Pěkný večer, doufám, že se vám letošní dubnový start vydařil a pokračujeme dalším tématem!
Téma pro 2. 4. 2026: Loutkohra
Toto téma bude uzavřeno 2. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
bjb
Podľa Laury bol každý bál bábkové divadlo. Dámy boli krásne, jak plesový zákon káže, páni galantní, jak ich to v škole učili, a tanečné pohyby zapamätané, že sa mozog nudil.
Ten Laurin rozhodne. Dokonca kacírsky navrhoval niekoľko možných akcií, ktorým by sa akcia dala ozvláštniť..
Teatrálne omdlenie na základe krehkej konštitúcie zavrhla. Akurát by namiesto komplimentov musela odpovedať na otázky o zdraví.
Môže nasledujúceho tanečnika kopnúť do nohy. Ale to jej ples bohužiaľ neukončí..
Víno na šatách by cieľ splnilo, ale vysvetliť to matke... nie. Nie je sebevrah.
Alebo môže... Šibalsky jej zasvietili oči.
To by šlo!
.. schovať tanečné zápisníčky...
Tanečné zapisníčky, kde si dámy zapisovali partnerov na tanec.
Chaos! ;)
„Za co je tady tenhle?“
„Hrál představení na oslavě radního, ...naneštěstí... ho přitom zesměšnil.“
„Mohl dostat oprátku...“
„Je to měšťan, u nás v Lounech má svá vzácná práva.“
„Aha,“ poklepal jsem svého lounského přítele po ramenou a vtiskl mu pražský groš. Nebyl zvyk, aby kejklíř býval měšťanem.
„Srdce rozveselila všem ta veliká mince; groš, jenž mnozí za svatý mají.“
Zarecitoval děkovně přítel.
Popošel jsem blátem blíže pranýři: „Kolik dní tu klekáš?“
Chvíli mu trvalo, než zvedl špinavou tváři.
„Dva dny a dvě noci.“
Odepnul jsem měch a dal mu přihnout moku.
„Vykoupím tě z trestu. Zahraješ mi to, co radovi?“
Zatímco severočeské Louny se staly královským městem v polovině 13. století, sousedním Lovosicím se podařilo statut města získat protrahovaně až v roce 1600.
Během husitských válek se šířila pověst, že Louny patří mezi pět vyvolených měst — spolu s Žatcem, Plzní, Klatovy a Slaným — které v nastávajícím konci světa uniknou zkáze.
Ten, kdož se ocitnuv v okolí mých Loun, nechť shlédne, nejkrásnější české městské hradby!
Překecali ho k tomu. Všichni čtyři. Ač ti dva jen štěněčím pohledem. Ti zbylí dva slovy. Prostě si umanuli loutkohru.
A on tomu obětoval celý večer. Popravdě to bylo těžší, než se zdálo. Vytvořit rekvizity, okolí, vlastně ani nevěděl děj. Vařil z vody. Nebo spíš voda vařila pro něj, když si toho večera dělal už třetí kafe.
Ráno měl premiéru.
Jednalo se o hru, kdy dobrodružný botanik poznával jungli a nakonec přemluvil zlou růži a ta propustila všechny zatoulané dobrodruhy. Mezi nimi i pohlednou princeznu.
Riley mu po skončení tiše zašeptala: "Později tu hru budu chtít zopakovat... Bez loutek, ju?"
Neuvěřitelný skandál otřásl atletickým mistrovstvím pavouků. Reprezentace pokoutníků nečekaně excelovala ve skocích do výšky a svými výkony najednou porážela i favorizované skákavky. To rozhodčím přišlo zvláštní.
„Měli jsme podezření, že za vším stojí nějaké pokoutné jednání,“ uvedl jeden z nich.
A skutečně. Pozorný osmioký rozhodčí brzy odhalil na stropě atletické haly trenéra pokoutníků připojeného ke členům svého týmu pavučinovým vláknem, díky němuž je mohl při skoku zvedat do výšky.
Tahání za pomyslné nitky osudu se nevyplatilo trenérovi ani jeho svěřencům. Ti byli ze závodu do jednoho diskvalifikovaní.
„Nechtěli skákat poctivě, ale stejně si to nakonec odskákali,“ dodal k situaci rozhodčí.
