Tohle dvojité drabble volně vychází z dosud nenapsané povídky, v níž Hellboy a spol. pátrají po záhadně zmizelé zásilce vzácné skotské whisky. Není to spojler, pokud jí někdy napíšu, tímhle nic podstatného neprozrazuji :-)
Voda byla ledová, ale agent Sapien to nevnímal. Jestliže se na západním pobřeží Skotska měl vyskytovat mořský netvor, nikde by nenašel lepší úkryt než v tomhle jeskynním komplexu.
Náhle Abe strnul. Naskytl se mu neuvěřitelný pohled. Vnitřek rozlehlé podvodní jeskyně byl zaplněn fialově světélkujícími řasami, přichycenými na kamenech, které jemně osvětlovaly scenérii. Mezi řasami proplouvali obrovští, snad třicet stop dlouzí tvorové. Nevypadali nijak agresívně, spíš jako přerostlé ochechule. Ostatně byli býložraví – občas si některý z nich uškubl z trsu řas pořádné sousto.
„Pozoruhodné,“ zkonstatoval později večer Jack Murray, ekolog, odborník na mořské pobřeží a zoologický poradce výpravy B.P.R.D. „Ale vysvětlitelné. Řasy světélkují a tím si samy vytvářejí světlo pro fotosyntézu. A energii jim bezpochyby poskytují ti tvorové svým tělesným teplem. Abe, nebylo v té jeskyni o něco tepleji, než na volném moři?
„O dost tepleji. Ale za to nemohla ta zvířata, ale horký pramen tryskající z průrvy ve skále.“
„Škoda,“ zatvářil se zklamaně Jack. „Už jsem myslel, že jsme přišli na dokonalé perpetuum mobile.“
„Perpetuum nechte laskavě stranou,“ zavrčel Hellboy. „A horké prameny taky. Jednak pátráme po lidožravé bestii, což tihle miláčci asi nejsou, jednak je mi pořádná kosa. Neměl by někdo hlt vizoura? Single malt dvanáctka by to spravila.“
