Star Wars: Eclipse

„Tak si napíšeme testík.“
„Jupí!“ zaradovala se Sagwen a nedočkavě se zavrtěla na židli.
„Cože?!“ vyhrkl Vojta na školnici s otevřenou pusou.
„Vždyť jsme psali minule…“ zaškemral Peelo.
„Mám z toho špááátný pocit,“ zakroutila Fosh rezignovaně hlavou a šťouchla do Simby, který si hrál s nějakou hračkou pod stolem. „Máš aspoň čím to psát?“
[„Ještě není vše ztraceno,“] vyhnul se přiznání, že propisku snědl během přednášky, [„mám nápad.“]
„Bojím se zeptat,“ zatvářila se nejistě.
[„Koukej, už je tady,“] ukázal ke dveřím učebny, kde se objevila jeho mistryně, která školnicí podle plánu zabavila, a on urychleně všechny zadání písemek bezezbytku snědl.

Ze záchodů v baru Barvy duhy se ozývaly dost zvláštní zvuky a uvnitř se odehrávala náležitě zvláštní scénka. U jedné mísy byla přiražená stolička, na ní seděl Jawa, zvracel a Wookiee v plášti mu držel kapuci.
žvatlal Anna-nana a Temný mstitel litoval, že do něj nalil tolik kashyyyckého čaje.
[„To bude dobré.“]

[„S tím ti klidně pomůžu.“]

Byla to noc památná, plná leptání, pájení a zvracení, a vznikl během ní první prototyp generátoru kvantové díry.

Z kuchyně se linul kouř, po schodech kapala voda a v uších přítomných pořád zvonil nedávno vypnutý požární poplach.
Komukoliv, kdo obyvatele akademie znal víc než zběžně, bylo jasné, kdo je viníkem celého požáru. Momentálně seděla v chodbě na zemi, před sebou formu na bábovku a tvářila se zdrceně. Simbacca k ní přicupital, sedl si vedle a šťouchl do obsahu formy. Ani jemu se do toho moc nechtělo.
[„Ber to z té lepší stránky,“] snažil se ji povzbudit, [„z té tvé krupicové kaše byl nakonec super balistický gel, z tohohle by možná šlo dělat brnění.“]
Dost o tom ale pochyboval.

„Simbo, ty… pláčeš?“
[„Nepláču!“] malý chlupáček si otřel oči a pokračoval v sezení a hledění na jezero, zatímco mu vydatně pršelo na hlavu. [„To ten déšť, abys věděla,“] vysvětlil jí to.
„No jasně, už mi to došlo,“ přikývla a přisedla si k němu. „Stalo se něco?“
[„No… jo, stalo. Hrál jsem si s Kryšpínem.“]
„A jak se mu daří?“
[„Skočil mi do talíře, já si toho nevšiml a… snědl ho.“]
„Říkala jsem ti, ať si nehraješ při jídle… ale neboj, Kryšpínovi je v tvém bříšku úplně nejlíp.“
[„Opravdu? Tak to je príma.“]
„Hlavně tam není sám, žeano.“
[„No jo no…“]

Simbaccu to na Naboo moc nebavilo, ale musel uznat, že před Impériem se tam dalo schovat celkem snadno a Fosh byla ve svém živlu.
Seděl na kraji jezera, vybíral si listí z chlupů a čekal, až se vyblbne. Když se chapadlatá zelená hlava konečně vynořila, s nadějí se zvedl, že půjdou dál.
„V té vodě něco je,“ oznámila mu znepokojeně.
[„Co?“]
„Nevím, viděla jsem jenom klepeto.“
[„To byl asi humr,“] navrhl. Humři mu chutnali.
„To klepeto bylo velké jako tvůj táta,“ oponovala, načež se nevzhledný majitel klepeta vynořil kousek za ní.
Ať už to bylo cokoliv, chutnalo to jako kuře.

