Hippokratova přísaha

Z toho parchanta už jsem viděla jen záda.
Na tom ale nezáleželo.
Důležité bylo dostat se co nejrychleji k doktoru Snapeovi.
Pustila jsem kýbl s mopem a stáhla špinavé rukavice. Na natažení nových nebyl čas. Na vytřenou podlahu už dopadly nejméně dva litry.
Krev byla úplně všude.
Látka pláště, kterou si omotal dlaň a vrazil ji do rány, prosakovala.
Přidala jsem k jeho ruce tu svou a ze všech sil stlačovala prořízlou tepnu.
Volnou rukou jsem ho objala v pase a posadila na zem.
Křičela jsem o pomoc.
A pak mu vyděšená k smrti šeptala do ucha, ať se nebojí.

„Náš pan primář, doktor Krum,“ představila Denisa šéfa pohotovosti, když s Lizzie procházely chodbou kolem vyšetřoven a minuly zamračeného muže s orlím nosem a prokvétajícími černými vlasy. „Takhle se tváří normálně… Katie Bellovou už znáš... Ahoj, Katie. Toho na jedničce jsem vycévkovala… Tohle je doktor Diggory.“
„Zdravím,“ usmál se zářivě Cedric. „Ty určitě budeš Elizabeth, že? Jsi taťkovi podobná. Ale oči máš –“
„Po matce, já vím,“ hlesla Lizzie otráveně. „A kdo je támhleto?“ ukázala k výtahu, odkud právě vykročil muž v tyrkysovém plášti s krajtou obtočenou kolem krku.
„Lockhart,“ ucedila Denisa. „Jde venčit Matyldu. No, to je na delší vysvětlování…“

„Tvrdíte, že čtete myšlenky?“
„Sorry, zlato, byl jsem na hajzlu,“ zahlásil Sirius při průchodu na vyšetřovnu.
„Nečtu. Slyším. V hlavě mi znějí hlasy.“
„Mhm. A co slyšíte teď?“
Pacient loupl očima po Siriusovi.
„Říká, že zapomněl zapnout myčku, takže se naserete, ale usmiřovací sex je fajn plán. V té vínové košili jste sexy. Má chuť na steak. Koupit čaj. Zavolat zubaři. Kromě myčky zapomněl i na pračku. Tak změna plánu. Sex bude už v autě.“
„Fascinující.“ Edward sjel Siriuse pichlavým pohledem. „A na co myslím já?“
„Hmm… To je opravdu zvláštní… Jste asi první člověk, u kterého neslyším vůbec nic.“

Připadalo mu, jako by Elizabeth vyrostla nadzvukovou rychlostí. Ještě před chvílí to byla jeho malá princezna. Teď hledí do tváře mladé ženy, přírodou vybavené k plodnému životu, Bohem obdařené svobodnou vůlí a právem vybrat si cestu.
Vždycky k ní přistupoval jako k autentické bytosti, rozvíjel její kompetence a podporoval ji v jejích úmyslech.
„Já tenkrát tvoji volbu respektovala, pamatuješ? Řekl jsi, že budeš respektovat mou. A ty svoje sliby plníš, tati.“
Jenomže co když dva sliby stojí proti sobě a ani jeden nesmíte porušit?
Jak přijmout jejího partnera a zároveň nedovolit, aby jí někdo ublížil?
„Dobře. Může přijet. Popovídáme si.“

„Ty už jsi zase na pohotovosti, hvězdičko?“
Edward se na vyšetřovně prosmýkl kolem Siriuse tak těsně, že mu na malou chvíli uvízla v hlavě vzpomínka na včerejší noc.
„Tohle jsem nemohl prošvihnout,“ odpověděl, jakmile se vzpamatoval, a prstem v rukavici ukázal na pacientku.
Byla to dáma úctyhodného věku, jejíž uši se leskly nespočtem ocelových kroužků a pecek. To levé ošklivě hnisalo.
„Záliba v piercingu?“
„Už třicet let. Mám jich celkem čtyřiapadesát. Většinu v kalhotkách. Nebude to ucho muset pryč, že ne? Nevím, kam bych to všechno dala!“
„Do výkupu železa?“
„Do starýho železa šoupneme tebe, zlato. Ucho bude v cajku.“

