Gentleman

Azirafal má rád lidi. Je to tak nějak v jeho povaze, dokonce tak moc, že má rád i to malé dobro v lidech, které byste možná označili jako skrz naskrz zlé.

Většinou se ale na lidi neváže. Přicházejí, odcházejí, často mnohem rychleji, než anděl stačí postřehnout, asi jako se otevírají a zavírají jeho oblíbené restaurace.

Jeho učitel gavoty je navenek opravdový gentleman. Žije spořádaný život s manželkou a dětmi. Azirafal téhle iluzi chce věřit, opravdu chce. I když ví, že je nešťastný. I když ho občas vídá s monsieur Chardinem.

Když Azirafal zjistí, že zemřel, poprvé se pomodlí za zemřelého.