DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

„Ústup!" velí Chindûr-dagîr. „Až do pevnosti! Útěkem! Za ostrohem rozdělit!"
Výkřik. Ohlédnu se. Jednomu z mých mladých druhů projel stehnem šíp. Klopýtl a řítí se do rokle.
„Igrûn-snaga! Nezastavuj se!"
Skočím stranou a kloužu... málem až do potoka.
Budu jim stát za zdržení?
Ne, Númenořané se ženou za prchajícím oddílem.
„Nemělas..."
Rozříznu mu kalhoty. Tohle chce dlahu i pevný obvaz – a rychle.
„Nech mě tady," mumlá chabě. „Dostanou tě... běž..."
„Zmlkni." Hodím si ho přes rameno.
„Další neuposlechnutí rozkazu, Igrûn-snaga," Grudžik-thrakka se mračí. „Dezerce. Deset dní nezvěstná. Máš k tomu co říci?"
Jen jedno. „Jugháš žije."

Tři postarší pánové seděli společně na lavičce.
„Jsme dobrý tým,“ usmívá se ten prostřední, vetchý stařík s aristokratickými rysy v šedém saku s tmavě modrým pláštěm přehozeným přes ramena.
„Neměli proti nám šanci,“ mručí ten nalevo, robustní muž středního věku s mocným knírem a zelenočervenou vojenskou čapkou.
„No tak určitě…“ povzdychl si třetí z nich, plešatící, zavalitý drobný mužík s kulatou tváří zabalený v tlustém modrošedém kabátu.
„Čeká nás mnoho let vzájemné spolupráce,“ mne si ruce vetchý stařík.
„Tak tak,“ přitakává muž s knírkem.
Drobný mužík s kulatou tváří jenom nenápadně zasunuje složku s nápisem Operation Unthinkable hlouběji do brašny.

,,To nemůžem stihnout. Těch otázek je strašně moc." ,,Hele tak já udělám tu první půlku..." ,,A já tu druhou!" ,,A pošlu ti to na mail." ,,Jo. Pošlem si to."
,,V kolik mám zítra dorazit?" ,,Kolem pátý." ,,A mám sehnat ty jahody?" ,,Ty máme. Přines šlehačku."
,,Chápete někdo, co máme dělat?" ,,Musíme sem nalít ten roztok..." ,,A pak to dát nad kaham?" ,,Jo. Podrž tohle." ,,Dobře."
,,Vykašli se na něj. Byl to kretén." ,,Vytočil mě prostě!" ,,Nestojí ti za to. Věř nám."
,,Můžu u tebe dneska přespat?" ,,Jo. Jasně."
,,Co ta zkouška?" ,,Mám dvojku. Ještě žes mi poslala tu druhou půlku..."

"Už se vzpamatoval?" otázal se Sirius Rema a zapálil si cigaretu.
"Kdo myslíš? Franka, nebo Petra?" opáčil Remus. Podal kamarádovi čaj, významně se podíval na cigaretu, natruc si uloupl čokoládu, navlékl jehlu a začal zašívat díry po brocích. Jeho kabát měl o záplatu víc.
Vtom práskly dveře bytu a James hodil na stůl papírovou tašku nadepsanou Fish & Chips 5X.
"Lidi, snídaně pro všechny!"
Z vedlejšího pokoje Remova bytu se ozvalo zavrzání.
"A hele, Petr vstal," Sirius se zvedl ze židle a vyhodil nedopalek z okna."Pojď kamaráde, vytáhnem toho lenocha Franka. Když nezdechnul v lokále, udržíme ho naživu i tady."

