Originální

Bejt adoptovanej, dostat se tak z komunity pošahanejch náboženských fanatiků, která je zástěrkou vobchodů kolumbijský mafie, je dobrý. Ale úplně bezbolestný to nejni. Přechod do rodiny mágů, profesorů a vobecně slušnejch lidí, je jako cpát hranatej kolík do kulatý dírky.
Seděl jsem v zahradnictví Frankovy mámy, v zemi, vo který jsem ani netušil, že existuje. Ze záhonu zírala myš. Zírala inteligentně.
„Maruška,“ řekla Frankova máma, „kdysi jsem ji chtěla zaklít, ale trochu se to zvrtlo.“
„Ty jsi vopravdu Frankova máma,“ zasmál jsem se.
„Nevlastní,“ vodpověděla suše.
Dokonale tím vobrousila muj strach. A naděje, že všechno dobře dopadne, vzplála jako pochodeň.

Buch, buch, buch. Srdce vytrvale odbíjí vteřiny, to srdce mnohokrát zlomené a znovu neobratně poslepované, tiché srdce člověka, který se snaží neztratit sám sobě.
Buch, buch, buch, buch. Pod srdcem dítě, s dítětem druhé srdíčko, zatím netušené, ale mnohem rychlejší. Jen shluk buněk, ne větší než slepičí vejce nebo malá myš, přesto nese dosud nepoznanou naději.
Buch, buch, buch. Třetí srdce člověka, spojeného jen dlaní svírající dlaň, srdce odhodlané probít se hradbami nejistot a být pevnou skálou.
Je noc.
První srdce zpomaluje, jak ho zvolna objímá spánek.
Druhé ještě spánek nezná, ale následuje rytmus prvního.
Třetí srdce bdí.
Pozoruje.
Miluje.

„Tento den bude naším vítězstvím, slunce zajde nad kočičím královstvím a už nikdy nevyjde!“
Na kopečku stála řada myších pikenýrů. Na zjizvených obličejích se odrážela pochmurnost, kterou ani proslov velitele nedokázal prolomit.
„Kupředu!“
Řada napřažených halaparten se pohnula. Pochodovým krokem se přehoupla přes další hřbet. Nikde nikdo.
„Ha zrada…“ Nedořekl. Odněkud shora se snesla oranžová tlapa a rozdrtila ho. Doprostřed postupující řady doskočila chlupatá koule plná drápů. Odvaha pikenýrů zakolísala.
Mladý myšák uchopil padlou standartu a zamával s ní ve vzduchu.
„Bijte, naděje umírá poslední! Za krále! A za sýr!“
Kočka zamňoukala, když se jí do těla zaryl půltucet bodců.

„Už jsme na ten pokus spotřebovali dost myší, a pořád nic.“
„Co to znamená?“
„Že nemáme výsledky, jaké jsme si představovali. Všechny myši zapojené do pokusu uhynuly.“
„Jak dlouho už ten pokus trvá?“
„Několik měsíců. Nakazíme skupinu myší sledovaným mikroorganismem, čekáme na vznik klinických příznaků, aplikujeme zkoušenou látku a sledujeme, jak organismus zareaguje.“
„Z toho usuzuju, že už jste vyzkoušeli dost látek.“
„Dost látek a také jejich různá ředění.“
„Hodně se snažíte.“
„Samozřejmě. Jde o dost odolný mikroorganismus. No, budeme dále pokračovat. Prostě běh na dlouhou trať.“
„Takže jakmile některá z pokusných myší přežije...“
„Bude to velká naděje do budoucna.“

„Vítáme vás na finále letošní soutěže Myš dobré naděje!“ zakřičel moderátor. Chvíli bylo ticho a pak vypukl výbuch smíchu. Moderátor zrudl. „Tedy… Miss, samozřejmě Miss!“ Ale už bylo pozdě.

Na scénu se vyřítila jedna soutěžící s nalepenýma ušima a ocáskem z mikrofonního kabelu. „Světu chybí humor a sýrová spravedlnost!“ zvolala. Porota ztuhla. Diváci v podstatě šíleli.

Zatímco ostatní dívky předváděly jen róby a recitovaly básně, ona žvýkala kousek eidamu a mluvila o tom, jak malé věci mění svět. Pro jednou to bylo velmi inspirativní.

