Lukavec

„Jestli máš kotvu,“ řekl jsem do ticha, „existuje protikouzlo, pokud spojíme všechny živly. Kolik máme asi času?“
„Zešílel jsi?“ zařval na mě Kamil, „když se to trochu zvrtne, ztratím rozum. Když se to nepovede, umřu. A když to dokážete, tak skončím na Boubíně. Pod kořeny.“
„Hlavně se teď lituj,“ ucedil táta.
„Nestačíte na to. Nedostudovaný mág, dvě slabé čarodějky, obyčejný a Kazach bez školy.“
„Na tom nezáleží," odsekl Talgat, „přijde na to, jak velkou částí našich duší jsme ochotni platit. Kolik toho pro tebe můžem obětovat. Zač nám stojíš.“
Z Lukavce se po větru nesl hlas zvonů. Byl Zelený čtvrtek.