Poslední aristokratka

Otec se Josefa zeptal, zda bylo nutné navštívit kabinet Velkého Prasáka i se školní výpravou.

Paní Tichá poznamenala, že spratci nejspíš dostanou psotník. Přemýšlela jsem, k čemu jim ta psí bouda bude, načež mi paní Tichá podala ořechovku se slovy: "Radši si cvakni, holka, nebo eště zcvokneš."

Josef ovšem tvrdí, že současným dětem nemůže prohlídka uškodit, jelikož jsou tak otrlé, že by zkazily i samotného Velkého Prasáka. Něco na tom zřejmě bude. Dětičky používaly řadu mně neznámých slov. Když jsem je hledala ve slovníku, zdálo se mi, že se portrét Prasáka, pověšený v knihovně, začervenal. Jde vesměs o anatomické termíny.

Celé dopoledne se Josef neukázal. Neprovedl ani partu slepých důchodců, se kterými naposledy zvládl zámek v rekordním čase deseti minut. Nepřišel k obědu. Milada jízlivě pronesla, že se jeho nechutenství patrně z práce rozšířilo i na jídlo. Paní Tichá se urazila a pan Spock truchlivým hlasem pravil, že nechutenstvím to začíná a tumorem končí.
Odpoledne jsem Josefa objevila v knihovně. Listoval starými zápisy a se slzou v oku mi předčítal pasáže z Himmlerových dob, kdy se po návštěvnících střílelo ostrými a na věži byl umístěn kulomet.
Doporučila jsem mu deník kněžny Ščerbacké, za jejíhož pobytu se na služebnictvo bral bič.

Milada oznámila, že Totální Kostka nebude se začátkem sezony čekat do prvního dubna, ale odloví co nejvíc návštěvníků, než prchnou na Orlík. Začínáme na Velikonoce. Josef se pokusil vyprosit odklad invaze muflonů u Boha, z kostela ho ovšem vyštvala křesťanská mládež písní „Ježíš žije, z mrtvých vstal“ na melodii Highway to hell od skupiny AC/DC. Po návratu na zámek se uchýlil do stáje, kde ovcím vyprávěl o houfech zdivočelých dětí, které je brzy budou štípat, tahat za uši a píchat prstíčky do očí. Pak zamknul, pověsil na bránu ceduli „Zavřeno pro epidemii cholery“ a šel se zabarikádovat do kotelny.

Milada nazvala Josefa ignorantem, protože důchodkyně mezi devadesátkou a smrtí provedl po trase s pokojem Velkého Prasáka. Milada se obává, že by nás mohly žalovat. Paní Tichá prohlásila, že infarkt není prdel. Josef nazval Miladu Himmlerovým pohrobkem a pravil, že “si babky užily a dokonce se snažily ukrást Prasákovy nákresy poloh”. Otec mě poslal zkontrolovat pokoj. Deniska řekla, že báby vzaly nohy na ramena, což bylo super psycho. Vzhledem k její zálibě v amputačních nástrojích mě ta věta vyděsila.
Později: Podle slovníku to znamená rychle utíkat. Po inventarizaci Prasákova pokoje jsem se na četbu Skutků apoštolů soustředila jen velmi těžko.

Jeden z návštěvníků odbočil v katakombách z prohlídkové trasy a v postranní chodbě objevil hromadu písku, ze které trčela seschlá lidská ruka. Nebo kus ruky. Přinejmenším prsty.
Všichni jsme se tam nahrnuli. Ve svitu baterek to skutečně vypadalo jako mumifikované prsty.
Kastelán si vzpomněl, že to může být návštěvník, který se na Kostce ztratil v šestasedmdesátém.
Otci se okamžitě ulevilo, že nemusí platit výlohy na zpopelnění dalšího předka.
Milada pohotově navrhla, že mumii zahrneme do prohlídkové trasy.
"Jděte do háje," ukončila debatu paní Tichá, "to přidám zejtra k vepřovýmu."
Ukázalo se, že v hromadě písku je přes zimu uskladněná mrkev.