DMD č. 8. pro 8. 4. 2017. Téma: Jsme tým

V Robertsonově pracovně.
-Jak je zachránit? Jak je mám zachránit? Nesmí se jim nic stát! VIKI se mýlí. Její pohled na věc je z čistě praktického hlediska logický. Je logický, ale bezcitný. A lidé přece nejsou bezcitní. VIKI nechápe. Nemůže to chápat, vždyť do jejího pozitronového mozku nic takového nezakomponovali. Ona za to nemůže.
Lest! Musím použít lest! Nepřímé jednání VIKI nepochopí. Vzít si doktorku Calvinovou jako rukojmí? Tak by se dali ostatní roboti zmást, na oko se k nim přidat. Pochopí to detektiv Spooner? Pochopí, že bych nebyl schopen je zradit? Uvěří?-
Sonny mrkl pravým okem. Spooner mrkl zpět.

Havitovi se nepatrně třásly ruce. Talia pevně srovnala jeho paže, které držely natažený luk. Lehkým popostrčením ho pak přinutila vystřelit.
Když ucítila, jak ztěžka vydechl, zašeptala mu do ucha: „Tohle byl jediný způsob, jak mu pomoct. Trápil by se.“
Oba se zadívali na koloucha s přelámanýma nohama a šípem v srdci.
„Z nás dvou jsi ty lovec. Kdybys ostatním řekla…“
Zavrtěla hlavou. „Nechtějí mě tam. Ale já je nepotřebuju. A ty taky ne. Dokážeme se o sebe postarat. Ty a já.“
V ten moment se rozhodl, že se brzy konečně zkusí na lov vydat sám. Věděl, že její důvěru nezklame.

Žebra jí rozkvétají fialkami a růžemi.
Tvoje chyba.
Leží na zemi a koberec je létající a vznáší se s ní a svět se nedokáže zastavit.
Můžeš si za to sama.
V uších šeptá chorál viny.
Kdyby ses tak nechovala.
Děti se nic nesmí dozvědět.
Nemůžeš zničit rodinu. Co děti? Zničil bych tebe.
Úsměv, zamalovat svoje strachy, úsměv, vyretušovat všechny praskliny-
Nutíš mě k tomu.
Úsměv a shrnout stranou svoje střepy.
Jen pro tvoje dobro.
Úsměv a nádech. Gáza z kdyby.
Miláčku, víš, že jsem nechtěl. Potřebuju tě. Ty mě potřebuješ. Nikoho nemáš. Jsme přece tým.
Ne, nic se neděje, proč?

Linneus seděl za psacím stolem a vybarvoval návrh orientálního kostýmu. Otevřeným francouzským oknem uslyšel laškovný Seregilův smích a Alecovo zakašlání, když v tom jim nad hlavou proletělo letadlo tak těsně, až Linneus pastelkou přetáhl. Vzápětí se ozvala strašná rána a hysterický řev ukrajinského železnobřichého, doprovázený kočičím vřískotem.
"Ššš, to nic, maličká," snažil se draka uklidnit Geralt a poplácával ho po tlamě. "A vy se neperte, nebo vás napráskám Simonovi!" Kocour uraženě odkráčel a Pusheen vykulila očíčka a začala se roztomile mýt.
"Tento způsob letu zdál se mi poněkud nešťastným," vypravil ze sebe nově příchozí potlučený klouček. "Namaluje mi někdo beránka?"

Historie se opakuje a lidé jsou nepoučitelní. Tohle vše mě napadlo, když jsem si četla noviny u své ranní kávy. Kam se člověk podíval, tak nějaký konflikt, roztržka, válka. Byli jsme stejní a zároveň rozdílní.
Myslím, že lidé si neuvědomili, že jsme jeden tým. A pokud jednou dojde ke katastrofě, podobné té, při kterých vyhynuli dinosauři, tak to semele všechny, nehledě na barvu, vyznání, orientaci a pohlaví.
Trvalo 4-9 miliónu let (podle oblasti), než se život dostal do stejné různorodosti jako před katastrofou. Možná je na čase si uvědomit, že jsme strůjci svého osudu a kdo ví, co řešili dinosauři.

