DMD č. 29. pro 29. 4. 2021. Téma: Zaháknutý prasák

"Pomóóc." volá kapitán Hook zaháknutý za lano hlavního stěžně.
Piráti na palubě jsou zasypáváni vajíčkami na mněko a prosí maminku o pomoc.

" To musí bít nedorozumění pane Petr, to je třeba zapsat do kroniky. "
Petr se jen smál a zároveň kapitánovy hrozil pěstí " Jen neříkejte, víme že se vám Vendy líbý. "

" Jako dobrá postava v příběhu. Do háje já vím že je pod zákonem, jen mi uklouzlo že bych její pohádky poslouchal i kdyby ostatní usnuly, " volal viselec.
" Z toho se nevykecáte... " chtěl říci Petr.
" Ty z toho taky ne. Palll... " volá a tam kde byla prve peřina, je dělo..

Ishanvi was very satisfied, even pleased, as she picked the scroll up. She then stretched her palm out for the wedding jewelry Maddie was still holding, her face uncompromising.
"Well, if you put it that way," Maddie mumbled, handing the things over. "I guess I should have been asking you for explanation."
She was focusing to catch any sign of the agency team.
"Or was it both of you?"
The man, looking a bit shell-shocked, shook his head.
"It won't hurt anyone. I wasn't going to let him get away," Ishanvi shrugged. "The wedding will make him complete too - literally."

Lucius Malfoy, veden novou posedlostí, vkráčel do sborovny, jako by mu patřila. K nepodstatným ministerským funkcím připojil nedávno člena školské rady, což jeho ego zjevně vyneslo do nadpozemských výšin.
„Paní Potterová, jaká náhoda.“
Lily v duchu zasténala, nebylo kam utéct.
„Sluší vám to. Měla byste se mnou zajít na skleničku.“
„Nechci. Sbohem.“
Pokusila se ho obejít. Postavil se jí do cesty, do pařátu schvátil pramen jejích vlasů.
„Mohla bys mi ukázat, jak to mudlové dělají v posteli...“

„Takže pak jsem ho srazila k zemi pravým hákem.“
„Dobře jste udělala. Najdu pro vás něco navíc z rozpočtu. Když budou ty Vánoce.“

Mladík v černé mikině s kapucí se sunul po větvi jabloně. Jen kousek nad ním ve tmě svítilo okno. Podařilo se mu přehmátnout, vylézt kousek vyš a konečně měl výhled do ložnice za oknem. Před zrcadlem zády k němu se tam převlékala žena. Odložila košilku a odhalila tak krajkové spodní prádlo. Když se však otočila, spatřil chlupatou hruď a knír. Mladík zapištěl a s praskáním padal k zemi. Co čert nechtěl, noha se mu zasekla mezi větvemi.
Z domu na zahradu vyběhl muž středního věku v krajkovém negližé. Nesl vidle a začal mladíka popichovat: “Šmírovat mi manželku se ti zachtělo!”

,,Spíš nevím, co uděláme s tím tvým bráchou." ,,Neboj, to už je vymyšlený." Za oknem sprchy se mihl stín. Vzhlédli. ,,On už je vzhůru?" Chlapeček na ně dělá ksichtíky a vesele mává. ,,Je teplej nebo co?" ,,Hele tohle se mi vůbec nelíbí." V tu chvíli do sprchy vstoupí šedovlasá, korpulentní, úplně slepá a úplně nahá babka. ,,Nazdar, děvčata!" Položí brýle na poličku a pustí vodu. Za závěsem zaslechnou přicházet skupinu holek. Vymění si zoufalé pohledy. Jediná cesta ven vede oknem...

Zatímco visí zaseknutý v okně, babka nahmatá brýle.
,,Ty prasáku, ty úchyle! Jak si to představuješ, vošmatávat mě po ránu!"

