Hippokratova přísaha

Když mu tehdy v nemocničním pokoji Severus odmítl prozradit, kam se s Hermionou chystají zmizet, do srdce ho bodaly desítky nožů.
Cítil žal z nevyhnutelné ztráty. Cítil zklamání, frustraci a totální bezmoc.
Pomyšlení na to, že s ním nesdílí už ani vteřinu života, ho zevnitř drásalo jako kartáč na čištění ran.
Nejvíc ho ale bolelo vědomí, že si nezaslouží jeho důvěru, protože je nespolehlivý a nepoučitelný notorik, u kterého hrozí, že si po flašce skotské pustí hubu na špacír.
Od té doby se alkoholu nedotkl.
Bylo to překvapivě snadné.
Mnohem snadnější než přestat myslet na to, jak se dotýká Severuse.

„Zlatí mravenci byli u kmene Yaffa považováni za znamení příchodu velkého štěstí,“ vysvětlila Luna. „Když se začali objevovat, šaman všechny nabádal, aby jim neubližovali. Tvrdilo se, že ten, kdo zabije zlatého mravence, sešle na sebe kletbu. Ve skutečnosti se jedná o speciální druh, který kromě kyseliny mravenčí obsahuje i kyselinu lysergovou. Po kousnutí se u člověka projevují halucinace a pocity euforie.“
Edward na ni zamyšleně hleděl.
„Takže šaman přikázal, aby je nechali na pokoji, mravenci vesele kousali, celý kmen hýřil štěstím a mýtus byl potvrzen.“
„Přesně,“ přikývla spokojeně. „Šamani jsou mazaní.“
„Všemi mastmi. Máte ještě nějakou historku?“
„Samozřejmě. Ještě víno?“

Přestože se mohlo zdát, že Sirius je ten zasněný a že jeho mysl neustále poletuje někde mimo realitu, bylo tomu právě naopak.
Siriusova mysl sice poletovala (často rychlostí blesku), nikdy se však nevznášela. Jeho vědomí se pravidelně tříštilo do desítek paprsků, které mířily každý jiným směrem, ale téměř vždy se držely při zemi a jejich zdroj zůstával pevně spjatý s přítomností. Přesně věděl, co chce, a okamžitě si pro to běžel.
Edwardova hlava byla mnohem komplikovanější. Působil dojmem realistického a pragmatického puntičkáře, nicméně uvnitř ukrýval myšlenky, které přesahovaly bezpečnou letovou hladinu. Proto je většinou nesdílel. A nerealizoval. Jen prostě… snil.

Když mu tenkrát ve vrtulníku záchranářka Pippa Macmillanová palci stiskla tlakové body mezi zápěstními šlachami a jemu jako zázrakem přestalo být špatně, rozhodl se v této oblasti dovzdělat.
Půjčil si knihy o akupresuře a četl je v posteli, zatímco Sirius vedle něj přes sluchátka poslouchal jakýsi kravál a střídavě psal maily, projížděl Instagram, vyhledával ideální místa na dovolenou a sklízel rajčata v nějaké online hře.
„Poslyš, věděl jsi, že je pupík nervově spojený se špičkou penisu?“
„CO?“ zahulákal Black, protože ho neslyšel.
Edward mu rukou zajel pod tričko a ukazováčkem zatlačil na pupík.
„Hej! Co to sakra – ? No do hajzlu!“

V deset večer přestala hrát swingová kapela a vystřídal ji profesionální DJ.
Jakmile se ozvali Bee Gees, věděl, co bude následovat.
Jeho manžel odložil rybízový džus, očima vyzval ostatní u stolu, odkopl židli a v napůl rozhalené košili vyrazil na parket.
Lily, přiměřeně lízlá třemi margaritami, ho nadšeně následovala. Jamese táhla za ruku s sebou.
Frank a Alice se přidali hned vzápětí.
Generace vyrůstající na Travoltovi všem předváděla, co znamená poctivé disko.
„Zlato?“ zavolal na něj Sirius a boky pohyboval tak vulgárně, až mu polovina hostů nepokrytě zírala na rozkrok.
„Ano, hvězdičko?“
„You should be dancing…“
A tak se přidal.

Rád tvrdil, že o smrti nepřemýšlí.
Byla to lež. Uvažoval o ní často.
Nejen proto, že se s ní jako anesteziolog dennodenně setkával.
Osobně ji potkal už třikrát.
Po první zkušenosti přehodnotil názor na posmrtný život. Zjistil, že existuje.
Druhý zážitek mu pomohl pochopit význam slova osud. Už věděl, co přesně ho čeká. A nemine.
Třetí klinická smrt mu ukázala, jak důležití jsou lidé, kteří mají schopnost komunikovat se světem mrtvých.
Když na té silnici konečně vykrvácel, Luna byla první, koho navštívil.
Nechal u ní vzkaz pro Siriuse.
„Jestli budeš nechávat čajové sáčky ve dřezu, budu tě chodit strašit. Hvězdičko.“