DMD Bonus č. 8 pro 29. 4. 2011

Téma: Tenký led
Poznámka (vztahuje se i k minulým a případným budoucím drabblům): Strašně nerada vymýšlím postavám jména a ich-forma je dobrý způsob, jak se tomu vyhnout. Nic jinýho za tím nehledejte :-)
Pokaždé, když se máme setkat, říkám si, že už to nebudu dělat, nebudu dychtit po každém, byť letmém dotyku, ale ty náhodné dotyky jsou to jediné, co kdy budu mít, protože ona taková není, a nedokážu se jich vzdát, ona to sice ví, ale dělá, že neví, aby mě nemusela otevřeně odmítnout, jsme konec konců kamarádky a nechce mě ranit, ale stejně musím dávat pozor, abych nepřekročila určitou hranici, zatím se tvářím, že nevím, že ona to ví, těším se tím málem, co mohu mít, ukradenými dotyky a tajnými sny, a jen doufám, že ta pitomá nepoužitelná láska časem vyvane.

Nahrazuji téma Pokrevní bratři.
***
Byli si tak podobní a přesto každý jiný.
(netušila proč... i když měla teorii)
První k ní mnohem více seděl povahově. Se vší jeho rozmarnou krutostí, něžným opovržením a láskyplnou nenávistí.
(možná také proto se rozhodla, že ho získá)
Druhý byl... jiný. Kde první zareagoval výbušně, druhý zůstal mlčet. Kde první nemilosrdně kalkuloval, druhý se poddal chladné lhostejnosti.
(tyto protiklady ji mátly a občas téměř rozčilovaly)
Po čase nicméně přišla na to, že největší rozdíl mezi nimi nespočíval v tom, jak vypadali, ani jak se chovali.
Avšak v tom, že zatímco ji jeden vášnivě miloval, ten druhý to nikdy nedokázal.

Ať se pohneš, kam chceš, jsou všude.
Fotoaparáty, blesky, otázky.
Nejde se jim vyhnout.
Chtějí tě. Vidět, slyšet, být s tebou každičkou chvíli.
Jsi hvězda. I když jsi to nikdy nechtěla. I když by ses nejraději propadla do země.
I když jsi nervózní a pořádně nevíš, co na tobě vlastně vidí.
Děláš to pro kamarádku.
***
Stojíš opodál.
Ona měla být prostředek, ne cíl.
To tvoji módu, tvoje návrhy, tebe samotnou měli obdivovat.
Měli ti okouzleně naslouchat, nemoci se na tebe vynadívat.
Měla jsi se vyhřívat ve světle reflektorů.
Vypadat dokonale, ve své sebejistotě, kráse a křehkosti.
Snášíš to… kvůli přátelství.
Nahrazované téma: Sledují tě

Náhrada ze téma: pokrevní bratři
„To byl skvělý film!“
„Jo, a ten Vinnetou byl vážně hustý borec. A Old Shatterhand jakbysmet!“
„Víš co? Pojď stvrdit naše přátelství stejnou přísahou.“
„Jasně!“
Zesílený proud nadávek donutil Designera vstát od stolu. Na zemi za ním seděl Josh a šťouchal se do řezné rány na ruce.
„A furt nic. Ani kapička,“ oznamoval svému nemrtvému ‘bratrovi‘.
Lance se zamyšleně škrábal špičkou nože v uchu.
„Tak já zkusím říznout žílu,“ rozhodl se.
Stáli tam a snažili se. Mačkali, vytřepávali ale krev nikde.
„Nechcete si rovnou uřezat hlavy?“ rýpl si Designer.
Josh se najednou usmál. „A jinou tělesnou tekutinou by to nešlo?“

Nahrazuji si téma Červený karafiát. Poznámka: odehrává během blíže nespecifikované doby, kdy byla Honor na Akademii.
Venku se pomalu rozednívalo. Koucour nejspíš usoudil, že je čas na menší zdřímnutí a odešel okupovat Honořinu postel. Ta si četla elektronickou učebnici ke zkoušce. Nimitz spokojeně předl a ona se naplno ponořila do učiva. Kdyby si vzpomněla, že si předchozího dne koupila pro oživení jinak strohého pokoje tu květinu, možná by byla opatrnější. V pokoji se na chvíli rozhostilo ticho. Podezřelé ticho, jak si vzápětí uvědomila.
Buch! U nočního stolku ležel převržený květináč a kolem se povalovalo několik rudých okvětních plátků.
„Kník,“ ozval se nespokojený Nimitz, který žvýkal konec stonku. Příště přines radši celer, tenhle hvozdík chutná dost hrozně.

