DMD č. 8 pro 8. 4. 2011; Téma: Světlo

Niekedy cez deň vychádzal pešo do mesta, najmä v dni, keď svietilo slnko. Chcel aby svietilo na neho. Uprostred pravého poludnia sa prechádzal mestom, zaliaty slnečným svetlom; sám. Cítil teplo a svetlo prenikajúce dovnútra, prežarujúce temnotu v ňom. No niekedy ani to nebolo dosť. Mal v sebe priveľa zákutí, kam nedosiahlo ani to najžiarivejšie svetlo. Spoza okien zahalených vyšívanými bielymi záclonami ho pozorovali ostatní obyvatelia mesta. V tom čase málokto z nich chodil von. Možno, že oni v sebe nemali temnotu, napadlo ho; no skôr len vedeli, že sa jej nedá vyhnúť a že tmavé body najviac vyniknú na svetle.

Stmívalo se. Dálnice se pomalu proměňovala tím, jak auta rozsvěcela světla, která se v rostoucí tmě stávala stále jasnějšími, až se proměnila v nepřetržitý proud různobarevných světelných šmouh. Atleticky stavěný, vysoký muž s ostře řezanými rysy, sedící u okna dálničního motorestu, celou podívanou sledoval celkem bez zájmu, přes okraj desátého hrnku s kávou. Probudil ho náhlý oslnivý záblesk světla, který přehlušil vše ostatní.
Výbuch.
Muž vyskočil na nohy a vyběhl ven. Cestou málem smetl ze schodů menšího kolegu.
"Erdogane, neměli jsme další epizodu začít až zítra?"
"Jasně," usmál se menší muž klidně. "Tohle budou řešit opravdoví poldové, 'André'. Jdi spát."
Fandom: Kobra 11
(AN: Erdogan Atalay je občanské jméno herce, co hrál Semira.)

fandom: IT Crowd. ďakujem sestre za pomoc!
Renholm Industries na niekoľko dní zaplavili robotníci. Sústavne do všetkého trieskali a keď konečne odfrčala posledná dodávka, v budove ostalo pár stoviek nových úsporných neóniek.
V suteréne Jen nešťastne pozerala na silné svetlo a donekonečna opravovala make-up.
"Dievčatám zo siedmeho sa to páči... Vraj konečne vidia," hundrala, keď žmúrila do zrkadla.
V najtmavšom kúte miestnosti Roy prevrátil očami. Vrhol znechutený pohľad na Mossa, ktorý bez problémov ťukal do klávesnice.
"Neviem, čo máte všetci za problém. Včera som si kúpil najnovší tridsaťsedempalcový plazmový monitor s matným povrchom."
Jen zavrela riasenku a pozrela sa po miestnosti.
"Chlapci... A kde je vlastne Richmond?"

„Ó nejvyšší, mám pro vás znepokojující novinu,“ přispěchal démon za Luciferem a nervózně si hryzal paznehty.
Arciďábel na něj pohlédl planoucím pohledem. Démon se trochu přikrčil a pokračoval: „Nebeský ministr propagandy zahájil skutečně masivní letákovou kampaň a snaží se zviditelnit vše, co dobro jen připomíná. Například světlo. Víte, že zlevnili žárovky, lampy, lustry, baterky, svíčky a elektřinu na polovinu? Naštěstí máme ve vládě své lidi, takže se to zvýšením DPH vyrovnalo, ale i tak...“ Démon si odplivl a na podlaze to jen zasyčelo. „Navrhuji přejít k původnímu plánu.“
„Návrh přijímám. Zmobilizujte všechny pekelné síly a začněte s rozdáváním čokoládových sušenek.“

Poznámka: Když nepřichází inspirace, musíte si jí opatřit... Tímto mockrát děkuji všem dotázaným!
Co tě napadne, když se řekne SVĚTLO?
- Nevím... asi jako slunce?
- Že bys měla rozsvítit
- Pochodeň
- Víra z wowka (World of Warcraft) a pak lampička od Tiffanyho
- Bůh
- Že na konci tunelu vjíždí vlak
- Že jsem umřel a vidím ohně pekelné
- Oheň
- Duha; divné oslepující posmrtné světlo, svíčka
- Co to meleš?
- Já jsem opozista, co mě asi tak může napadnout jinýho, než tma?
- Naděje. První, co mě napadne, je naděje.
- Tma
- A Bůh řekl: Budiž světlo! A Chuck Norris na to: Aspoň popros!
- DMD téma!
- Naděje, štěstí, radost, lidská potřeba
- Slunce... teplo
- Tma, bolest a útěk
- Světlo na konci tunelu

