Hippokratova přísaha

Ctihodná Walburga Blacková, vévodkyně z Gloucesteru, oplývala krutostí, chladnokrevností a neobyčejnou schopností zachovat si důstojnost navzdory skutečnosti, že vévoda Orion udržoval čtyři mimomanželské vztahy a že si příležitostně užíval se všemi dostupnými ženami kromě své manželky.
Se služebnictvem zacházela jako s prašivými potkany a pro zlé slovo nechodila daleko – obvykle ho mívala na jazyku.
Svého nejstaršího syna vydědila, protože nesplňoval její představu dokonalého šlechtice.
„Ještěže ta čarodějnice už nežije,“ poznamenal Sirius u svatebního stolu směrem k Edwardovi. „Zapíchla by tě dezertní vidličkou, aby tě nemusela přijmout do rodiny.“
„Dávala přednost arzenu,“ podotkla Eileen konverzačně. „Ale výsledek by byl samozřejmě stejný.“

Jeho život byl jako divoká řeka, kterou se nechal unášet a jejíž peřeje občas zdolával proti proudu prostě jen tak, z hecu. Nebo proto, aby si dokázal, že na to má.
Když si potřeboval oddechnout, nastoupil do člunu. Který byl zpravidla superrychlý, poněvadž líně plovoucí bárky považoval za nudné.
Když měl problém, hlasitě křičel o pomoc.

Život byl řeka plná zákrut, jezů i dlouhých klidných úseků. Voda, v níž se neustále učil plavat a se kterou často sváděl nerovný boj.
Občas uvízl na mělčině nebo nějakém zlovolném balvanu. Občas se topil. Jako právě teď.
A jako většina tonoucích nebyl slyšet.

Pokud se zrovna nesoustředil na zákrok, byla jeho hlava plná rozličných, spolu nesouvisejících a křižujících se myšlenek, které samovolně přicházely a odcházely, aniž by zanechávaly hlubší stopy. Život přijímal přesně v té podobě, v jaké se na něj valil.

Když zrovna nemeditoval, byla jeho hlava přecpaná úvahami, analýzami a domněnkami, které jako klubko zamotaných špagátů hnízdilo uprostřed mozku tak dlouho, dokud ho nerozpletl. Život řešil jako rovnici se spoustou proměnných a všemu přikládal hlubší význam.

„Zlato? Jsi v pohodě?“
„Jasně. Zatracená cibule!“
Sirius s pobaveným úsměvem zmizel v koupelně.
Edward zaklel a rukávem setřel i slzy, za které cibule nemohla.

Sirius Black nesporně patřil k těm lidem, které by 99 % populace označilo za mimořádně přitažlivé. Na stupnici od 1 do 10 by dostal jedenáctku a generace mileniálů by ho nazvala „šukézním“.
Ženy, které ho odmítly, spočítáte na prstech jedné ruky. (Vlastně ty prsty stačí jen dva.)
Ženy, s nimiž spal, se spočítat nedají.
Srdce žádné z nich však nikdy nezlomil.
Protože všechny přesně věděly, co je čeká. Erotický zážitek, prchavý moment potěšení.
Severus Snape – Edward, chcete-li – rozhodně nenaplňoval obecnou představu o kráse.
Ženy přitahoval silou osobnosti, pronikavou inteligencí a dráždivou nepřístupností.
Srdce nakonec zlomil všem.
A to svoje odevzdal Siriusovi.

Black si v nepořádku neliboval, jen ho nepovažoval za něco, co musí okamžitě řešit. A poněvadž žil v jednom obrovském chaosu, nikdy se nevracel k tomu, co odložil.
Proto se všude válely obaly od tyčinek, hrnky, trička, ponožky, časopisy…
„Kondomy? To nemyslíš vážně, že ne?“
Edward zíral na novou krabičku prezervativů vedle čajové konvice.
„Chtěl jsem to odnést a pak na mě vyskočil článek o zoborožcích. Ale –“ Sirius mrknul na hodinky. „ – můžem je rovnou rozdělat. Lizzie se vrátí až za hoďku.“
„Někdy mám pocit, že jsem kromě uklízečky i štětka.“
„Štětky to dělají za prachy.“
„Nebo za svoji denní dávku.“

