Star Wars: Eclipse

„Dva balíčky buráků, pytel mrkvových čipsů, jednadvacet cereálních tyčinek...“ Když do kuchyně vstoupil velmistr, školnice se ani neohlédla a pokračovala ve čtení. Simbacca se na židli v rohu snažil stát neviditelným.
„...šest sklenic mujové marmelády, tři bochníky chleba, tři litry modrého mléka a litr borovicového čaje, sedm, počkat, osm kokosových ořechů, dva alderaanské melouny...“
Velmistr se trochu zmateně rozhlédl, přejel pohledem školnici, dlouhý seznam, prázdnou spíž a svého syna a přes pokročilou kocovinu mu začalo svítat.
„...dva kbelíky zmrzliny, trenčianský párok s fazuľou a, pozor, celý keříček brokolice.“
Velmistr pokrčil rameny, podepsal objednávku a Simbaccu už v akademii samotného nenechával.

[„Dnes jsem se dočetl,“] rozpovídal se Simba nad domácím úkolem a po očku sledoval svou mistryni, jak se snaží udělat rybičkovou pomazánku. Zatím to nevybuchlo, což byl rekord, [„že dle posledních studií Wookieeové patří mezi rasy s nejmenší koncentrací jedinců schopných cítit a manipulovat Silou. Statisticky jen jeden z milionu to dokáže.“]
„No, já znám čtyři takové, což při oficiálních hodnotách populace jedenáct milionů činí kolik?“
[„Nevím.“]
„Vždyť se učíš matiku. To bys měl zvládnout, ne?“
[„My teď ale berem úplně něco jinýho.]
„A co?“
[„Statistiku a mám hlad.“]
„A nechceš raději ochutnat tu pomazánku?“
[„No… když je ten hlad.“]

Sagwen vedela, že to čo ju čaká, nebude vôbec jednoduché. Našťastie mala so sebou na pomoc mladú Nautolanku, s ktorou si vždy ochotne pomáhali so zložitými úlohami, či už v škole, alebo práve v takýchto situáciách. Nechutný hlasný mlaskot sa tmavou chodbou blížil k nim a Sagwen hodila posledné kúsky omrviniek na zem pred sprchou. Z tmy vrazila do miestnosti chlpatá, zubatá postava a pustila sa do olizovania pikantnej omáčky z kachličiek sprchy.
„Teraz!“ skríkla Sagwen a zavrela dvere na sprche na závoru snažiac sa prekričať revúceho Simbaccu v sprche.
„Už si sa nekúpal tri mesiace, mysli aj na nás!“

Nestávalo se často, aby se Simbacca ocitl v akademické koupelně dobrovolně, ale občas se poštěstilo. Například teď, když ho tam neprozřetelně poslala jeho milovaná mistryně, aby jí přinesl kabelku se šminkami, že se potřebuje před misí trochu zkrášlit.
Chvíli mrmlal, že tak hnusná přeci není, ale nakonec ho tam pod záminkou, že tam prý včera viděla fakt suprového pavouka, dostala. Vrátil se s podezřelým zpožděním a nakukoval do jejího pokoje tak opatrně, že zbystřila.
„Co se děje?“ zeptala se opatrně.
[„Potřebuješ tu tyčinku s jahodou?“]
„Myslíš rtěnku? Co se s ní stalo?“
[„Někdo ji snědl. A po jahodách vůbec nechutnala.“]

Slečna Brannigan měla zrovna velice zajímavou přednášku o tradiční Gamorreánské obřízce, ale i tak se nijak nerozčilovala, když její výklad narušila Jessica s prosbou, která nesnesla odklad.
Předstoupila před studenty a spustila: „Najde se tu nějaký dobrovolník, který mi pomůže zastřihnout zahrádku?“
„Já, já!“ Vojta s Peelem už byli na nohou a kolečka v jejich puberťáckých myslích jely na plné obrátky.
„A myslíte, že na to máte?“ pousmála se tajemně a založila si při tom ruce na prsou.
„Zastřihávání zahrádek mi jde ze všech nejlíp,“ nadmul se Vojta vůbec netušic, že je doopravdy čeká zastřihávání, plení a krášlení skutečné zahrady.

„Prosím, majstre, čo budeme dnes preberať?“ Sagwen zaútočila na Nevu otázkou sotva vešel dveřmi do přednáškové místnosti a už se celá třásla, co nového je dnes naučí. Mistr Neva, drobný aleen, se mlčky vyškrábal s hrnkem kafe do svého křesla a až když se napil, tak byl ochotný snaživé miraluce odpovědět.
„Létání.“
„Pfff,“ povzdechl si znuděně Vojta a ustlal si na lavici, aby se mu co nejlépe spalo. „Jestli teoreticky, tak to už jsme brali se Školnicí.“
„Slečnou Michaelis…“ opravila ho Sagwen.
„To je fuk,“ odmávl jí.
„Teoreticky?“ zhrozil se mistr. „Hybaj ke strojům a ať už jste na obloze!“

Protože výpadek proudu trval podezřele dlouho, rozhodl se Simbacca, že to půjde prověřit. Dojedl nakousanou uzenou kýtu, strčil si za opasek štangli salámu pro všechny případy a vydal se k reaktoru.
Nebyl tam zdaleka první, krom mistra Habiliho tam už byla i slečna Brannigan, školnice, Jessica a taky jeho táta. A všichni vypadali dost bezradně.
„Podle mě shořelo vedení.“
„A co to vypnout a znova zapnout?“
„Záložní zdroje jsou na padesáti procentech.“
„Je to rozbitý!“
[„Nedá se nic dělat, princezny, budeme muset šlapat,“] zabil diskusi velmistr s odkazem na vedlejší místnost, kde již čekalo několik rotopedů, každý s vlastním dynamem.

Tohle měla být její první hodina, takže nebylo nic zvláštního, že cítila lehkou nervozitu. Aby ne, bylo jí skoro dvacet, a už měla své skromné životní zkušenosti předávat ostatním, mnohdy starším, než byla ona sama. Úplný bobřík odvahy. Uvnitř byli snad všichni studenti, takže nechyběl jak zahradník Rahm, tak brouk Lempix.
Jess obezřetně došlapala k profesorskému stolku, z šuplíku si dle Champieho instrukcí vyndala lahev žížalovice a rovnou si nalila panáka.
„Ahoj všem,“ kopla do sebe cvičně obsah sklenky a na okamžik ve tváři zestárla o sto let. „Jmenuji se Jessica Karnis a jsem vaše profesorka obrany proti černé magii.“

Byl to jeden z večerů, kdy se Simbacca učil. Rozsvítil lampičku, vytáhl poznámky z dějepisu a pokoj se v tu chvíli propadl do tmy.
Seděl na posteli, ani se nehnul a přemýšlel, co se děje. Že by pojistky vyhodil nepovedený prototyp mistra Habiliho? Ne, to by akademií klasicky otřásla exploze. Že by jeho mistrová zapnula moc spotřebičů při pečení skořicové bábovky na pivu? To by cítil, kuchyně byla jen dvě patra nad ním. Takže asi princezna Valla zase svou zhýčkaností vytočila velmistra a ten proud vypnul z výchovných důvodů.
Každopádně to bral jako znamení, učení odložil a šel vybílit špajz.