Predchádzajúce: Naisto?
Prechádzala chodbami ako mnohokrát predtým, ale dnes ju ovládala vtieravá myšlienka - nie je to skutočné. Vysokí muži v uniforme väzenskej stráže si akoby z oka vypadli. Hlavne neprítomným výrazom. Žiadna reakcia na pokus o vtip.
Usmieval sa, keď vstúpila do miestnosti. Posadila sa oproti nemu.
"Bál som sa sa, že už neprídeš."
"Žiadosti neodmietam."
"Skôr ťa ženie zvedavosť."
Až príliš dobre sa poznali.
"Čo by si povedala na to, ak by sme dnes odtiaľto odišli obaja? Spolu. Vieš, že mi ešte niečo dlžíš."
Ako bábka na motúziku vstúpil do miestnosti strážnik. Mlčky mu odopol putá.
Jej prvý páchateľ bol voľný.
Nasledujúce: Spomienka v dotyku
Existuje předpoklad, že když něco vytvoříme, můžeme s tím také manipulovat či dokonce to zničit. Každá modla, vyrytý obraz našich přání, snů a hodnot, je snahou manipulovat realitu. A hrozbou "když nebudeš fungovat, zbavím se tě".
Hospodin nehraje podle těhle pravidel. Svůj obraz vložil do každého z nás. Spolu s ním nám dal svou autoritu. Jako hraničními kameny každým z nás vymezuje svoji sféru vlivu. Dal nám očekávání. Doporučení. Vedení, pokud se ho rozhodneme přijmout.
Ale nepověsil nás na provázky. Dal nám volnost ten obraz změnit, pokroutit, zvandalizovat, přepsat. Můžeme si vyrazit vlastní cestou, vymezit vlastní království.
Na vlastní nebezpečí.
Experiment pokračuje. Subjekt reaguje na podněty a nechá se ochotně ovládat. Evidentně není schopen skutečné komunikace, ale soudě podle podivných zvuků, které vydává, rozhodně se o to snaží. Potvrzuje se, že subjekt udělá cokoli, co po něm chci. Jdu - subjekt jde za mnou. Pokud se na subjekt podívám, ihned reaguje. Vzdává se své potravy. Subjekt, zdá se, ztrácí vlastní vůli a nechává se ochotně vodit jako na provázku.
Domnívám se proto, že podrobení planety nezabere příliš času. Ukazuje se, že subjekty se samy ochotně zapojují, dokonce si naši nadvládu přejí. Výrazně se osvědčuje předení; v subjektu navyšuje potřebu se zavděčit.
Jejich první společný let se nepodobal ničemu, co zažil. Což vzhledem ke skutečnosti, že měl nalétáno přes 10 000 hodin, znamenalo hodně.
Předletový brífink Black zahájil i ukončil prohlášením: „Zase A320, to si moc nezalítáme. Tady za tebe všechno dělá počítač. Kdyby to uměl, tak se za tebe i vysere.“
První checklist nechal na Snapeovi a odešel na cigáro.
Druhý a třetí checklist sotva vnímal.
Během vzletu pak zvedl příď tak, že se ozvalo varování před úhlem náběhu a do řízení okamžitě zasáhl autopilot.
„Vidíš? Nic ti nedovolí. Jseš jenom podělaná loutka.“
„Ale živá. Zatím.“
„Jo. A unuděná k smrti.“
Opět v hospodě U Médi.
"Tak mám, pánové, někdy pocit, že jsem jen obyčejnou loutkou," ventiluje nahlas svou myšlenku Lev.
"To jakože jsi dřevo?" reaguje Jimram.
"To možná taky, ale myslel jsem to tak, že jsem přivázán na provázcích, za které tahá někdo, koho bych nazval Velkým Hybatelem."
"No, nevím," praví Tadeáš, "když by měl onen hybatel najednou ovládat osm miliard lidiček, o ostatních živých tvorech nemluvě, ten by se z toho zjevil."
"Třeba ne, protože on bude úplně jiná dimenze, pro nás nepředstavitelná," oponuje Lev.
"Něco ovšem přece jen ovládáme vůlí," kontruje Jimram.
"Pravda, vůle. Zaplatím a vypadnu, piv již dosti bylo," dí Lev.