Sir Edward a lady Eleanora, hrabě a hraběnka ze Somersetu, chtěli pro dceru někoho, kdo rodinu společensky, intelektuálně a majetkově obohatí.
Dočkali se Tobiase Snapea, prostého, na alkoholu závislého dělníka, který Eileen připravil nejen o nevinnost, nýbrž i šlechtický titul.
Bývalá komtesa si pro syna přála jediné – štěstí.
Že ho nalezne po boku Siriuse Blacka, by ji nenapadlo. Skutečnost, že se kvůli němu vzdal pití a s láskou přijal jeho holčičku, ji však odzbrojila.
Elizabeth, vinou své babičky neurozená, byla stejně pro všechny princeznou. Vychovali ji na hradě, pořídili jí koně…
Že se stala vévodkyní z Lancesteru, byla hříčka osudu.

Většinu roku opálený Sirius budil dojem milovníka tropického počasí. Pravda však byla, že vedro nesnášel a nejradši míval, když slunce konečně zapadlo a nebe zakrylo černé plátno plné hvězd, které tak rád pozoroval. V noci se taky daly dělat všechny ostatní věci, které měl tuze rád. Tedy, ne že by si i přes den nemohl člověk zatančit nebo zašukat, ale tmavé kulisy, ozářené pouličními světly, neony či ohněm, byly přece jen přiléhavější.
O Edwardovi málokdo věděl, že jeho nejoblíbenější místo leží uprostřed sluncem zalitého moře, v malé dřevěné loďce, na jejímž dně se v dopoledních paprscích duhově lesknou nasbírané lastury.

Sirius si odmalička vybíral hračky, které vydávaly zvuky. Později je vyměnil za televizi, přehrávače hudby a řvoucí šestiválec motocyklu.
Edward jako malý preferoval knihy, hlavolamy a šachy.
Sirius neustále brebentil, ptal se, komentoval a všude ho bylo plno. Na tom se nic nezměnilo. Když operoval, rád si přitom povídal.
Edward naproti tomu ustavičně přemýšlel, pozoroval a pokud něco potřeboval vědět, informace si vyhledával. Za ideálních podmínek na sále jedinkrát nepromluvil.
Zatímco Sirius byl při sexu divoký a hlasitý, Edward se navenek příliš neprojevoval. O to silněji všechno prožíval.
„Líbilo se ti to, zlato?“
Místo odpovědi ho křečovitě sevřely Edwardovy paže.

„Víš, co nedokážu pochopit?“ broukl Edward, tón vyladěný do směsi sarkasmu, škádlivosti a nuceného smíření.
Sirius ho slyšel jen proto, že právě vypnul vrtačku. Slezl ze štaflí a poodstoupil od svého velkolepého díla, aby se pokochal.
Na zdi visela nová police na knihy. Visela nakřivo, neboť vodováha – jestli ji Sirius vůbec vlastnil – ležela pravděpodobně někde v komoře.
„Co?“ otočil se na Edwarda a setřel pot z čela.
„Jak špičkový chirurg, který se celý život živí rukama, může být tak zoufalý řemeslník.“
Oba dva hleděli na ošklivou prasklinu, jež se táhla rohem kuchyně odshora až dolů.
„Klid, zlato. Plácnu tam tmel.“

Zatímco Sirius měl s usínáním problém a často ponocoval, neschopen zastavit mozek jedoucí na plné obrátky, Edward se dokázal dokonale vypnout v jediné vteřině, jako když vytrhnete kabel ze zástrčky. (To pochopitelně nedělal, pokud zrovna uspával pacienta.)
Sirius si svoje sny pamatoval i po probuzení. Ať už šlo o příjemné věci nebo noční můry, vždy se jednalo o jednoduché, předvídatelné konstrukce. Nejčastěji létal nad jezerem v podobě volavky nebo se s někým divoce miloval v autě.
Edward své sny okamžitě zapomínal. Kdo by taky chtěl celý den myslet na Siriuse, který ve flitrovaných koktejlkách svádí doktora Riddlea, aby ho kompromitoval…