Kuroshitsuji

"Checkmate," he smiled as he moved his queen closer to the black king.
Impossible! The demon was scanning the board for any kind of escape. He still had a few black pieces left. But they were of no use. This had to be a nightmare. Except, he never slept. He didn't have dreams.
"I win! Finally!" squeaked Grell and fluttered his eyelashes. "What about a reward, Sebby?" he asked softly, pursing his lips.
Sebastian scoffed. How could a shinigami defeat him? He would never admit it but he was impressed. Nobody ever beat him in chess. He sighed. "Alright then."

Je mu pět; matka vytahuje jeho palec z úst a odmítavě vrtí hlavou, slyší - neví.
Je mu osm, zlověstně se šklebí na rozšlápnutého pavouka, co praskl jako nafouknutý balónek, opět přichází matka a cosi říká, slyší ne, ne a víc se ztrácí.
Je mu deset a svět hoří, rodinu svázali plameny, jeho klecí. Smích probodává bubínky; tentokrát si pamatuje, zní horce. Lepkavě.
Je mu patnáct a spokojeně pozoruje sluhovu práci: rozbouraný dům, zoufalství v nepřítelových očí, co chápe, že svět dnes hoří po Jeho, a znovu nalézá onen zakázaný, necitelný škleb. Teď je brněním a rád ho staví na odiv.

Někdo by mohl říct, že jsem neměl na výběr. Mohl jsem tam pokojně chcípnout v nelidských bolestech. A nikoho by to v podstatě nezajímalo.
Ale byla tam i druhá volba. Vzít spravedlnost do svých rukou. Zaprodat duši ďáblu a pomstít smrt mých rodičů, i mé vlastní utrpení.
A dokázal jsem to. Konečně jsem to udělal. Ale slíbenou útěchu mi to nepřineslo. Začínám uvažovat nad tím, jestli to skutečně za to stálo. Teď je totiž čas, abych zaplatil já. Unavenými víčky sleduji démona, jak se ke mně naklání, aby pohltil mou duši. Možná, že jsem přece jenom až tak bdělý nebyl.

"Jdi ode mě, páchneš," Sebastian ustoupil stranou, když se k němu Grell pokusil přitulit.
"Nový parfém," usmál se Grell. "Jsou v něm feromony," svůdně na Sebastiana zamrkal.
"Páchne to jako stará vypraná kočka," ušklíbl se Sebastian.
"Vymáchaná v růžových bublinkách?" zkusil to Grell.
"Ne, ve splaškách."
"No tak, Sebby, nebuď takový," hřbetem dlaně pohladil Sebastiana po tváři.
Sebastian se k němu otočil se širokým úsměvem. Hned v další vteřině měl Grell zkroucenou ruku za zády a skučel bolestí.
"Příště ti ji zlomím," zasyčel Sebastian a prudce ho odstrčil.
"A stejně mě chceš," zabručel Grell, zatímco si ublíženě mnul bolavou paži.