Fables (Mýty)

Když ji ze stoletého spánku probudil polibkem Krásný princ, doufala, že se kletba zlomila. Že bude moci do všech tajemných, zakázaných míst – do kuchyně mezi nože, k švadlenám, do zahrady mezi trny a třísky. Že je konec zahálky. Možná by mohla i pracovat!

Doufala marně. Kletba trvala, Krásný princ byl kur záletník a nuda byla k zešílení. 

Co na tom, že první sudba platila i v exilu, ano, byla bohatá a krásná, ale taky pod přísahou utajení.

„A teď mi zakážou i nákupy,“ pomyslela si, když ji spona diamantové brože píchla do prstu a klenotnictví Tiffany začalo tiše obrůstat trním.

Stvořili mě na strašidelném hradě. Nedali mi jméno, jen cejch s říšskou orlicí. Vypadal jsem jako monstrum, ale byl jsem návnada.
Plán: Přilákám Zlého vlka, bude lapen a bude cedit lykantropickou krev pro výrobu vlkodlačích vojáků k slávě Říše a Vůdce.
Skutečnost: Přišel, rozmlátil hrad na hadry, mě zajal a odvlekl.
Teď žiju v kleci v podnikatelském odboru Mýtova na Manhattanu ve společnosti létající opice, kouzelného zrcadla a jiných magických artefaktů. Je to celkem zábava. Jediné, co mi opravdu chybí, je možnost čas od času se pořádně ožrat.
Ale nejde to – Wolfi totiž tenkrát odnesl jenom moji hlavu. V batohu.
 

První miloval vroucí láskou, zachránil ji, vrátil život, oženil se s ní.
Přistihla ho v posteli s vlastní sestrou. Odluka a rozvod.
Druhou miloval vroucí láskou, zachránil ji, vrátil život, oženil se s ní.
Přistihla ho v posteli s komornou. Odluka a rozvod.
Třetí miloval vroucí láskou, zachránil ji, našel, oženil se s ní.
Přistihla ho v posteli s ženou, které říkal drahoušku (kdo si má ta jména pamatovat?). Odluka a rozvod.
Sněhurka, Šípková Růženka a Popelka se pravidelně setkávají nad kávou a zákusky a pomlouvají Krásného prince, exmanžela a chlíváka.
Manželství mu nevycházela, ale základy jejich přátelství položil pevné.

Na zelené dolině, v trávě orosené, bledý leží, hlava od těla odseknuta, rytíř jasný den.

V pole úhoru, na hlíně udusané, zle porubán, rytíř rudý. Rytíř slunko žhavé, nezazáří víc, jeho světlo padlo, oheň byl uhašen.

Polštář mechu v tmavém lese, lůžkem je rytíři temnému, černé noci. Podetnut mečem, sem složil hlavu havraní. Jako kdyby klidně spal, však víčko černobrvé víc se neotevře.

Bratři v životě, soubratimi jsou i v nesmrti, rukou bohatýra sraženi, mečem vorpálným přemoženi.

Neživí, nemrtví, z života mocného povstali, v nesmrtném strnutí na novou naději čekají. Z rukou té, která je stvořila – Baby Jagy, čarodějky hrozné.

Dvoudenní šplh po fazolovém stonku (no dobře, spíš fazolovém kmeni) se dost podobá výstupu na pětitisícovku včetně bivaku. Nahoře sebou prostě flákla a dvacet minut jenom dýchala. Teprve pak jí do těla prosákly informace, na čem že to leží. Oblaka byla svrchu… pružná. Něco mezi pryží, trampolínou a prachovými peřinami. Přesně taková, jaká si představujete, když na chvíli zdrhnete z dohledu macechy i sester a zíráte dětskýma očima do nebe.
Za chvíli už Popelka skákala jako šílená a ječela při tom radostí. Dalo jí dost přemáhání znovu přepnout do role tajné agentky a vyrazit k obřímu hradu, jak velela mise.