„Simbo!“ rozléhalo se Enklávou hlasitěji, než požární alarm a dotyčný nevědě, co provedl, vzal nohy na ramena a utíkal tam, kam ani školnice nechodí. Jenže to by nesměl mít mistryni, která tam chodí taky a která by ho neznala jako svoje notně onošené boty.
„Mohl bys vysvětlit Kamilovi, že se tohle nedělá?“ osočila se na padawana venku na dešti a na nose jí visel klepetem přichycený krab.
[„Jé, Kamile!“] přiskočil k těm dvěma a něžně sevřel krabíka do rukou a ten okamžitě pustil červený a trochu zakrvácený nos.
„Jako hlídací krab obstál, ale už ho do té spíže nedávej, jasný?“

„Taky máš někdy takovou tu náladu, během které přemítáš o svém životě a tím, čeho bys chtěla dosáhnout?“ poskládal solidní souvětí mistr Denyzz zatímco pil nějaký neznámý druh čaje a otázku směřoval na Jessicu, která ale takových výkonů nebyla schopná.
„Pfff, hic, sem tam,“ mávla volnou rukou a druhou do sebe kopla dalšího panáka. Oči se jí pomalu ale jistě klížily.
„Vždy jsem se snažil žít hodnotný život, aby tu po mně zůstalo něco hodnotného. Otisk v historii. A nemusel by být nijak významný. Jen abych věděl, že jsem nežil nadarmo…“ nebylo třeba pokračovat. Spala s čelem opřeným o stůl.

„Na příští týden si prosím přečtěte Vliv inflace na vývoj Galaktické republiky, kapitoly tři až devatenáct...“ zakončovala Nina svou přednášku a studenty probudil kravál v chodbě. Blížil se velmistr a neměl dobrou náladu.
[„Jaký chuligán mi sežral půlku alderaanského melounu?“] chtěl vědět hned ode dveří a odpovědí mu bylo ticho, ne snad že by se všichni nestihli vzbudit.
[„Počítám do pěti, pak jdu do laborky a zjistím, komu patří ty otisky nenechavých zubů a čí je ten mléčný řezák, co tam zůstal!“]
[„Jéé, ten je m...“] zajásal Simbacca, náhle se chytil za pusu a letící půlce ovoce neměl šanci uhnout.

Byly zelené, byly malé a byly všude.
Velmistr teskně zamručel. Nemohl uvěřit, kolik se těch odporných, hnusných hroud našlo tady, na vesměs přátelské a přívětivé planetě. Zjištění, že mu prakticky pod nosem vyrostla armáda neřádu, mu věru nedělalo dobře.
Chopil se stříbrné zbraně, s respektem pohleděl na druhou stranu stolu a zhluboka se nadechl. Čest je čest, nesmí se tím množstvím nechat odradit. Masa zeleně se ani nehnula, nadále tam sebevědomě ležela, ale protivník, jeho syn, se olízl. Určitě je adoptovaný.
Zápas netrval dlouho. Zatímco velmistr bojoval s každou lžící, Simbacca brzy zvítězil, všechnu brokolici snědl a šel si přidat.

Cae vykoukla zpoza kamene a jen nešťastně kníkla.
„Nevypadá to nejlíp,“ koukla bojácně po spolužácích a hrstce profesorů.
[„Ukaž,“] podíval se i velmistr a spatřil batalion bitevních droidů, kteří pochodovali jejich směrem a střet byl jaksi nevyhnutelný, [„paráda.“] Schoval se a dal pohlavek Simbovi, který z nervozity chroupal křemeny a trávu. Pak si vzal Jessicu trochu stranou a poškrábal se na hlavě.
[„Horší než hlídat Neimodianské děti to není, ale naše děti nevypadaj moc nadšeně. Nechceš jim trochu pomoct?“]
„Ok,“ souhlasila a otočila se ke zbytku. „Hlavu vzhůru, bude to legrace. Prostě je mydlete hlava nehlava, dokud stojí na nohou.“