Hobit

Fandom: Hobit (překvapivě :))
Bilbo Pytlík se vyškrábal z mokrého příkopu a na kraji těžce oddychoval. Promočený skrz naskrz se snažil nevnímat kručící žaludek. Zatracení trpaslíci! Jen spí a spí, a když on má hlad (zatím měl jen jednu snídani), musí si jídlo obstarat sám.
Sluníčko se škodolibě schovávalo za mraky a jemu už vážně začínala být zima. Překřížil si ruce na těle, aby se trochu zahřál v tom nepříjemně studeném oblečení, a vydal se do lesa nasbírat alespoň nějaké jahody.
Když se vracel stejnou cestou zpátky a oblečení měl už téměř suché, zapomněl na škarpu, do které předtím spadl a spadl tam zas.

Nektar a Ambrózie, nápoj a pokrm bohů. Nápoj a pokrm nevýslovné chuti… Každému mohou být symbolizovány něčím jiným…
Čvacht! Stačilo mu jen droboučké zčeření jezerní hladiny a už ji pevně držel. Malou chviličku se kroutila, ale proti jeho dlouhým obratným prstům neměla žádnou šanci. Snad ještě nikdy mu žádná neunikla, vždycky je lapil neomylně, s rychlostí myšlenky.
Ostré zuby se zakously do měkkého syrového masa, pramínek slaďoučké chladné krve mu stekl po bradě a on rozkošnicky polykal a ohryzával svou dnešní večeři.
„To jšme ši pošmákli! To jšme še nabaštili! Miloušká šťavňaťoušká rybiška! A jak chutňoušká, můj milášku! Glum, glum!"

Pozn.: ne, "veselého drablení ve Vinnetou stylu" opravdu nejsem schopná. Ale nakonec jsem dala dohromady něco ne až tak veselého v Nevinnetou stylu.
Bardovi zbýval poslední šíp.
Plameny už se nebezpečně přiblížily. A drakovi žádná střela nemohla ublížit, všechny se od něj odrážely.
Bard s napjatou tětivu čekal, až se drak zase přiblíží na dostřel. Poslední pokus bez naděje na úspěch, jen proto, že nechtěl odejít, dokud pro záchranu svého města neudělá opravdu všechno.
A vtom k němu doletěl drozd a předal mu poselství od Bilba. Trhlina v drakově pancíři byla zdálky sotva znatelná, na pohled vypadala jako pouhý stín. Každý ji přehlédl, ale Bard už věděl, kam má mířit.
Černý šíp našel svůj cíl a město Esgarot se stalo drakovou poslední obětí.

Elfové tančili a zpívali a Bilbo byl jako v tranzu. Přivedli jej do hodovní síně a posadili ke stolu. V tu chvíli ho do nosu udeřila fantastická vůně a on byl okamžitě při smyslech.
"Jídlo!", zakřičela celá jeho duše. Po tolika dnech úmorného pochodu mu už pořádně kručelo v břiše. Elfové stále tančili, ale počali přinášet různé pokrmy.
Žluté listy se zelenými květy, něco modrého připomínajícího omáčku, oranžové kuličky, fialové květy a další podivnosti.
Bilbovi ztuhl blažený úsměv na tváři. "Co to je? A kde mají vidličky a tousty?", pomyslel si zoufale. Pak položil tvář do dlaní a rozplakal se.