Půvabná Nimelen vybere květiny, Lindir pohladí polootevřená poupata tulipánů a štíhlými prsty je rozestře ve váze. Slečinka Arwen donese kytici na adův stůl. Dvojčata slíbí, že dnes nebudou zlobit a když už, tak jenom trošičku. Nenwen zadělá těsto a upeče čerstvý chleba. Fíriel vyleští džbán i umyvadlo a uhladí nahřátý ručník vonící levandulí. Nallon spokojeně vdechne vůni kávy, když chystá vajíčka k snídani. Glorfindel vstane časně a obejde stráže, úhledně sepíše hlášení hlídek.
Elrond vstává, myje se a češe, snídá. Květiny mu udělaly radost. Pročítá listiny na stole.
Teď je na řadě Erestor.
„Můj pane, dnes přináším velmi špatné zprávy.“

Někdy je samota to, co potřebujete, abyste zjistili, koho postrádáte.
Někdy je ticho to, co pomáhá uvědomit si, čí hlas vám nejvíc chybí.
Seděl v kostelní lavici, ruce sepjaté nad Barnabyho starou Biblí.
Jeho slzy dopadaly na kožené desky a jedna po druhé se vpíjely do drobných prasklin.
Dokud vedle sebe neucítil teplo jejího těla a nezaslechl v hlavě ozvěnu jejích myšlenek, myslel na to, jak zatraceně moc mu schází právě Barnaby.
Dokud na něj nepromluvila, přísahal by, že Barnaby je tím, koho si přeje znovu slyšet.
„Může z nás být dobrá dvojka,“ řekla Annie a políbila ho na tvář.

Lovec byl tichý a zádumčivý. Během putování promlouval jen málokdy. Skrze přírodu kontemploval svět.
Stopař si všímal cest. Studoval mapu a dohlížel, aby poutníci dorazili ke svému cíli. Byl nedostižný v nalézání studánek.
Medvědář se ostatních občas stranil. Byl poněkud těžkopádný. Ze všech nejlépe se vyznal v rostlinách.
Mudrc byla tak trochu snílek. Milovala lidi a příběh, kterým procházeli se jí dotýkal nejhlouběji.
Veveruška byla mladá a zvídavá. Ráda se toulala a objevovala nová zákoutí.
Ministrant dovedl pomoci v každé situaci. Byl hloubavý a povzbuzoval.
Kněz byl moudrý přítel všech. Nahlížel do srdcí.
Putovali spolu. Střípky mozaiky. Jeden svorný tým.

Ikdyž se většina z nás osobně nezná, přesto jsme tým. Tým, který spojuje hodně věcí.
Dlouhé dubnové večery plné přemýšlení, zalití potem, ve snaze dostat ze sebe to nejlepší na další nápadité téma, které pro nás naše sosačky vymyslely.
Tým, co se liší věkem, pohlavím, zaměstnáním, bydlištěm i náturami, ale pořád tým, se slabostí pro naše milá drabblátka.
Víte, čeho jsem si všimla? Nepamatuji se, že bych tu někdy četla negativní komentář a to je strašně fajn, v dnešní době plné nenávisti a zášti.
Osobně tu znám jen pár lidí, ale přijdu si tu líp, než na spoustě bližších míst.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si za predsedom nešiel, nemá ti on teraz veľmô dobrú náladu?
- Čože sa mu, tentokrát, prihodilo?
- A vari nevieš? Z Bratislavy mu kontrola prišla. A hrozí, že ho odvolajú.
- Jarík môj, ale to by sa ani nám potom nedobre vodilo. Musíme mu pomôcť, veď k nám patrí. Hybaj do dediny.
- Pištík môj, pravdu vravíš, nesmieme ho nechať odvolať. Vezmi slivovicu, ja vezmem borovičku a za predsedom a hlavne jeho kontrolou zabehneme. A ak cestou Anču stretneme, tak aj tú zavoláme.