Anne s E na konci

Vracely se do Zeleného domu zavěšeny jedna do druhé a plakaly. Gilbert vedl Jema za ruku kousek za nimi, aby mohly zůstat ve svém zármutku osamotě.
"Nemůžu uvěřit, že už mi nikdy nenašlape zablácenými botami v kuchyni," vzdychla Marilla, "a nevěřím, že nakonec jsem z celé rodiny zůstala poslední já. Byla jsem nejstarší..."
"Ach Marillo," Anne ji chtěla utěšit, ale ztráta jediného muže, jehož směla nazývat otcem, zanechala v její duši velké prázdno, "co bude se Zeleným domem?"
"Přemýšlela jsem," odpověděla Marilla po chvíli. "Jsi Anne ze Zeleného domu. Nikdy jsi mi neříkala matko, ale budu ráda babičkou tvým dětem."

Studený vítr rozcuchal Marille vlasy, zatímco věšela prádlo. Brala do rukou Anninu spodničku, punčochy a svrchní šaty. Uvědomila si, že šaty byly příšerně obnošené a pravděpodobně ty jediné, které dívka měla poslední roky, a taky že jsou nezvykle malé. Anne byla neuvěřitelně hubená, nevypadala na svých 12 let.
V tom se něco zlomilo. Po tvářích jí tekly slzy.
"Matthewe!" zakřičela na bratra.
"Ano?" Vykoukla farmář zpoza kupky sena.
"Musíš hned zabít dvě slepice. Anne potřebuje jíst a zesílit. A taky musí mít mléko a vejce, vždyť se vyvíjí."
"Takže zůstává?"
"Na zkoušku. Jak jsem řekla." Ale Marillino srdce už vědělo.

Zamrzlý rybník pana Rogerse dnešní odpoledne nepozná klid, už totiž nastupují naši úžasní avonleyští chlapci k utkání, které nebude přátelské.
V pletených čepicích hoši z farem, proti nim v červených palčácích chlapci z obchodnických rodin. Místo kotouče se po ledě klouže velká borová šiška.
A už se to rozbíhá, Charlie Slone se svou zbrusu novou holí míří přesně pod rameno Moodyho Spurgeona střežícího farmářskou branku.
Záhy se skóre vyrovnává, Gilbert neomylně trefuje horní roh soupeřovy branky.
Ovšem neraduje se dlouho, Ruby Gillisová naplněná přílišnou radostí z Gilbertova úspěchu omdlévá u postranní čáry.
Jak tohle dopadne? Kdo zachrání krásku v nesnázích?

Marilla nevěřila, že by mohla být někdy sentimentální, ale Anne ji změnila víc, než si kdy dokázala představit. Co byla Anne na koleji, chodila se každé ráno dívat do jejího prázdného pokoje a pozorovala slunce, jak pomalu vstupovalo oknem a svítilo na Anniny trofeje. Nejprve sušený květinový věnec, potom sbírka peříček, mušlí a korálků, pak se plné pozornosti dostalo starému zmačkanému klobouku u dveří.
Marilla se těšila z těch obyčejných věcí, které znamenaly celý svět. Jednou se Anne vrátí, ale tenhle pokoj už nebude její, bude jiná, větší, připravená pro nové století. Ale tyhle věci budou navždy představovat její dětství.

"Pořád nechápu, co je na tom zábavného. Prostě půjdeme proti proudu, než najdeme, kde Hunter začíná," prohlásila poněkud otráveně Ruby. Promáčené střevíce byly nanejvýš nepohodlné.
"Budeme jako Livingstone, objevíme tajemné prameny a kmen divochů, který ho uctívá. Bude se o nás psát v učebnicích," radostně hlaholila Anne.
Představa divochů Ruby i Dianu znepokojila ještě víc než mokro v botách, ale jednou už s dobrodružnou výpravou za prameny řeky Hunter souhlasily a bylo jim hloupé vycouvat.
Na počátku řeky Hunter je ovšem nečekal kmen divochů, ale mokřina hled vedle Mortnovic sídla. V učebnicích se o nich nepsalo, zato dostaly vynikající koláč.

