DMD č. 5. pro 5. 4. 2011. Téma: Lesk a bída kurtizán

Věděla, že tohle nedopadne dobře, prostě nemůže. Ráno vstala z postele a vykročila levou nohou. Když pak vycházela z bytu, zakopla o černou kočku. Panelák, ve kterém bydlela se zrovna opravoval, takže prošla pod žebříkem, který stál opřený o zeď. Když na zastávku přijel autobus s dvaceti minutovým zpožděním, začalo jí být opravdu nevolno. Šlo o náhradní spoj kvůli poruše. Když nastupovala, všimla si velkého čísla třináct na předním skle.
Teď tady stála a bylo jí ještě hůř.
„Slečno, pan profesor se vás ptal, jestli alespoň víte, kdo napsal Lesk a bída kurtizán?“ otázal se znovu zamračený předseda maturitní komise.

Varování: Obsahuje vulgarismus, jeden ks
Smyslné kočičí oči, smyslná rudá ústa, vodopád smyslných blond kudrn a vědomí vlastní smyslnosti vyzařující na míli daleko... tak to byla Belle.
Momentálně sedící v neméně smyslných šatech v kanceláři, kterou zařizoval někdo s citem pro detail a neokázalý, ovšem přesto dobře znatelný luxus.
Tlustá obálka právě absolvovala cestu nepříliš častým směrem - muž sedící proti ní v precizně střiženém obleku značky Huggo Boss překvapivě nebyl jejím klientem. Uhlazoval jí jen jistý drobný problém, který krajka ani sex nevyřeší; a mimoto byl gay.
Oběma bylo zcela jasné, kdo je kdo. Ona sice prodává své tělo - ale největší kurvy jsou stejně právníci.

pozn. aut.: je tam náznak slashe. Kdo ho najde, nechť ví, že tento pár není historicky doložen. Inspiroval mne k němu Plútarchos.
Hosty na sympoziu znala jen z doslechu. Teď bylo třeba je podle vyprávění správně identifikovat.
Světlovlasý muž. Bohatý, po otci majitel zbrojírny. Pohledný. Nevhodný cíl. Líbí se mu muži anebo je šťastně ženatý. Nejspíš obojí.
Usmála se, když na ni Sofoklés, syn Sofilův, kývl.
Host vedle něj. Snaží se vypadat urozenější, než je. Usmál se.
Na okamžik ji napadlo, že by mohla Feidiovi stát modelem. Afrodita by nebyla vhodnější.
Další. Ne moc pohledný, ale jistojistě důležitý. Jejich pohledy se střetly. Periklés, syn Xanthippův.
Když usedala vedle něj, pohlédla na Sofokla. Věnoval jí chladný, skoro vražedný pohled. Tragéd.
Aspasia se usmála.

Povstalecký agent umíral ve spodních patrech Coruscantu,
kam slunce nesvítilo a naděje nechodila.
A přece.
Postávala opodál v síťovaných punčochách a vyzývavé sukýnce.
Z posledních sil zachroptěl.
Odlepila se od zdi.
„Co chceš?“
„Schovej to u sebe, předej senátorce Organě.“
Prohlédla si maličké kovové pouzdro.
„Proč?“
„Je v tom nová naděje.“
Rychle si sáhla pod sukýnku. Intimně ukryla svěřenou věc.
Zaplatil, zemřel.
Za pár šupů už zažila horší věci.
Vystoupila z podzemí do sluncem zalitého dne.
Domohla se vstupu do Senátu.
„Kdo jsi? otázala se princezna Leia Organa.
Podala jí lehce olepené pouzdro s plány Hvězdy smrti: „Přináším novou naději.“

Drahé třpytivé šperky. Make-up meruňkové barvy a rtěnka rudá jako okvětní plátky růže. Šaty z jemných látek. Vybraná společnost mužů, kteří vědí jak se k ženě chovat. Večírky, plesy a čajové dýchánky.
Milovala tenhle život. Život mezi smetánkou. Bylo to vzrušující, i když vyčerpávající. Tolik informací, tváří a jmen, které si musela zapamatovat. Tanec mezi slovy, který musela ovládat, diplomacie.
Všechen ten lesk světel a společnosti však pohasínal v porovnání soukromého života. Nemoci se zamilovat, mít vlastní život, vdát se a založit rodinu. Nic z toho žena jako ona nikdy nemohla mít. Soukromý život kurtizán byla samá bída a beznaděj.

Věděla jsem co mi chce říct, ještě než zavřel dveře. V Samuelově tváři se dalo číst jako v otevřené knize.
„Takže si to vážně myslí?“ zeptala jsem se a snažila se znít klidně. Odpovědí mi bylo přikývnutí. Nečekala jsem, že to bude tak bolet. Lidé, které jsem považovala za přátele, považovali mě za kurtizánu.
„Neboj, změníš jejich názor. Jsem si tím jistý,“ pousmál se Samuel a objal mě.
„Ne!“ vymanila jsem se z jeho náručí a dupla si. „Nehodlám jim nic vysvětlovat. Jestli mě mají za kurtizánu, tak dobrá. Ale ukážu jim, že i lehká děva může mít svůj styl.“

Nikdy netušila, že bude tak náročné skončit. Všechny ty peníze, za které si mohla koupit cokoliv, co si přála. Luxusní byt, sportovní auto, nespočet bot a oblečení, některé měla na sobě jen jednou, exotické dovolené, tohle všechno teď chtěla změnit kvůli němu.
Věci ji zůstanou, ale životní styl bude muset změnit. Netuší, jak si bude vydělávat na obyčejný život, jen ona a on. Byl na ni krutý, ale stejně ho chtěla. Právě to se jí na něm líbilo, neptal se, ale rovnou poroučel. A ona poslouchala. Věděla, že ji má v hrsti. To je ten lesk a zároveň bída kurtizán.

A/N: Věnováno všem, kteří tuší, o jakou scénu se jedná
Varování: 12+
Wythrin měl svou práci rád. Nikdy nepřemýšlel nad tím, co bude dělat, až přejdou jeho nejlepší roky a uvadne jeho mladická krása. Neměl důvod. Zatím alabastrová pleť a zelené oči vábily nejlepší klienty z okolí. Mohl si vybírat, koho chce a koho ne. Kočku z Rhíminee chtěl vždycky. Miloval jeho doteky, dráždivé polibky. Dovoloval mu i to, co jiným nikdy. Některé noci byly jenom práce. Noci s ním byly to nejlepší, co kdy zažil.
I dnes se těšil pozornosti šikovných rukou.
V okamžiku, kdy se Seregil láskyplně zahleděl do safírových očích vyděšeného Aleca, Wythrin věděl, že dnešní polibky byly poslední.