To určitě

„Ke strojům, pche to určitě!“ odplivnul si okázale mladý trpaslík, když se celý nedočkavý dostal na povrch. Obři buchary, kovadliny, kladiva a důmyslné důlní stoje mu připadaly stejně důležité, asi jako znalost počtu stříbrných lžiček držených jistou rodinou v jistém kraji. Když došel na své oblíbené tajné, a měkkou trávou porostlé místo, sundal si přiměřeně teplé oblečení vhodné pod zem a roztáhl se na trávě tak, aby jeho bledá kůže pochytala co nejvíce ze vzácných slunečních paprsků. Vyhříval se, snil o dálkách a rozhodně by ho nikdy nenapadlo, že by se někdy mohl těšit na zvuk kladiva dopadajícího na kovadlinu.