DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

"Kolik mám času?", ptá se Lea? "Už jen vteřinku, teď, běž!" Šofér otevírá dveře limuzíny, vystupuje první gorila, objeví se i druhá mlátička, konečně vystupuje sám Kurt Wagner. Lea docupitá k vozu, gorily jí zastoupí cestu. Lea volá procítěně: "Mr.Wagner, prosím, chci jen autogram! Jen jeden Váš autogram!" Kurt pokyne hlavou, ochranka o krok ustoupí a uvolni Lee cestu. Klient podepisuje Lee velkou kýčovitě barevnou fotografii, svým výrazem dává najevo, jak ho ta sláva už obtěžuje a pokračuje sebejistě po červeném koberci hotelu Alexandr. Lea se pomalu šourá zpět: "Tolik let studuju herectví a skončím v agentuře na zážitky."

Práskl za sebou dveřmi. Zalapala jsem po dechu.
„Když nebudeš chtít, co chci já, nemá to smysl!“
Slzy mi tekly po tvářích. Nemohla jsem uvěřit, že se tak změnil, že mu na mých potřebách najednou přestalo záležet.
Bloumala jsem hotelem, ale už jsem to nemohla vydržet. Musím za ním. Miluju ho!
Konečně jsem našla správný pokoj.
Ležel na posteli a na něm nějaká blondýna. Popadl mě vztek. Drapla jsem ji za holou kůži, chytla pod krkem a nakonec ji z něj za ty její pačesy stáhla. „Vypadni,“ vyštěkla jsem tiše.
Její oblečení jsem si oblékla. A všechno bylo v pořádku.

"Chápu. Přišel si pomstít svého přítele. Ale proč přitom ohrožovat nevinné?"
"Nevinné? Vaše rodina je vše, jen ne nevinná."
"Je to stále má rodina."
"Ano, já vím."
Tiché zlověstné zašeptnutí.
Tři slova, která nikoho nenechala na pochybách.
"Malcolme, pojďme to vyřídit jako muži."
"To ani náhodou! Nejsem blázen. Vím, kdo jste byl. Říkali vám Sir Mlátička. Jeden z nejlepších boxerů posledních desítek let. Ne, Done Francesco, nepřišel jsem se prát."
Poslední slova se mění v šepot.
Hlaveň hledá svůj cíl.
Modlím se, abych na jejím konci nezůstala já.
Modlím se, aby naši byli rychlejší.
Příliš pozdě na modlitbu.
Příliš pozdě.

První mise po návratu do Řádu je přivítala podzemním labyrintem a zřícením stropu. Mimas, Bennar a domorodý průvodce skončili odříznutí od zbytku a od zbraní.
"My teď tudy," řekl průvodce lámaným basicem.
"Opravdu? Ty hromady kostí mě příliš neuklidňují."
"Jiná cesta ne. Ale tam...," průvodce se zarazil a roztřásl.
"Tam co?"
"Tam P'Ikao."
"Co?"
"Jak vy říct, když čvachty cokoli?"
"Lis na česnek?"
"Ne, ne."
Průvodce začal předvádět větrný mlýn.
"Mlátička?"
"Tak."
Mlátička byl asi tři metry vysoký, mohutný a vzteklý. Ale protože Mimas použil Force Grip a párkrát s ním omlátil stěny a strop, moc platné mu to nebylo.

Když herold vešel do stanu, uviděl, že se vedle prince Laurenta tyčí do výše to jeho odporné Akielonské zvíře.
"Vaše výsosti," uklonil se. "Nesu naléhavou zprávu od vašeho strýce. Může ta vaše mlátička odejít z místnosti?" pokynul hlavou směrem k Akielonci.
Stan naplnilo šokované ticho.
"Mlátička?" zopakoval po něm princ.
"Váš otrok," odpověděl herold s nechutí v hlase.
Laurent se usmál jako kočka, která slízla smetanu. "A to jsem doufal, že bychom se mohli vyhnout diplomatickému incidentu... Mohu vám představit právoplatného následníka Akielonského trůnu, prince Damiana?"
"Čímž chce říct, že tato mlátička nemá v plánu nikam odcházet," řekl Damen suše.

