak zašlo dál, než jsme tento…“

Když došlo na výběr vysoké školy, měli studenti z Avonley prakticky na výběr ze dvou možností. Buď zůstali na Ostrově a zapsali se na Královskou v Charlotte, nebo na Svatou Máří v Novém Skotsku. Ostatní univerzity ležely zcela mimo časové i finanční možnosti většiny Ostrovanů.
Jen Diana Barryová pocházela z rodiny tak majetné, aby ji přijali na dívčím internátu v Anglii, což trhalo Anne srdce. Když ale vyšlo najevo, že Gilbert získal prostředky na studium medicíny na Sorbonne, trhalo to srdce všech. Bylo totiž jasné, mladík jeho talentu a bez rodiny, ke které by se toužil vrátit, opustí Ostrov navždy.