DMD Bonus č. 2 pro 9. 4. 2017.

Fáze vynalézání: ze všeho, co najdou, vyrábějí podivné věci, například raketu nebo past na kočku (každoročně zlepšovaný prototyp z krabice je kupodivu stále neúčinný).
Fáze veřejného pohoršení: (když jsou dospělí zaneprázdněni)
Loni se z houpačky linulo hlasité vysílání „rádia Sprosté slovíčko“.
Předloni (nespokojeni s výdělkem z lahví a po odhalení plánu s prodejem sirek v hospodě) se dali na obchod s bílým masem. Na náměstí vyvolávali „Prodáváme Šimona!“ Přibíhám, odstraňuji transparent, vysvobozuji vyjukaného místního chlapečka.
Někdo pálil seno. Zaregistrovali kouř, vyrazili s vodou v tříkolce, na celé kolo řvali „Hoří!“. Zásah byl úspěšný - dotyčný se nejspíše lekl a kupku uhasil.

Nevím, kdy přesně Phoenix zavedl zákon zakazující tělesný tresty na nezletilých, pamatuju ale, jakej poprask to vyvolalo.
Mladej Jones najel na systém odměňování pamlskama, což se poměrně osvědčilo, poněvadž jeho synové byli odmalička podobný psům víc než čemu jinýmu. Zato vdova Bourdinová uspořádala protestní pochod naštvaných matek. (Kdyby měla každý ze svých šestnácti ratolestí motivovat lízátkem, musela by chodit žebrat před kostel.)
Učitel Bolzano to vyřešil osobitě. Plácání rákoskou nahradil proháněním študáků po školním dvoře. Když šerif King nadhodil, jestli to přece jenom není fyzickej trest, odpověděl:
„Mohou-li impotentní filosofové vymýšlet zákony o dětech, já můžu kombinovat matematiku s tělocvikem."

,,Vezmi si ho víc na otěž, zůstaňte tady na kruhu, a pojď do klusu!"
Zkrátím si otěže, sednu hluboko do sedla a stisknu holeně. Vysoký valach potřese hlavou a plynule nakluše.
,,Trochu větší ten kruh! Jezdi to až k tý překážce. A vnější otěž víc napnutá!"
Valach přežvykuje udidlo, stříhá ušima. Snížil krk. Okamžitě povoluji tah.
,,Výborně, tak je to správně! Hlava dole, pochval ho!"
Spokojeně odfrkl a protáhl krk až k zemi.
,,A pojď pomalu zmenšovat kruh... Vnější otěž drž, s vnitřní si mírně pohrávej... Ať se hezky ohýbá. A pobízej, nezpomalujte!"
Po chvíli zase začínáme kruh postupně zvětšovat.

Slunce zapadalo v dáli a na nebi se rozplynuly červánky. Právě končil letní, azurový den. Byla opodál od dětí, které si hrály v lese. Seděla na vyšlapané cestě v obilí a sledovala, jak se ve vzduchu prohánějí vlaštovky. Vítr si hrál s jejími dlouhými vlasy a pokračoval dál do korun stromů, kde si listy vyprávěly. Klid a krása okolo ní ji přiměla vykouzlit úsměv na rtech, zavřít oči a vychutnat si poslední dopadající paprsky. Nepozorovaně se k ní zezadu přiblížil On. Objal ji pevně kolem pasu a políbil na krk. Za zády pro ní schovával svázané makovice. Konečně byla šťastná...

Odešla jsem, protože jsem musela - ale taky protože jsem chtěla.
Nevzala jsem tě s sebou, protože jsem nemohla. Chybíš mi víc než kdo jiný, ač je asi hloupý to takhle říct. Jenže jestli bys někde byl opravdu nešťastnej, tak tady.
Odešla jsem za životem, kterej můžu konečně nazývat vlastním. Popadla jsem příležitost za pačesy a jsem za to šťastná; už rok se učím říkat my a myslet to tak.
Jen tobě to nedokážu vysvětlit, a tvý smutný jantarový oči mě provází pokaždý ještě týden potom, co tě navštívím.
Jenže jak vysvětlit zvířeti, že jsou i jiná my než ta jeho?