„Podívej, Hermiono, Hagrid už zase vypadá, jako protažený parní mlátičkou. Že by přátelský rozhovor s malým bráškou?“
„To snad ne, Rone. Vždyť Dráp se už kolik let chová slušně.“
„Ahoj děcka! Teda já vim, že dávno nejste děcka, ale mně to holt nedá.“ Hagrid k nim dusal, na obličeji plném modřin úsměv od ucha k uchu. „Musim vám moc poděkovat za dárek, kerej ste mi přivezli vod Hermioninejch rodičů z Austrálije,“ zvedl Hagrid ruku se zvláštně zahnutým kusem dřeva. „Je to báječná věcička. Lítá úplně parádně a fakticky se vrátí zrovinka tam, vodkud ji vyhodíte. Jen je drobátko moc rychlá.“

Tu dovolenou si skutečně zasloužil. Byl vůbec kdy na dovolené? Teď, když už byl Mrakoplaš schopný rozpoznat alespoň základní strukturu fondu, byl ten pravý čas. Klačský prales by mohl být dobrá volba.
Dýchala tu na něj vlhká atmosféra a porost tak hustý. Hele, támhle dokonce rostou banány. Banány! Nacpal se a usnul. Dovolená.
Probudil se a nemohl uvěřit svým očím.
Zmateně se koukal na pláň pařezů a partu lidí se sekerami a plastovými čepicemi na hlavě.
"Ook?"
Nezahlédli jste tady někde deštný prales?
Otočili se na něj. "Hele chlapi, večeře!"
"Eek!"
Zmasakruju vás jako vy ten les!
Prokřupal si klouby.

Přivřel jsem oči. Další úder kladivem. Jiskry se rozlétly a zhasly v kůži zástěry. Žhavý kov pod mýma rukama získával tvar. Další úder, znovu a znovu. Prsty pevně svíraly rukojeť, svaly tvrdly. Mohl jsem v dlani rozdrtit kámen.
„Jsi slabý jako holka! Okamžitě zvedni ten meč, chlapče!“
Je mi osm. Říká mi chlapče, protože mi ještě nedal jméno. Ani za to mu nestojím. Chvěju se, bolí mě každičký sval. Hlavně neplakat. Nesmím být slabý.
Včera jsem se nepohodl s jedním z Egalmothových mužů. Tekla krev.
„Pohrdám tebou,“ řekla mi Idril.
Vidí ve mně jen rváče? Jí bych nikdy neublížil.
Nikdy.

"Naši noví rekruti jsou připraveni, veliteli."
"Výborně. Hned budu dole. Mlátička je také připravena?"
"Připravena, pane," zazubil se poslíček.
V ohradě, do níž postupně vstupovali čerství rekruti s cvičnými zbraněmi, čekali Iron Bull, Cassandra a Blackwall. Podle toho, jak dlouho se jim nováčci dokázali bránit, byli po opuštění ohrady rozdělováni do tréninkových skupin. Velitel Cullen vše pozoroval, mračil se a sem tam vyštěkl nějaký povel. Třídění rekrutů trvalo celé odpoledne.
Když konečně zařadili posledního nováčka, trio tvořící "Mlátičku", rovněž opustilo ohradu.
"Díky za pomoc," řekl Cullen.
"Byla to docela zábava," křenil se Iron Bull. "Ne jako zabíjení draků, ale skoro."

"Ne! Už zase to nepochopili." povzdechl si Shakespeare po premiéře Romea a Julie.
"Takhle to být nemá! Je sice pravda, že Romeo Julii miluje, ale pokračuje to jinak! Poté, co je otec Vavřinec oddá, zjistí Romeo Juliinu pravou povahu. Zlá a tyranská mlátička! A tak zabije Romeo Tybalta, aby už nemusel být s tou fúrií. Je vyhoštěn z města a konečně může svobodně dýchat. Aby dostala Romea zpět, narafičí Julie svou smrt. Romeo opravdu přijede, a když vidí »mrtvou« Julií, štěstím dostane infarkt. Následně Julie, utopená v dluzích, které měl splácet Romeo, spáchá sebevraždu."
"Ale Shakespeare, takhle jsi to nenapsal."