Svět bez dotyku

Udělal by to, i kdyby mu nevyhrožovali Edith s Viktorem.

Nebyli první, kdo ho chtěl připravit o život, i když si nemyslel, že zrovna tihle dva lidumilové by to opravdu udělali. 

V Lockwellovi se nakonec hnulo svědomí. Možná spíš pud sebezáchovy. Nebo obojí.

Mozek mu pracoval na maximum, aby dokázal využít všech okolností ve prospěch lidstva.

Gebaurové na nich parazitovali už dlouho a nebude jednoduché najít skulinku.

Přesto tu ve skrytu vznikala. A žena jednoho z jejich nejvěrnějších lidí k ní sama ukázala cestu.

Lockwell se potutelně usmál.

Možná nakonec bude mít i tu moc.

Byl čas spustit záchranný padák.

Celá jejich společnost byla postavená na kontrole. 

Kontrole porodnosti, abychom si lépe rozuměli. To nicméně vyžadovalo celou řadu dalších opatření, která se promítla do celkového uspořádání společnosti.

To vše s jediným cílem: Aby se Pozemšťané stali obětním beránkem mnohem vyspělejší teokratické civilizace.

Gerard Lockwell zoufale sevřel hlavu v dlaních. 

Celou dobu věděl, kam to povede. 

Celou dobu někde uvnitř věděl, že to nesmí dopustit.

A přesto to udělal.

Desetiletí práce vedoucí k jedinému momentu, který si teď přál zvrátit. Byl to paradox?

Ani ne.

Paradox byl, že teď musí přesvědčit lidi, aby přestali dodržovat pravidla, která po generace Rada vymáhala.

Freija klečela nad oltářem a třídila si v modlitbě k bohyni myšlenky. 
Byl to pro ni nový zvyk, ale když se blížil čas ženy, pomáhalo jí to zůstat v klidu. Nechat tady všechny černé myšlenky a jít k porodu s čistou hlavou. 
V prvních dnech cítila jen strach. Bez vybavení, bez přístrojů, jen teorie starých učebnic. Ale tady ženy rodily bez pomoci dlouho. Jejich těla jako kdyby v sobě měla ukrytou pradávnou moudrost a zkušenosti žen předchozích generací.

A tak když teď ve své samotě zaslechla za zády vrznutí dveří oznamující, že je jí potřeba, vstávala s třepetáním radostného napětí.

Edith s hrůzou mrazící jí vnitřnosti pozorovala, jak se sinusoida monitorů u jednotlivých inkubátorů mění v rovnou linii. Zelené světlo jedno po druhém zčervenalo. Bez jediného škobrtnutí, bez alarmu, který by před koncem upozorňoval na potíže, které by ještě bylo možné zvrátit.

A pak to nesnesitelné ticho, když technici jističem vypnuli kvílení monitorů.

I její srdce jako by v ten okamžik vynechalo pár úderů.

Několik paramediků pak obcházelo řady nechybných inkubátorů a počítali, kolik zůstalo přeživších.

Ale Edith to viděla i ze své pracovny s výhledem na celý sál.

Červená vedle červené.

Z nových životů nepřežil ani jeden.

Ani jeden.

Když tehdy Freija přišla na sever mezi Nordlingy, bylo před Vánoci. V Novém světě to byl svátek dávno vyprázdněný jakéhokoliv duchovního významu, sestávající prakticky z několika dní volna a tradiční rodinné večeře na oslavu konce kalendářního roku.

Na severu se ale vrátila tradice svátku Yule. Muži se vydávali do lesa pro silnou kládu stromu, která měla hořet 12 dní a posílit tak světlo slunce spolu se slunovratem. Hodovali, radovali se, užívali si jinak pusté dny uprostřed ledové zimy.

A i když život na severu postrádal veškerý komfort civilizovaného světa, Freija byla vděčná, že zrovna Yule se stalo svátkem jejího znovuzrození.