Koordinátor
Nosí v hlavě pracovní rozvrhy všech z party, a taky ví, kde jste měli před dvaceti minutami být vy sami.
Nápadník
Míval tři různá rande týdně...pak se zadal a už o něm nevíte.
Zdrojař
Ví, kde seženete cokoli od běhounu po jed na tchýni. Má prostě svoje zdroje.
Hodnotitel
Nemá svůj vlastní život, a tak tiše poslouchá a hodnotí ten váš.
Pracant
Moc o něm nevíte, má tři práce a není k sehnání.
Humanizátor
Stará se o lidské teplo party, vaří a nechává vás přespat na gauči.
Dotahovač
Dotáhne vás všechny aspoň jednou za čas do stejného baru.

Nikdy jsi mě neposlouchal. Nebral jsi na mě ohled a to jsme spolu chodili. Nechápu, jak jsme mohli být pár. To jsem byla ta blbá? To jsem neviděla tvou opravdovou tvář? Asi jsem byla až moc zaslepená tvou krásou a taky tím tvým dokonalým úšklebkem, až později mi došlo, že byl spíš zákeřný.
A teď když jsem na tebe konečně přestala myslet a přestala tě proklínat nejhroznějšími nadávkami, které jsem znala, jsi si to začal uvědomovat.
Kolikrát ti mám ještě opakovat, že mezi námi nic není. Jsi pro mě jen někdo, kdo mi kdysi zlomil srdce.
Takže neruš moje kruhy!

Nadáni, celý život jen ztrácíme.
Na počátku umíme všichni létat.
Třepeme ručkama v oblacích a shlížíme na Otce. Jeho ruce jsou bezpečné.
Nadnáší nás důvěra, nebeská klenba daleko, není o co si narazit makovici.
Pak své umění zapomeneme, protože už nevěříme.
Mezi nás a Otce vstoupí strach.
Ztěžkneme, k zemi přilneme.
Z Otce je otec, táta, fotr, blbec.
Jednoho dne budeme piloty, vrhači, praky.
Řehtající se letci na nás shlížejí.
Důvěřují nám, ale ztěžknou a začnou se bát.
Nakonec jsme taky blbci.
Aspoň duše, poučena tělem, vznáší se občas ve výškách.
Nebe už se nebojí, kokos se rozbíjí o zem.

Zamračený chlapec zaťal zuby a vybídl většího: „Dál!“
Ten se ušklíbl, ale pokračoval tedy v takzvaném cvičení. Kdoví, co na tom bratránka pořád baví… Stále mu závidí, že je čarodějnickým učněm. Nemůže se smířit s tím, že sám nemá talent.
Skutečně nemohl. Chtěl být čarodějem. Věděl, že jedině tohle je jeho úděl. Byl ochotný odstranit jakékoliv překážky, obětovat cokoli.
Prapodivná hříčka osudu. Ale určitě je předurčen k velkým věcem. On, ne tenhle hlupák se svým nicotným nadáním.
Soustředit se a...
Náraz! Kouzlo ho srazilo k zemi.
Ale přitom jásal. Stalo se to! Jeho magická síla ožila.
Nic už ho nezastaví.

The most perilous thing are past acquaintances you bump into, who unwittingly blow your cover to bits in seconds.
Fortunately Maeve was unwatched in the coffeeshop.
"Veronica... What're you doing in London?"
"Working... best OBGYN in town - could register you... May not seem like it matters, when you're just what... three weeks in?... but..."
Maeve stared at her.
"I'm not pregnant!"
Veronica smiled: "I have this gift, dear, I just... know. Sixth sense."
Magic.
"I can't be pregnant now!"
"Is the father around?"
Maddie shook her head, too deep in shock to speak.
He mustn't find out about this. Shit.