Honor Harringtonová

Paul hleděl na robustního mariňáka, sedícího naproti němu a jeho mysl se marně snažila utřídit informace, které mu druhý muž právě naservíroval.
"Cože ten chlap je?"
"Profesionální duelant," Ramirezova tvář byla zachmuřená. "Nájemný vrah na poli cti. Taky zatracenej hajzl."
Paul zavřel oči. Takže se mu to nezdálo. Nahráli to na něj. Někdo ho chtěl dotlačit do souboje. Paulova ústa se zkřivila do hořkého úšklebku. A zatraceně dobře se mu to povedlo. Napadl toho bastarda, veřejně v baru ho udeřil. Což znamenalo, že se tomu souboji nemůže vyhnout.
"Tak můžu doufat, že mu selže pistole." řekl nakonec, se zoufalým odhodláním.

Na můstku se ozývalo nepřetržité hlášení škod. Pavel Young sedící ve velitelském křesle nervózně polkl. Jak se jen mohl jednoduchý scénář takhle zvrtnout? Svého protivníka měli vyřídit s jasnou převahou!
Ale není divu, když Královské námořnictvo přijímá k výcviku takové neschopné čubky! mrsknul pohledem po dívce sedící na pozici taktického důstojníka a po její kolegyni v astrogátorském úseku. Ženskejm by se prostě vstup do námořnictva neměl povolovat!
Další výstřel. Náhle světla zablikala a zhasla. Nastal konec.
Kadeti pátého ročníku opouštěli simulátor značně roztrpčeni.
V simulátoru čtvrtého ročníku si kadet Harringtonová přihladila svého krátkého ježka a nervózně vyčkávala hodnocení admirála Courvosiera.