Dnes navazujeme na Z deště pod..., tedy Neville a Rabastan. Bude to trošku blbější, ale holt nemůže být každý den DMD posvícení :p.
„Takže můžu jít?“ zaznělo asi popáté.
Rabastanovi trvalo půl dne, než se Neville nechal přesvědčit, že ho nehodlá přinést Ministerstvu na stříbrném podnose a s jabkem v hubě. O detailech ale ještě jednali.
„Byl bych raději, kdyby ses nejdřív dal do kupy,“ povzdychl si Rabastan už poněkud unaveně. „Nechci, aby tě tajní chytili hned na druhém rohu a po jedné rundě mučení z tebe dostali, že jsem ti pomohl já.“
„Takže nemůžu jít?“
Možná má otřes mozku? Tohle už není normální. „Podívej, Neville – jmenuješ se Neville? – prosím tě prostě, nebuď sobec a nevrhej se mi při útěku z oken. Jasný?“
Přikláním se k teorii otřes mozku. Ovšem možná ho má autorka...
Silný otřes mozku. Ale v
Apatyka
Silný otřes mozku. Ale v zásadě se Nevillovi vůbec nedivím. A vlastně ani Rabastanovi.
Mám radost, že mezi námi a
Voldemort
Mám radost, že mezi námi a Nevillem a Rabastanem dochází k takovému souznění. Díky za komentík :).
Tohle je hodně ošklivý
Keneu
Tohle je hodně ošklivý alternativní vesmír, já se Nevillově nechápavosti a nedůvěře vůbec nedivím. Asimiluju tu mocenskou nerovnováhu. Kachň za to jabko, to mě dostalo.
Děkuju, na jabku jsem si dala
Voldemort
Děkuju, na jabku jsem si dala záležet :).