Folklor

„Máš tady pěknej bordel," ozval se hrubý hlas.
Prudce jsem otevřel oči. Jasně bílá obloha mě přinutila na chvíli mžourat, pak jsem to ale spatřil. Podivná smíšenina vlka, králíka a kočky se na mě koukala jasně žlutýma očima. Všude kolem zvířete se válely zvláštně povědomé věci.
„Dobré ráno. Až se víc probereš, ukliď si tu," řeklo zvíře hlasem mojí matky a popošlo blíž ke mně.
„C-co? Co jsi zač?"
„Klidně i vaše kočka."
Ani jsem nestačil mrknout a místo něj stála rodinná Kitty.
„A-ale jakto? Co je tohle za místo? Kde to sakra jsem?"
„Jsi ve své zabordelené mysli, Oscare."

Panika v restauraci U sulcu a jelita!
V kuchyni nalezeno mrtvé tělo!
„Jednoznačně násilná smrt," říká inspektor Ohař!
Zavražděný byl mnoho let pravidelným hostem!
„Vždy tichý a skromný," popisují mrtvého přátelé!
Šéfkuchař ve vazbě!
„Čin spáchán tímž nástrojem, kterým připravili porci," tvrdí svědek!
Reportáž z pohřbu čtěte na protějším patníku
Poslední rozloučení s Neronem Fouskem, váženým občanem, který se stal obětí nevysvětlitelně brutálního činu, přilákalo všeobecnou účast. Při emotivním projevu, který přednesl starosta Rek, se nikdo z přítomných neubránil slzám. Po obřadu házeli shromáždění na rakev hlínu tak dlouho, až byl rov zcela navršen.
Znění epitafu čtěte na protějším patníku

Chalan zvrieskol, sťaby ho z kože drali, a vyletel hore strminou. Čo doznel dupot jeho do krpcov zaobutých nôh, ozvali sa jeho prenasledovatelia.
Mrkol, aby zaostril na úvoz pred ním. Nebude predsa urevanec. Keď ho ubijú, nuž čo, nebola by to preňho nvinka.
Upaľoval, preskakujúc korene bystro sťa srnček, no jeho prenasledovatelia boli zase prešibaní.
Zabrzdl, že sa lístie oblúkom rozletelo. Vedel, že ho obkľúčili. Tuho prižmúril oči a zaťal päste.
Zase sa rozhliadol, keď začul halasný rachot. Jeho prenasledovatelia mizli za úvozom, ln sa im nohy mihali.
Prekvapene sa zvrtol. Stála za ním, bičiskom ozbrojená, bitých usmiata ochrankyňa . Mlátička.

Hopppp!
Bílá pokrývka ztlumila náraz a droboučké atomky se rozlétly do atmosféry. Z tichým zapraskáním se z okapu uvolnil modrý rampouch.
Skok!
V kurníku se zavrtěl kohout, zvědavě odklopil víčko a rozhlédl se. Svítá až za dvě hodiny a pět minut, pomyslel si jeho vnitřní budík a kohout se ponořil zpátky do snu s liškami a mramorovými vejci.
Boinkkkk!
Křoví u cesty zašustělo, jak se jím prodrala poplašená vrabčí slečna. V dálce zamňoukala kočka.
- - -
Krajina se zarazila.
Už nic? říkaly komíny. Už nic, odvětily lampy.
Když se první obyvatel městečka vydal na cestu, našel v čerstvém sněhu osamělý otisk.