"Kéž bych tak nebyla zrzavá. Vždyť to je prokletí dívky nosit na hlavě něco, co vypadá jako mrkev. Slyšela jsi snad někdy o vznešené a slavné princezně, která by měla vlasy jako já? Není to možné. Proto je Kordélie černovlasá. Ach, jak já bych chtěla být černovlasá. Nebo alespoň hnědovláska. Slyšela jsi někdy o někom, kdo by se narodil s červenou, ale dorostl do tmavé hlavy? Kéž bych byla strom, mohla bych nosit hlavu plnou květů a lidé by mě obdivovali. A nebi..."
"Anne, dost!" vykřikla Marilla. "Jak může být někdo tak marnivý. Bůh ti dal, smiř se s tím."

Coleova náruč byla hřejivá a jeho ramena široká akorát pro jedno dívčí vyplakání. Seděli spolu na palubě přívozu z Nového Skotska a cítili se bezradní.
"To je všechno? Dokumenty shořely?" Anne si utřela oči.
"Podle mě ti ředitelka sirotčince lhala," poznenal trefně Cole a nepouštěl ji z objetí.
"A záleží na tom? Nikdy se o rodičích nedozvím než to, co opakuju pořád. Měli mě rádi, ale umřeli. Ale říkám to tak často, že jsem si to nejspíš vymyslela jako princeznu Kordélii a všechno ostatní." Rozplakala se nanovo.
Cole se zamyslel: "Jestli zemřeli, musí mít nějaký kostel záznam. Zítra vyrazíme znovu."

Zrzavý lišák rozdmýchával v řadách avonleyskůch mužů nečekanou vlnu vášně. Primitivní pud jim velel vzít do rukou klacky, vidle, pušky a toho zloděje kuřat zneškodnit.
Anne a Cole tuhle lásku k zabíjení nesdíleli, naopak dělali vše pro to, aby zrzavého krasavce ochránili. Anne mu denně nosila jídlo, aby nemusel krást slepice, Cole se ho zase snažil vyplašit, aby se vrátil hluboko do lesů, kam za ním lovci nepůjdou.
Jejich snahy zatím vyznívaly naprázdno.
"Není to fér, že chtějí zničit život něčeho tak krásného," povzdychla si Anne.
"A přitom jestli je tu zvíře na odstřel, je to Billy," pronesl otráveně Cole.

Jeden hrnek hladké mouky. Hrnek celozrnné. K tomu ještě hrnek kukuřičné krupice. Půl hrnku melasy. Žejdlík vody. Velkou hrst sušených třešní. Dvě lžíce cukru. Dvě lžíce rozpustěného másla. Dvě lžičky jedlé sody. Lžičku soli.
Smíchat mouky s krupicí a cukrem. Přidat sodu a sůl. Ve vodě a melase rozmíchat máslo. Pomalu lít do suchých ingrediencí. Na závěr hrst ovoce.
Nádobu na chleba naplnit ze dvou třetin, přikrýt plátnem a pevně omotat provázkem. Péct v další nádobě s vodou dvě hodiny.
Recept, co si Cuthbertovic ženy předávají už generace, zkoušela Anne poprvé. Jestli se povede, vezme ho kamarádkám do Čtenářského klubu.

V lese za Avonley se příliš ztratit nedalo, byl protkán sítí stezek a cest, ale Anne v něm bloudila ráda, aby hovořila se stromy. Dnes bylo ovšem nezvyklé ticho.
A pak ji spatřila. V bílém kožichu kráčela lesem Zima. V otiscích šlépějí mrzla voda, vlasy ji pročesával studený vítr. Anne zírala v úžasu a štípala se do ruky. Ale byla tam pořád. Majestátní, nádherná. Přišla až k Anne a vyslala k ní vzdušný polibek. Anne si zakryla oči před přívaly štiplavých vloček.
Když je otevřela, Zima už tam nebyla. Ale třpyt zapletený do zrzavých copů dokazoval, že to nebyl sen.