Hele, ho, svini, jak si myslí, jakej není superhrdina, miláček davů, kříženec jeden zrádcovská, hlas by si odplivnul, kdyby měl ústa.
Ještě i teď se tváří, jako by mu to tady snad patřilo, prostě king, pán s velkým P, přitom by si mohl považovat za čest leštit nám mramor!
(Sdílené opovržení udělá radost kdekomu.)
A vůbec nejhorší je ta jeho ohavná nepokora, jako bychom snad my byli ti zlí a on ten klaďas, tahle demagogie mě fakt nepřestává dojímat. Místo aby se styděl až do morku těch svých prašivých střev, se pořád vidí jako obětující se hrdina lidstva. Prométheus, tfuj.

Fakt je ten, že jsem měl všechno.
Ne, že bych si to myslel, kdepak, cítil jsem se omezený.
Mladší syn vydaný na milost a nemilost "hlavám rodiny".
Naštěstí (vážně?) mi otec nedokázal nic odříct.
Dostal jsem, co jsem chtěl - zajištění do budoucna.
Svobodu dělat, co se mi líbí, jít, kam budu chtít.
A skončilo to tady.
Nic proti vám, už jsem byl i v horší společnosti.
Ačkoli jídlo tam bylo lepší, než pomyje.
Ta zlatá klec, kterou jsem pohrdal, je navždy mimo můj dosah.
Ale třeba se najde místo alespoň v jejím stínu.
Než sloužit tady, raději budu otrokem tam.

Staré sklady vydaly neuvěřitelné předměty, které by se opravdu mohly hodit. Dehtovanou plachtovinu na střechy, rozkládací pruty, podběráky.
K tomu další vybavení... bylo toho hodně.
Každá odnosuschopná síla se počítala.
Máma ho nechtěla pustit, ale už byl přece plnoletý a co naděláš. Vlastně byla i hrdá.
Když se ale ráno vydal z vrátek, následoval ho ještě někdo.
„Bille, nemáš se starat o prasata?“
„Je mi už patnáct. Jdu taky.“
Kdepak. To nepůjde.
Byla to šikana a zneužití síly, jak mladší chlapec volal, marně se zmítaje zavěšený za opasek na tyči branky.
„Taky tě mám rád, troubo,“ řekl Erik. A odešel.

„Podívají. To je pobaví!“ Šéf před něj položil spis. „Sňatkový podvodník, svůdce a nemrava. Už jednou trestaný.“
„To mi zábavné nepřijde.“
„Aber doch!“ zasmál se šéf. „Narazil na sobě rovnou. Podvodnici. A vyžaduje svatbu, když se zaslíbili.“
„Vyloudila z něj peníze?“
„Taky. Aber prý má v srdci echt grosse Liebe.“ Znovu se zasmál. „Pobavil, holoubek zamilovaný. Každopádně toho zastupovat nebudu, nechci si zničit reputaci. Mimochodem, Krása, co jejich námluvy? Dlouho jsem se jich neptal. Vyhnali už slečince Lydii z hlavy to učitelství?“
Ošil se. Samozřejmě, že nevyhnal. Ani nechtěl. Stačilo pár měsíců, aby zjistil, že žena, kterou hledá, je Paulína.

Rona prefektský odznak zaskočil. Nikdy si úplně nedokázal věřit a vidět sám sebe ve stínu druhých, ale rozhodl se si ten blyštivý kousek vlastního světla zasloužit a brát ho vážně.

*

Cormac se oslizle zubí. Hermiona se stěží dokáže viditelně neotřást a neproklít jeho, Křiklana ani sebe.

*

"Grangerová po mně totálně jede," chodbou se medově táhne Cormacův hlas, "je jasný, že se chce... blíž poznat, chápeš," uchechtne se.
Ron bezmyšlenkovitě potřese rukou druhákovi, kterému chtěl původně zabavit hnojůvku.

Odepne odznak a dá ho do kapsy.

*

Cormac zaháknutý za límec se houpe na chrliči.
"Zákeřná věc, tyhle levitační koláčky," pokrčí Ron rameny.