DMD č. 5. pro 5. 4. 2011. Téma: Lesk a bída kurtizán

Fandom: Equilibrium (rpg) (rok 2005)
Když ke svému překvapení zjistil, že první cíl jeho lovecké kariéry není upír, ale zdivočelá sukuba-společnice, byl donucen začít improvizovat. Po pár hřejivých slovech si to rozdali přímo v koupelně apartmánu, kde ji zastihl velmi neozbrojenou.
Ona mistrně využívala své mrštnosti, drápků i znalosti citlivých míst na mužském těle, on měl jako začátečník co dělat, aby zběsilé tempo přežil. Ona ječela jako německá siréna, on se potil snad i na chlupech.
Nakonec jí z posledních sil nastříkal do obličeje plnou dávku ze sněhového hasícího přístroje, což její choutky dostatečně zchladilo, a propadl podlahou bojem zdemolovaného pokoje přímo do hotelového baru.

Hluboký nádech, napřímit záda, pozvednout hlavu. Jen žádné emoce. Odhodlaně pokynula portýrovi, který s úklonou vykonal svoji práci.
Snažila se nevnímat všechny ty pohledy, pohrdavé, obdivné, plné touhy i hnusu. Muži se za ní otáčeli, ženy odvracely tvář. Všichni věděli, kdo je, a ona zase dokonale znala každého z nich. Opovrhovala jimi za jejich povrchnost. Neměla přátele, jen zákazníky, neměla kamarádky, jen sokyně. Nelitovala toho, vybrala si svoji cestu.
Zastavila se těsně za ním. Zaváhala... jen na okamžik. Lehounce se usmála.
„Přeji krásný večer,“ zazvonil sálem její medový hlas.
Otočil se a zůstal omráčeně zírat. Čekal... co vlastně čekal? Děvku?

Poznámka: omlouvám se, ale bodík je bodík. Bez podrobné znalosti fandomu asi nepochopitelné, psáno s knihou v ruce.
Montreuil-sur-Mer
Byla bídná. Byla osiřelá. Byla bezejmenná. Byla čistá.
Paříž
Byla šťastná. Byla mladá. Byla zdravá. Byla krásná. Byla naivní. Byla zamilovaná. Stále byla šťastná. Byla těhotná. Byla překvapená. Byla opuštěná. Byla svobodná.
Montfermeil
Byla zaujatá. Byla důvěřivá. Byla podvedená.
Montreuil-sur-Mer
Byla zaměstnaná. Byla docela šťastná. Byla podezřelá. Byla zkoumaná. Byla odhalená. Byla propuštěná. Byla rozzlobená. Byla chudá. Byla smířená. Byla dlužná. Byla ostříhaná. Byla vydíraná. Byla bezzubá. Byla upomínaná. Byla nemocná. Byla zoufalá. Byla prodejná. Byla prchlivá. Byla zatčená. Byla odsouzená. Byla propuštěná. Byla vděčná. Byla léčená. Byla doufající. Byla oklamaná. Byla vyděšená. Byla mrtvá.
Někde jinde
Byla čekající.

"Byla tak nádherná! Vlastně jsem o ni vůbec nejevil zájem, ale oslovila mě u baru a začali jsme si povídat. Byla tak příjemná, citlivá a inteligentní. Byla první, kdo opravdu pochopil mé problémy. Nezávazná konverzace přešla k flirtování a pak už nebylo daleko k polibkům. Vzala mě do svého bytu, voněla po jasmínu a celé dny jsme se jen milovali. Byla to nejlepší žena, jakou jsem kdy potkal. Navíc uměla fantastické vafle. Že je něco špatně, jsem zjistil až ve chvíli, kdy mi doktor diagnostikoval elektrokapavku. Pane soudce, nemůžete mě přeci zavřít! Já jsem nevěděl, že Marilyn Monroe je robot!"

Mávala na něj už zdaleka, když k ní přicházel tmou.
Tvář měl napjatou, oči se mu třpytily jako kočce, chůze patřila aristokratovi.
Roztřásla si vlasy po ramenou a otevřenou dlaní ho pozvala blíž.
Stiskl ji prudce a pevně; vzdychla a pak se zahihňala.
Usmál se také, jen nepatrně.
Pak se jí lehounce uklonil a dokonce i ruku jí políbil.
Kurtizána.
**
Děvka.
Snažila se předstírat, že je vznešenější, než napovídala chatrná sukně.
Gesto, kterým se mu nabídla, patřilo k těm lacinějším.
Z očí jí koukala bída.
Vlad se v duchu ušklíbl; nevadilo mu to ani v nejmenším.
Krev měly všechny dobrou.