Narodili se do světa, ve kterém bylo normální, že lidé nerozhodují o tom, jak budou žít.

Den za dnem chodili v koridorech shora nastavených  pravidel a neptali se, jestli neexistují boční uličky. Možná se občas někdo porozhlédl, ale dav nestrhl. Systém tyhle zvědavce vždy rychle našel.

Henry naťukal do logpadu poslední údaje a odeslal je. Právě otevíral zadní vrátka do jedné takové uličky navzdory skálopevnému přesvědčení, že není kam uhnout.

Krok do neznáma. Nebyl si absolutně jistý, na co narazí, až došlápne. Pokud se rovnou nezřítí do propasti.

Ale ať.

Tuhle noc Henry a Grace Wildegansovi zemřou.

Alespoň pro systém.

Než Grace otěhotněla, všechno dávalo perfektní smysl.

Řád a pořádek. Každý znal svoje místo, svůj úkol, s vidinou jediného cíle: Aby se zkrátka všichni měli dobře.

Henry plnil úlohy, které dostával shora, naprosto bez pochybností. Věřil, že to, co má udělat, povede k obrodě společnosti.

I když to znamenalo tajně pracovat na tom, že vyhasne naděje tolika lidí najednou. Věděl, že se to stane, a ani se nezachvěl, i když jeden z těch budoucích životů měl patřit jim.

Ale když pak pod rukama ucítil, jak jejich syn napíná pokožku Graceina břicha, došlo mu, jak slepě se celou dobu nechal ovládat.

Henry sledoval nehty na prstech pravé ruky. Muž naproti němu jakoby nezúčastněně potáhl z dýmky. Poklepal prsty o stůl.

„Víš, že to dítě se nemůže narodit, Henry. Ráda nedovolí narušit plán.“

Henry vzhlédl. „Nenechám je zasahovat mi do života,“ vyštěkl.

Muž si ho zamyšleně prohlížel.

„Přiznávám, že citlivější jedinci mohou mít problém s morálním dopadem opatření Rady, ale je to pro dobro všech.“

Henry si odfrkl. Zavrtěl hlavou. 

Muž se opřel o stůl. V očích se mu zaleskla nejasná emoce.

„Rada tě, prozatím, nechá jít. Ale nebuď pak překvapený, Henry, že pokud tam opravdu odejdete, ponesete si všichni tři následky.“

Freyje se někdy přezdívalo Mús, protože často sedávala v koutku místnosti a tiše jako myška přihlížela probíhajícímu porodu. Nenápadná, neviditelná, přesto přítomná.
Ne vždy byla u porodu hned od začátku. Některá obydlí byla vzdálenější, a tak Freyja chodila, až když byla žádána. Ženy ji volaly různě, někdy s prvními porodními bolestmi, někdy až v závěru, aby dohlédla na to, že je vše v pořádku, někdy ženy asistující rodičce posílaly pro Freyju, když se jim něco nepozdávalo.
A když porodní bába dorazila, přišla s ní do místnosti i dobrá naděje, která rozehnala všechny strachy.
Přinesla pocit bezpečí. Teď bude všechno dobré.

„Váš biologický materiál je bohužel nekompatibilní,“ lékař se na oba zahleděl přes vrchní okraj brýlí. „Za menší poplatek si můžete vybrat z katalogu, buď vajíčko, sperma, nebo obojí. Záleží na vás.“
Vzali obojí. Ona měla přeci jen docela předkus a on chlupatá záda. Vyberou dokonalou souhru.
„Podívej, blond vlasy, modré oči, atletická postava, mluví pěti jazyky,“ prohlížela si fotografie v pánském katalogu.
„Ale příležitostně pije alkohol. Hele, tahle má doktorát z přírodních věd, matematiky, historické lingvistiky a prsa velikosti 70H.“
Káravě na něj pohlédla. „Z toho ji musí pěkně bolet záda.“
Nakonec udělali perfektní match. Jejich dítě nepodědí žádné nedostatky.