Milí Santo,
rád bich dostal k Vánocům koloběšku. Ale ze všeho nejlepšejší bi bylo, kdybi se vrátil tatínek. Maminka říká, že tatínek musí být jinde a je to důlešitý, ale ty bis to mohl zařídit, si mislím. Maminka je hodná a teta Růža lekrační, ale já bich chtěl někoho, kdo bi byl jako já a bráchové a ségry, umněl se proměňovat a hrál vlčí hry. Maminka říká, že tatínek je vlk všech vlků...

Wolfi se zachvěje.
Sněhurčina ruka lehce vklouzne do jeho dlaně.
„Čas nevrátíš. Můžeš se jen snažit být dobrým otcem. Odteď a navždy. Řeknu dětem, že jsi doma.“

Chodí sem na snídani téměř každý den, tichý chlapec, a ona mu na muffiny dává porci šlehačky navíc a vanilkové latté sype skořicí, protože se snaží být empatická, protože ví, že když vypadne jeden smysl, posílí to ty ostatní, a taky tu práci potřebuje, potřebuje jí jako sůl, jestli se nechce vrátit zpátky do toho pekla, ze kterého vyšla.
A vůbec netuší, že ten slepec vidí až na dno její duše, vidí všechno to zlé, kvůli střípku ze zrcadla Sněhové královny, neodstranitelně vrostlému zlému dvojčeti, kterého se nikdy nezbaví, ačkoli si oči pravidelně vydloubává, ačkoli řeže pokaždé hlouběji a hlouběji.

Málokdo touží po ztracené domovině tolik, jako námořníci a dobrý král Cole, starosta Mýtova.
Mořský vlk steskem pláče. Pláč uklidňuje a přináši naději na návrat. Stejně působí i samotné prolité slzy.
Frau Totenkinder z námořnických slz připravovala pro dobrého krále lektvar, který on u ní za četných vzdechů popíjel každý pátek. Jednou však došlo k překvapení: po pátečním sezení králi vydržela dobrá nálada celé tři týdny. Čarodejnice šarži prozkoumala a zachytila jemnou vůni melasy.
Od té doby přidávala do lektvaru malou kapku rumu pravidelně. Starosta byl veselejší a ona mohla páteční odpoledne využít lépe než sedánkami s tlustým depresívním dědkem.

Revolucionářka jsi byla dokonalá.
Krásná, výřečná, charizmatická, schopná strhnout davy. Do boje za rovnoprávnost, tvůj cíl, jsi dávala všechno, duši i tělo, mezidruhové vztahy, jsi pěstovala s nadšením. Žádná zbraň ti nebyla cizí, odstřelovač jsi byla fantastický. Dokázala jsi přežít v divočině, řídit jakýkoli dopravní prostředek, žít v utajení.
Když ti zasekli sekeru do hlavy, smála ses.
Když tě mlátili holí, pořád jsi stála na nohou.
Pád ze skalisek jsi přežila.
Ani ten náklaďák, co tě přejel, tě nedokázal zabít.
Až ta studená voda v řece, ta už byla nad tvoje síly.
Revolucionářka jsi byla dokonalá.
Už nejsi, Zlatovlásko, krásko.

Frau Totenkinder většinou neposílala pro šerifa pro nic za nic.
"Máme problém. Arabské mýty s sebou přivezly džina."
"Džin jako od slova génius?"
"Přesně. Sedmadevadesátiprocentní magie. Může zničit Mýtov lusknutím prstu."
"Chtějí ho proti nám použít?"
"Možná."
"Jsme schopni si s ním poradit?"
"Možná."
"Máte nějakou představu?"
"Možná. Nějaké další otázky?"
"Možná."
"Sem s nimi."
"Když je džin odvozen od slova génius, od čeho je odvozen génius?"
"Strašné! " zařvala Frau Totenkinder. "Něco tu ohrožuje samu naší existenci a vy tu řešíte názvosloví! Ven!"
Šerif klusal dolů ze schodů a tlumeně se pochechtával. Vůbec nepochyboval, že Frau Totenkinder džina zvládne geniálně.