Téma: Zpívej!
„Nepáchneš jako trpaslík, co jsi?“ zazněl rozlehlou síní podmanivý dračí hlas a Bilbo strnul v půli kroku. Otočil se a zjistil, že Šmak ho pozoruje přivřenýma očima.
„Co jsi, zloději?“ zavrněl znovu drak a hobit cítil vibrace po celém těle.
„Já... já jsem jezdec na soudku!“ vykoktal ze sebe a litoval, že Prsten kromě neviditelnosti nezpůsobuje i neslyšitelnost a nečuchatelnost.
„Jezdec na soudku? Tak zpívej, neviditelný jezdče – jak jsi se sem dostal?“ Šmak otevřel naplno obě své oči a upřel je na hobita, který strnul pod nadvládou dračího kouzla. Tělem mu rezonovalo drakovo ‚zpívej‘, a tak řekl všechno, co věděl.

Téma: Sledují tě
Všechny ty nepřátelské a nepřející oči co jsou kolem tebe. Téměř nepřetržitě tě sledují a posmívají se ti. Pohrdají tebou a dávají to jasně najevo. Co na tom, že ty sama za to nemůžeš. Co na tom, že nemůžeš za to, jak vypadáš, kde a jak žiješ, že se snažíš ze všech sil. Jim jsou tyhle věci jedno, zajímá je jen to, že jsi jiná než oni. Chudá, bez domova, bez rodičů a jediným zdrojem tvé obživy je kradení jídla a žebračení. Mohli by ti pomoci, namísto pouhého sledování. Ale to by nebyli oni. Jsi jiná, to jediné je zajímá.

A/N: Věty kurzívou jsou citací Puškina.
Nahrazuji téma: Tenký led
Když Taťjana spatřila Evžena v aleji, pochopila, že prohrála. Věděla to ještě dřív, než padlo jediné slovo.
Nechtěla plakat, ač ji hrůza zcela pohltila.
Rozhodla se uzavřít své srdce do ocelově pevných pout a své city pohřbít pod ledem pohrdání.
Ticho trvalo chvíli – a přeci nekonečně dlouho.
„Psala jste mi… ano. Nezapírejte.“
Chtěla něco říct, bránit se, že to bylo jen poblouznění, co už pominulo. Místo toho mlčela.
Obranný val, co si narychlo vystavěla, začal praskat.
„Zradily vás city studánkově čisté…“
V tu chvíli ta falešná hradba ledového klidu náhle rozpustila.
Roztála na slzy stejně studánkové, jako byly Taťjaniny city.

náhrada za téma pro 27.4.: Zpívej!
Zpívej!
Protože tvůj hlas má schopnost změnit osud.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš své zoufalství, obměkčíš i okoralé srdce převozníka. Převeze tě na druhý břeh.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš svou lásku, zlomíš i pýchu krásné paní podsvětí. Přimluví se za tebe.
Zpívej!
Protože když vyzpíváš svou touhu, i neoblomný Hádés ti dá šanci.
Dobrá, můžeš si ji odvést. Jen se neohlížej.
Zpívej, hraj, běž, ale neohlížej se.
Miluj, doufej, těš se, ale neohlížej se.
Ale Orfeus se nakonec stejně ohlédl. Protože, ač to nevěděl, byl předem odsouzen k neúspěchu. Protože nikdo a nic nemůže změnit přirozený běh věcí.
Ani sebelepší píseň.

Poznámka: Minerva. Navazuje na Příběh Sarah.
Téma: Červený karafiát
Slza v oku.
„Zemřel před rokem.“
„Upřímnou soustrast.“
Fotka mladíka s náklaďákem.
„Po válce se nevrátil domů. Začal pracovat!“
Fotka rodinného oběda. Ve váze květiny.
„Jezdil jen na den žen.“
Fotka muže na motorce.
„Jeho největší láska. O žádné ženě nevím.“
Fotky exotických krajin.
„Hodně cestoval.“
Cestopisný časopis.
„První článek, psal o Peru.“
Fotka podpisové akce.
„Napsal i knihu. Vykoupala jsem ji ve vaně.“
Smích.
„Nechtěl mě dát novou. Zas tak dobrá, abych si ji koupila, nebyla.“
Fotka nemocničního pokoje.
„Rakovina. Máme jí v rodině.“
…
„Usmíval se pořád, tak jako na fotkách?“
Kývnutí.
„Co Thomas?“
Nechápavý pohled.
„Ah, myslíte bratra.“