„Na koho čekáme?“
„Krush nemůže, rodinná oslava, Tramnar nemůže najít vstup do instance, několik lidí o víkendu opustilo guildu a Xxlootznoobxx se včera objevil, sebral peníze z banky a zmizel.“
Grognokovi začalo cukat v koutku oka.
„Celkem nám chybí deset lidí. No a potom je tu naše skupina paladinů, nemůžou se dohodnout, kdo bude používat kterou auru.“
***
Grognok, vůdce guildy, se probudil s výkřikem a probudil manželku.
„Hrozná noční můra, vrátili jsme se do dob základní hry a raidovali Molten Core pořád dokola a dokola… Čtyřicet lidí, víš co to je?“
„Ššššš,“ tišila ho manželka, „to bylo před dvanácti lety.“

Je žár, který plane. Je vědomí, které chrání. Albisův věčný oheň a Moldawina bariéra.
Dvě kouzla, navzájem propletená. Dvě kouzla stará jako Budeč sama.
Mnozí hledívali do plamenů a hádali, proč oheň stále hoří, ať pod něj přikládáš, či nepřikládáš. Stejně tak mnozí vyzkoušeli prolomit kouzlo, co nedovolí do středu Budče vstoupit lidem, co k tomu nezískali povolení.
Jak srdce žene krev a krev zas srdce pohání, tak ty dvě kouzla v souznění se jedno s druhým druží.
Ochranné kouzlo ohni dává bezpečí, stálost, výhřevnost.
Oheň pak na oplátku živí bariéru - ten štít, co tolikrát ochránil Budeč od těžkých ztrát.

"Jdeš tam teda se mnou?" Ujišťoval se Rejsek jakoby nic, to dopoledne už potřetí.
"Jasně." Ujistil ho Žabák a usmál se. Nervózní Rejsek byl roztomilý.
"A budeš tam, až to řeknu?" Přešlapoval Rejsek na místě.
"Jasný, jsme tým!" Povzbuzoval Žabák.
"Díky moc." Věnoval Žabákovi krátké obětí.
Hrošice jim otevřela dveře a bez pozdravu se zeptala, co chtějí.
"Hrošice, musím ti něco říct," začal Rejsek.
"Letos nedělám biologickou olympiádu." Skoro zašeptal.
"Coo?" Hrošice si založila ruce v bok a Rejsek se ohlédl.
Jediné, co viděl byla postava zahybající za roh.
Rejsek začal mluvit se Žabákem po krajském kole biologické. Byl první.

Už se smrákalo, Felix seskočil z parapetu a vydal se na noční toulky jako obvykle. Promenádoval se předměstím když na ulici zahlédl osamoceného potkana. „Večeře ...“ pomyslel si a vyrazil za ním. Potkan zaběhl do slepé uličky mezi kontajnery. Felix skočil za ním.
Najednou měl pred sebou potkanů několik desítek. Karta se obrátila. Otočil se, chtěl se dát na útěk, ale ejhle, za ním byla další tlupa potkanů. Vyděsen k smrti, kam se podíval, samý potkan. Nebylo cesty ven.
Ulicí se linulo zoufalé mňoukání. Bolest, strach, utrpení ... a pak ticho. Jen obvyklé šustění mezi popelnicemi, jak se potkani seběhnou k jídlu ...

Jasně, že bych si v klídku poradil sám. Jenže mam pro ně slabost, to je to. I když je to teda pěkná banda exotů. Takovej Manning. Jó, starej dobrej agent Manning. Pan Nadřízenej, haha. Nejkyselejší ouřada, jakýho jste kdy potkali. Ale baví mě ho štvát. Slušnej zdroj na výborný havana, za což má u mně malý bezvýznamný plus. Pak tu máme Abea. Mozek jak tisíc počítačů najednou. Slabost pro shnilý vejce. Spí v nádrži. Co víc o takovým chlapovi potřebujete slyšet? No a Liz. Hádavá ženská, který co chvíli bouchnou saze. Doslova. Hmmm... Heleďte, nebuďte indiskrétní. Jsme akorát dobrej tým.

Zapínám počítač a pouštím televizor. Hrajeme šestý zápas semifinále. Na arénu dohlédnu z balkónu, ale jako otec rodiny mám jiné priority než stát sáhodlouhé fronty na lupen a pak trávit hodiny v hledišti. Pár minut do konce, je to 1:1. Prodloužení.
Každá maličkost může rozhodnout.
A je to tady! Góóóóól!!! Celkový stav je 4:2 na zápasy a jdeme do finále!
Jak paradoxní! Píši v první osobě, ovšem sám bych do toho puku pořádně praštit nedokázal. A většina spolufanoušků také ne. Ale dokud to někoho bude zajímat, hokej se hrát bude. A proto i my fanoušci jsme tak nějak také tým.