„Co se vlastně stalo?“ zajímalo Harryho, kterému pod rukama přistál ošklivě dolámaný chlapík.
Jeho žena stála vedle lůžka a působila neobyčejně rozrušeně. Celá se třásla, přerývaně dýchala a obličejové svaly jí škubaly.
„Říkala jsem mu, že jestli to přepne zpátky na tu uječenou couru Warbeckovou, tak tu televizi vyhodím z okna!“
„Ze zranění vašeho manžela usuzuji, že to, co letělo z okna, nakonec nebyla jenom televize, paní Pritchardová.“
„Vyrval ji ze zásuvky a řval, že jen přes jeho mrtvolu! Budiž. Já jsem poslušná žena.“
„Samozřejmě… Deniso?“
„Ano, doktore Pottere?“
„Pro pána ortopedickou konzultaci, pro dámu trojku lorazepamu a zavolejte policii.“

„Do psí prdele!“ zařvala Tonksová, zhroutila se na pohovku v klubovně a tiskla si prsty ke spánkům. „Tohle není normální kocovina, ale sedmej kruh pekla! Museli mě otrávit! Tohle se člověku po čistým alkoholu neděje.“
„Nechci být hrubý k dámě, nicméně tolerance k alkoholu s rostoucím věkem klesá.“ Edward prohraboval skříňku medika Thompsona. „Ten calvados byl v pořádku. Jen ho příště zkus vypít o deset panáků méně.“
Dora zmučeně zavyla a upřela na něj prosebný pohled krví podlitých očí.
„Napíchneš mě?“
„Už to chystám,“ usmál se a vytáhl vak s fýzákem.
„Jsi můj anděl.“
„Kdybych byl, pošlu tě na odvykačku.“

Sirius stál u sporáku a míchal v pánvi špagety. Sem tam se nějaká ocitla na zemi, což se Edward snažil ignorovat tím, že se soustředil na knihu ve své ruce.
„Tak si představ, že veškerý Riddleovy publikace se ocitly na indexu zakázaný literatury.“
„Vážně?“
„Jo. Děkan oficiálně zakázal studentům z něho čerpat.“
„Aha.“
„Konečně po třinácti letech. Neuvěřitelný.“
„Hm.“
„Neříkej, že je ti to fuk.“
„Není mi to fuk. Jen s tím nesouhlasím.“
„Co?“
Sirius se k němu obrátil tak prudce, že na podlaze přistálo celé klubko špaget.
„Cenzura vede k nevědomosti a nevědomost k hlouposti. Zákazem lidem oči neotevřeš.“

Na své první misi pochopil, že africké slunce, prach a písek nejsou zrovna fanoušci jeho dlouhých vlasů. (Na rozdíl od přítomných žen, které na nich mohly oči nechat.)
„Abeilleová, půjčte mi gumičku,“ požádal kolegyni. Přes slepené pramínky ofiny hleděl do otevřeného břicha mladíka v poušti. „Až se vrátíme do tábora, ostříhám je. Tohle je děs.“
A tak zatímco ostatní večer mastili karty v klubovně, Sirius chirurgickými nůžkami zuřivě šmikal, až pod ním ve stanu ležela hromada, která by vystačila na dámskou paruku. Na hlavě mu zbyly tři centimetry.
Začala nová etapa jeho života.
Bez chlastu a frajerských lokýnek.
Bez Severuse.

Vrtulník přistál na heliportu v půl druhé ráno.
Muž na nosítkách více než člověka připomínal velrybu, kterou vtáhl lodní šroub.
Tvář měl hlubokými odřeninami, zlomeninami a nánosy krve změněnou k nepoznání.
Přesto byl Harrymu zvláštně povědomý.
Ze sálu odešli v šest ráno.
Letecký záchranář Ernie Macmillan v odpočívárně říkal, že ten týpek přebíhal koleje. Prý se snažil chytit vlak domů a jiný vlak si chytil jeho.
Idiot.
Harryho vlastně nepřekvapilo, když se dozvěděl, že jde o Dudleyho.
Smrt konstatovali ve třičtvrtě na osm.
„Vždycky jsem si myslel, že ho zabije tuk, ale býval bych sázel na infarkt, ne na embolii.“