Hippokratova přísaha

Stáli spolu na prahu nového života.
Na okraji propasti, kterou díky Bohu překonali.
Když se ohlédli, viděli temnotu protrhávanou záblesky slunce, vlny moře, které se zuřivě tříštily o skály, dva ptáky s poraněnými křídly, co za soumraku hledají cestu domů.
Ani jeden už se nechtěl ohlížet.
Nebo snad chtěl?
Edward nejistě nahmatal Siriusovu ruku. Pozoroval profil jeho nezvykle vážné tváře.
„Hvězdičko?“
„Hm?“
„Asi bychom měli jít. Čeká se jenom na nás. Nebo sis to rozmyslel?“
Sirius odtrhl pohled od divokého, zpěněného příboje. Opětoval jeho stisk.
„Jdem na to, zlato. Veď mě. Z týhle cesty už nechci uhnout ani o krok.“

„Co to je?“
„Co je co?“
„Co je tohle?“
Sirius otevřel dveře ledničky, aby do ní Edward viděl.
Téměř všechny police zabíraly saláty, okurky, papriky, mrkve, lilky a cukety. Mezi tím byly nacpané balíčky sýru feta a vespod trůnily dva kyblíky jogurtu.
„V Tescu měli řeckej tejden?“
„Začíná léto. Elizabeth dostala chuť na lehké obědy.“
„A kde je moje jídlo?“
„Všechny tvé instantní poživatiny jsou ve špajzu. A jestli myslíš kečup, tak ten je někde vzadu. Hledej, hvězdičko. A nebo zkus zeleninu, je v bio kvalitě.“
„Vypadám snad jako přežvýkavec?“
„Ne. Jen se tak někdy chováš. To budou ta éčka.“

Mladík na stoličce za zástěnou zařval a cuknul sebou.
„Drž, nebo ti tou jehlou vypíchnu oko,“ zavrčel Sirius, který právě provlékl Vicryl roztrženým obočím.
„Šít rány bez umrtvení je protizákonný!“
„Hovno.“
„Budu si na tebe stěžovat, ty parchante! Poženu tě před komisi! Můj strejda je tajemník ministra! Skončíš na dlažbě, ty sráči!“
Sirius dokončil první steh, zastřihl nit a odložil jehelec.
„Fajn,“ řekl ledovým hlasem. „Chceš anestézii? Beze všeho. Zavolám tátu tý holky, cos ji chtěl znásilnit. On je totiž taky doktor. A víš, co tu dělá? Anesteziologa. Uspává lidi. Jde mu to skvěle. Garantuju ti, že tebe uspí nadobro.“