NEJSTE SI JISTI BUDOUCNOSTÍ? hřímal hlas z holoreklamy.
To jsem tedy nebyl.
ZAKUPTE VLASTNÍ PLANETU!
Možnost koupit si planetu (samozřejmě s pozorováním v reálném čase díky subprostorovému tentononc) se mi zdála skvělá.
Certifikát a tentononc přivezl kurýr hned následující den.
Jen co jsem podepsal doručenku, šlápl na kňak a odsvištěl.
Už tehdy mi to mělo být divné. Ale má pravdu, moje milá X3lli, jsem trochu nedovtipa. Docvaklo mi až později, když jsem se jí chlubil svou investicí.
„No podívej! Vždyť na tom vyrazili lidi!“ znechuceně zamávala chapadly.
„A takhle je to s těma výhodnejma koupěma vždycky. Navrch huj, vespod fuj!“

Tma. Vlhkost. Zima.
Zima zažírající se pod kůži a pak dále až do morku kostí. V černém rohu se pohnul stín. Měsíční svit osvítil propadlou tvář, které dominovaly šílené oči, dívající se na havrana černého jako smola, stojícího na okenní římse uzoučkého okna. Všude panující ticho protrhl skřípavý hlas.
„Voldemort! Kdo je to? Nicotný červ! Praktikoval jsem černou magii. Kouzelníci! Mudlové mi měli sloužit! Pro koho? Pro Větší dobro! Všichni se mě báli! Všichni! Pak mě zradil jediný přítel a uvrhl mě sem. Sem do Nurmengardu. Voldemort?! Já jsem největší černokněžník všech dob! Já! Grindelwald!“
Štěkavý smích se rozlétl tmou.

Jeptišky říkají, že mám být skromná a zbožná. Moje matka taková nebyla. Díky tomu jsme nežily v bídě.
Matčin přítel mne provdal za šlechtice. Žiji příjemný život.
Seznámili mne s králem. Zaujala jsem ho, pobláznila. Vím jak na to. Brzy mám vlastní komnatu ve Versailles. Stávám se markýzou. Já, měšťanská dcera.
Mám moc a vliv. To já, já vyberu Dauphinovi novou manželku. Čím jsem bohatší, tím jsem osamělejší. Mám stále více nepřátel. Intrikují. Ale dokážu se s nimi tvrdě vypořádat.
Zemřela má dcera, pak otec. Mé zdraví se zhoršuje. Obracím se k Bohu.
Odcházím v bolestech, osamělá.
Kde jsi, Ludvíku?

„Si porazený!“ zaburácal hlas z trónu. „Napokon sa podarilo zlomiť tvoj odpor a vzbura bola potlačená. Za tvoju zradu a pýchu ťa musím potrestať. Obmedzím tvoje schopnosti a vyženiem ťa. Sklamal si ma... Bol si jedným z najväčších, najsilnejších a najmocnejších. Bolo ti to však málo. Chcel si viac... moje miesto. A za to budeš pykať.“
On nikdy nemôže byť porazený. Možno ho vyhnali, ale nepremohli ho. Pomstí sa. Vytvorí si vlastné kráľovstvo, silnejšie než to jeho, kde bude neobmedzene vládnuť svojim verným.
Armáde padlých anjelov.
A peklo sa postará o to, aby mali nebesia problémy.
Lucifer sa zlomyseľne zaškeril...

Stále v ní viděli jen děvku.
Ten strašný kněz ji vytáhl z bahna. Jen proto, aby napomáhala jeho intrikám a tahala peníze z pošetilého starce. Pro něj... a Luciena. Coby kurtizána na úrovni.
Ten bankéř sice tvrdil, že ji miluje, ale přese všechno, co mu pověděla, s ní chtěl jen spát. Záleželo mu pouze na jejím těle.
Brzy ho dostane, poprvé a naposled.
A její milovaný Lucien... Zcela pod vlivem toho intrikána. Chápala, že si ji nemůže vzít, ale že ji nechal takhle zneužívat... Raději na to nemyslela. Jeho láska bylo to jediné, co měla.
Snad aspoň on bude šťastný.