Střední škola elitního vražednictví

Pro Profesora. Díky za dnešní odpoledne a jméno! ;)
Milan Zoubek byl v dětství šikanovaným dítětem. Trvalo to až do té doby, než se provalilo, že při přijímacích zkouškách na střední školu dokázal na sto metrů ustřelit křídlo mouše. Pak ho všichni obcházeli obloukem. Dobrá muška mu jako studentovi vynesla spoustu střeleckých cen. Jako dospělému pak tolik zakázek, že mohli ostatní snipeři odejít do důchodu. Obzvláště se vyznamenal hned při té první. Ještě po dvaceti letech byl ve školní síni slávy k přečtení popis toho, jak perfektně dokázal hlavu oběti trefit. Tak perfektně, že když kousky mozku a kostí přistály na váze, červený karafiát v ní se ani nezachvěl.

Nemohla jsem si pomoct, Malvína je tu zas :D Muhehe.
Utíkali. Byl jim v patách a oni byli unavení z celodenního dobrodružství. Nakonec se na ně ale usmálo štěstí a v poslední vteřince zapadli za branku. Zhroutili se do změti končetin a za chvíli se zahradou nesl dětský smích a zuřivý štěkot.
„To bylo o fous,“ pronesl chlapec a popadal dech.
„Jo, málem ti ukousnul kus zadku,“ pochechtávalo se děvče. Chlapec začal natahovat.
„Nebul! Byl jsi statečný a můžeš se stát mým pokrevním bratrem,“ proneslo děvče slavnostně a vytáhlo z pouzdra lovecký nůž, aby mohlo napižlat chlapecké předloktí.
Kristián omdlel, Malvína se ušklíbla a boxer paní Domalípové odtáhl s nepořízenou.
A/N:Těm dvěma je tady tak sedm nebo osm let...

Musela jsem aspoň ještě jednou napsat Malvínu! Ta holka by mi jinak vylezla z hlavy a umlátila mě klávesnicí! :D
Tanec mezi vejci, pohyb na tenkém ledě, balancování na hraně, nazvěte to, jak chcete uhlazeně, já tomu říkám šílenství.
Že je Jonáš úplný pablb, to vím. Že si tenhle láskyplný přívlastek může nárokovat i můj nejlepší přítel, to bych si nemyslela. Ale je to tak! No vážně, kterého z nich napadlo, že by bylo prima, kdyby se mohli přestat skrývat? A že nejlepší bude rovnou to ukázat? Když přišli ruku v ruce, zapůsobilo to jako Little Boy.
Traviče popadl amok.
Chtěli krev.
Kdo těm dvěma bude muset zachránit zadek? Já! Bazuka, kterou jsem v únoru odložila, se ještě bude hodit…

Trochu slashe
Hodinu před začátkem oslavy zalezli do pokoje a pustili si hudbu. Jonáš vzal bonboniéru, kterou dostal od matky, a začal Kristiána krmit čokoládou. Na ruce se mu houpal stříbrný náramek a Kristián potěšeně sledoval, jak jeho dárek pěkně kontrastuje s opálenou kůží předloktí jeho přítele. Za každý bonbon, který mu v záři slunečních odlesků na stříbře vložil do úst, věnoval Jonášovi čokoládový polibek. Pak Jonáš přestal a Kristián se rozmrzele zeptal: „To byl poslední?“
„Ne, mám ještě jeden. Schovávám ho pro Malvínu.“
„Počkej, proč? Vždyť ji nemáš rád!“ divil se Kristián.
„Pravda. To je taky důvod, proč jsem ho otrávil.“

Více z fandomu: SŠEV v DMD2011
Blížil se konec školního roku a ostatní travičky s příchodem teplého počasí vytáhly bojovou výzbroj. O přestávkách hřadovaly na chodbě a trumfovaly se, která ukáže Jonášovi nejvíc odhalené kůže. Při pohledu na jejich lačné pohledy mě přepadaly záchvaty smíchu. Petra s Kristiánem zrovna tak. Dokonce i Jonáš jednou za čas zvedl oči v sloup a proplachtil kolem nich rychleji. Intenzita hihňání se den ode dne stupňovala a mě pokaždé napadlo, že by byla ohromná legrace, kdyby zjistily, že jim „Pana Traviče“ vyfoukla osoba, do které by to nikdo neřekl. Chudinky. Stály o kohouta a netušily, že kohout nestojí o slepice.