Jánošík

Scéna.

Náměstí uprostřed města, které nestojí za řeč. (Možná je to budoucí Bratislava.)

Chlap, skučící pod šibenicí. Trpí jak zvíře. Ale hlavně těmi útržky konverzací, co k němu větrem doléhají.

"Bohatým bral a chudým dával, chááá! Mně vzal to nejcennější, a nic mi nedal! Ani blbej prstýnek".

"A spal s třinácti chlapama na chvojí"!

"A nepozval mě na pivo, ne že by teda za něco stálo. Lakomec"!

"A prej ještě šukal kozu! No fuj"!

Zaprasený hák od zaháknutého prasáka se kývá ve větru, Jánošík se kýve s ním, a sakruje, že se na to radši nevysral a nešel dělat žinčicu.

Dvere do krčmy sa otvorili a dnu vpadlo niekoľko drábov. Zbojníci prekvapene vyskočili od stolov. Nikto o nich predsa nemal vedieť. Niekto ich musel zradiť. Drábi využili moment prekvapenia a chytili dvoch zbojníkov ešte pred tým, ako stihli chytiť valašky do ruky. Vystrčili ich cez dvere, kde ich ich okamžite prevziali ďalší a poviazali ich.
Zbojníci sa ale stihli spamätať a začali sa brániť. Ich kapitán stál pevne uprostred miestnosti a s ľahkosťou si držal všetkých od tela. Začal sa presúvať k dverám. Vtom však začul, ako sa po zemi niečo rozsypalo. Hrach. Kapitán sa na ňom pošmykol a spadol.