DMD č. 30 pro 30. 4. 2013. Téma: Zváženo a sečteno

Čas. Málokdo s ním umí nakládat tak, jak by skutečně chtěl. Ani mně se to většinou nedaří podle představ. Duben byl ale trochu jiný. Dokázala jsem si v něm najít stálý čas na dvě činnosti. Jednou je psaní drabble, na které nadešel čas většinou po večerech, na tu druhou jsem pyšnější. Oprášila jsem totiž po letech maminčin rotoped. Dobrý pocit jsem si sice musela vsugerovat, ale úbytek na váze o 2 kila a dobrá hudba u šlapání nakopne. Dnes se už k tomu nemusím ani nutit, i když místo hudbu i na rotopedu už nahradila skripta. Jsem se sebou spokojená!

Zdálo se mi o voděnce mezi prsty čeřené,
snila jsem svůj modravý sen o krůpěji svěřené.
Rukama jsem hýčkala tu kapku vody v dlani,
napít dala prvosenkám i žíznivé lani.
Vůní jara prosycená nabobtnaná semínka
vážila jsem, hýčkala je, jako jejich maminka.
Sčítala jsem jarní květy a hledala v lese světy
skřítčí, vílí, motýlí, stromy, které posílí.
Energii načerpala od paprsků slunečních,
do povídek vepsat chtěla cinkající dětský smích.
Popsat rána v nichž se pára sráží v drobné kapičky,
pavučiny blyštící se od stříbrné rosičky.
Konečně sem jaro vtrhlo svojí svěží zelení,
ptáci křičí k ochraptění, že je konec drabblení.

Sultán si povzdechl.
"Víte Gwen, je to těžké. Všichni si myslí, že být vládcem je snadné, ale ono to má spoustu nevýhod. Kupříkladu musím provdat své tři sestry."
"Chápu."
"Myslíte, že by mi v tom váš Řád mohl pomoct?"
"No, máme mnoho styků, určitě by se nějak-"
"Výborně!" sultán se rozzářil.
"Ale rozhodně se musíte s mými sestrami seznámit! Nejde přece, abyste odjela a neseznámila se s nimi!"
Sultán tak překypoval nadšením, že se Gwen začala pomalu bát, co uvidí.
Na sultánovo zatleskání se zpoza závěsu vynořily tři sympatické dívky.
"Shrnuto, Zváženo a Sečteno! Seznamte se! Gwen vám najde ženichy!"

V koruně stromu se ozývá šelestění a tlumené nadávky.
„Máš to?“
„Ne. Aúúúú!“
„Co je?“
„Něco mě bodlo do nohy! Jauvajs! Krvácím!“
„Neblbni a dělej!“
Občas se z listí vynoří hlava, někdy tmavovlasá, jindy zrzavá.
„Můžou ptáci házet kamením?“
„Proč?“
„Někdo po mně hází šutry. Jau! Co to sakra…!“
Vzduch prořízne vyděšené zaječení a na zem se žuchnutím dopadne tělo.
„Hej! Co se děje?“ černovlasý chlapec opatrně sleze dolů.
„Tvář. Malá… ale strašlivá…“ lapá zrzek po dechu.
„Když to tak zvažuju, Rone, ať si Snape sojčí vejce do lektvaru shání sám!“
„Ten nám to spočítá!“
„Radši školní trest než tohle!“

Venku se Evžen chvatně rozloučil a zmizel.
Lada si zapálila a zvolna vyfoukla kouř: „Tedy… seřval ho virtuózně, radost poslouchat. Nedivím se, zákazníkova nedůvěra pořádně naštve.“
Břetislav si dal velmi záležet na nezúčastněném tónu: „Zdá se, že si rozumíte. Vy a on…“
„Není to špatný chlap.“ Lada lhostejně oklepala popel. „Spěchal domů za rodinou. Svůj honorář dostal, vy máte aspoň tu začarovanou veteš, jen já jsem zas vyšla naprázdno.“
„Utěšilo by vás pozvání k Jednooké Martince na pozdní večeři?“ usmál se Břetislav.
Samotného ho překvapilo, jak se mu ulevilo.
Lada vesele přikývla: "Přijde vás to draho. Jsem hladová jak akromantule."