Neodešla s korunou krásy, ale odešla s úsměvem na tváři a nebyla rozhodně ani zdaleka jediná.

Dojetí se napřáhlo Ano dnes
Už nebude další téma Zvykej si Poper se s abstinenčními příznaky
Bázlivě se v tobě krčí
Emoce úlevy a přitom smutku
Nebude

Konečně ale přece bude víc času
Obloha se chlubí sluncem které se ti vysmívá
Ne to se ti jen zdá
Čekání na komentáře ulehlo do postele
Ííí vypouští páru podivné poblouznění

Den po dni se drolí od života V dubnu ale horempádem
Myš naděje se svědomitě zahryzává do vědomí
Důsledně zatlačila slzu

Těš se Směj se Raduj se Nezoufej Doufej
Rok uteče jako voda
Vavřínový věnec čeká na každého kdo začne znova
Ámen

Molo bičují vlny, vítr sílí. V přístavní putyce mořský vlk si pěnu z piva sfoukává. Ještě jedno! Objednává.

Hřbet ploutve největšího úlovku nad ním hrdě vypíná se. Za pultem krůpěj ho pokropí, jako v koši stožáru své karavely.

Venku lije jako z konve, to vzpomínky kapou na mokrou palubu – hospodská prkna vržou, rozlévá se pití.

Praská loď v bouři, láme se na tisíc kousků. Přežil, ztroskotal na ostrově nenáviděné souše. Zapíjí žal nad ztrátou. Naděje šedá jak myš, žlutá jak slunce po hurikánu, potápí se a stoupá – ze strany na stranu, nahoru a dolů, když kráčí na lože své pozemské.

To nedám. Nemám ovocit a barvocit. Je to barva. Zvoneček. Speed data. Ratata. Je to závěr povídky, epické záření. Marná láska, marmeláska.
Mám ráda hvězdy k večeři. Nejlepší jsou pulsary. Rychle hoří. Černé díry kazí zuby.
Nejsem vesmír.
Mám rande. S horizontem událostí.
To bude rychlé.
Speed dating.
Rozervané srdce a nejen ono. Jak jen to bolí.
Need for speed.
Nukleum.
Starý pes.
Galileo Galilei. Giordano Bruno. Mikuláš Koperník. Tycho de Brahe.
Hledání mimozemské inteligence.
Rande s někým, kdo nejde. U červí díry do reality.
Jsem rozplizlá v kvantové relativitě. Moc mne těší. Mám mimozemšťana s neutrinem na čele. Další.

Jako v romantické komedii potkali se
Jen na kratičkou chvíli poznali se
Vrazila do něj a spadly mu věci
Tak se to ve filmech stává přeci
Věci spěšně sbíral z podlahy
Čuměl na ni, v hlavě všelijaké úvahy
Pomohla mu věci posbírat
Doklady, poklady sesbírat
On nemohl z ní spustit oči
Trochu se mu z toho hlava točí
Zve jí na rande a ona souhlasí
A to myslel si, že nádraží štěstí nenosí
Odchází od ní, pospíchá na vlak
Myslí si, stal se teď zázrak
Falešné číslo v mobilu zůstává
Ona s jeho penězi už v krámě po svém nakládá

První zastavení: Příprava a školení. Kdo: Frank, Naty, školitel. Kde: Specializovaná poradna.
Druhé zastavení: Sociální šetření. Kdo: Frank, Naty, sociální pracovník. Kde: U Franka doma.
Třetí zastavení: Pohovor. Kdo: Já. Kde: Sociálka.
Čtvrté zastavení: Soudní řízení. Kdo: Frank, Naty, já, soudce, soudní personál. Kde: Soudní síň.
Páté zastavení: Zřízení speciálního kruhu pro ty, co se jejich schopnosti vodhalily až na prahu dospělosti. Kdo: Frank, rektor, prorektor, děkan. Kde: Univerzita v Salemu.
Šesté zastavení: Přihlášení do kruhu. Kdo: Já. Kde: Univerzita v Salemu.

Sedmé zastavení je domov.
Sedmé zastavení je nová rodina.
Sedmé zastavení uzavírá kruh.
Sedmé zastavení je nový život.