Mohlo by se zdát, že Večerníček je dnes už překonaná forma. U nás doma ale ještě pořád funguje. Bez něj se přece nedá usnout! A tak si vyprávíme právě jeden příběh denně. Tentokrát o jednorožcích…
Rozšířené jednorožčí dobrodružství z DMD.
Sice jsem ho nestihla uveřejnit včas, ale obsahuje druhým překvapením požadovaný product placement ;o)
Jablko bylo lákavě červené. Vilík s Vincíkem si kvůli němu vjeli do hřív. Ze zkřížených rohů odletovaly jiskry! Naštěstí je jednorožec Jonáš odtrhl včas. Vilík zalezl trucovat pod gauč. Vincík pod kuchyňskou linku.
Pod gaučem i pod linkou je tma a prach. Vilík i Vincík rychle začali vykukovat ven. Jablko leželo na půl cesty mezi nimi.
Vilík usoudil, že určitě není sladké.
Vincík zhodnotil, že slupka nebude křupavá.
Nakonec se u jablka sešli.
“Co kdybychom se o něj rozdělili?” zeptali se oba najednou.
Nakonec ho snědli napůl a byli na sebe pyšní, že dokázali svůj spor vyřešit a zůstat kamarádi.
Někdo má dům v zátopové oblasti.
Někdo tam, kde řádí hurikány.
My máme doma jednorožce.
Když v předsíni namočí podlahu, strašně to klouže a oni potom hrají hokej. Místo hokejek používají rohy, místo puku lentilku.
Dneska se sešli čtyři. Původně hráli na jednu branku. Teď stojí pod věšákem, vyhýbají se pohledem jeden druhému a rozpačitě podupávají.
Naštěstí je tam Bertík. Ten je nejrozhodnější.
“Asi se tomu budeme muset postavit čelem,” rozčísne to. “Skočte někdo pro sádru a špachtli, ať ten roh stihnem přidělat než přijdou z práce.”
Protože to tolik nevadí, že se něco rozbije, důležité je umět to opravit.