poznámka: minuty do konce uzávěrky + smrtelná únava + nedostatek nápadu + druhý pobyt v Koněpruských jeskyních za posledního půl roku = BJB
A taky jsem měla pocit, že je na čase napsat nějaký patetický žvást.
---------------------------------------
Světlo zhaslo. Důvody, jakkoli budou jistě zajímavé, až se z téhle šlamastyky dostane, byly v tuhle chvíli vedlejší. Prostě nesvítilo a ona neměla tušení, jak se dostane ven. Silou vůle potlačila paniku. Položila ruce na stěnu, protože ta v tuhle chvíli byla jediným vodítkem. Byla studená a vlhká. Jak to slepí vydrží, napadlo ji, trávit takhle celý život?
Opatrně se posouvala krok za krokem směrem, o kterém doufala, že vede k východu. Ruce se sunuly po tom vlhkém kameni a zraňovaly se o hrubé výčnělky. Z ničeho nic pod rukou ucítila teplo. Cizí ruka! Chytila ji a už ji nepustila.

poznámka: naväzuje na drabble zo včerajška
Za dverami bytu, v bezpečí pohodlného kresla a s hrnčekom horúcej čokolády sa nepríjemné zážitky stávajú akosi menej desivými. Gabika sa na seba zlostila, že sa nechala tak hlúpo nachytať na kolegove strašidelné historky a vydesila sa ako malé decko. Duchovia predsa neexistujú, to vie každý. Pri kotercoch skrátka škrípali nejaké dvere... alebo okenica... bol asi prievan, no čo. A psi štekajú v jednom kuse, tak prečo by raz za čas nemohli pre zmenu zavýjať. Nič nadprirodzené v tom nie je. Napriek tomu mala Gabika po prvý krát po dlhých rokoch chuť nechať v izbe na noc radšej rozsvietené svetlo.

Opatrně kráčím vpřed, hlavu hrdě vztyčenou. Královna jak má být.
Dojdu ke trůnu a rozhlédnu se po šlechticích sledujících každičký můj pohyb. Jsou jako pijavice. Neustále čekají, až udělám chybu.
V síni se náhle rozhostí ticho. Můj manžel právě dorazil. Usedne a uchopí mou dlaň do své.
„Miláčku,“ osloví mě zdánlivě něžně, „jak se cítíš?“
“Výborně. Děkuji, manželi,“ obdařím ho zářivým úsměvem.
Ano. Přetvářku ovládám dokonale. Vypadá to, jakoby se nic nezměnilo.
O to víc však bolí, když do jeho očí pohlédnu v soukromí a spatřuji, že veškeré světlo lásky ke mně, které v nich bylo, se již dávno vytratilo.

„Tak tě konečně máme Ridicku. A tentokrát se ti nepodaří utéct jako obvykle“.
„Uvidíme, přece jen se mi říká mistr útěků,“ řekl svým klasicky ledovím hlasem a hmatem našel hrot hřebíku trčící ze židle. Už věděl, jak se zbaví pout.
Neznámý se jen usmál, napil se čaje z plechového hrnku a zapnul reflektor mířící na Ridicka. „Světlo se tvým vyleštěným zornicím nelíbí, co?“
Již osvobozený Ridick se však vymrštil ze židle, poslepu uchopil hrnek, který neznámý držel v ruce a vší silou ho vrazil vězniteli do hrudi.
„Tohle zabere vždy,“ řekl si pro sebe Ridick a šel ukrást další letadlo.

Fandom: Harry Potter, někdy těsně po konci pátého dílu
Poznámka: Přiznávám se, že jde o těžkou recyklaci mé starší drabble z r. 2008. Snad to není v rozporu s pravidly.
Pozoruju paprsek stříbrnýho světla, jak se pomalu plazí po pokoji. Za oknem se sadisticky šklebí měsíc, skoro v úplňku, bílej a zdrclej jako nedovařenej knedlík. Že jsem opilej? Jo, to sakra jsem. A vy se mi divíte? Ztratit a najít a zase ztratit. To jsem já. Můj život je jedna velká hromada sraček. Pitomej Sirius. Pitomej odbor záhad.
Dobře si vzpomínám, jaký to bylo poprvé. Úplněk. Seděl jsem schoulený v koutě zahradního domku, čerstvý jizvy mě pálily, čekal jsem, co bude.
Tenkrát ráno jsem si myslel, že už mně nikdy nemůže být hůř.
Ale jak to tak vypadá, tak může.