DMD č. 29. pro 29. 4. 2017. Téma: Eso

Když se o něco později za matkou zavřely dveře, sáhl nedočkavě do rukávu. Anděl tam nebyl. Obrátil se a pohlédl přímo do přísné tváře.
„Ne,“ řekl anděl kategoricky.
„Ale ty bys mě tam přece mohl dostat!“ zaprotestoval chlapec.
„Nejsem žádný tvůj kumpán,“ pravil přísně.
„No, tak, vždyť to pro tebe musí být hračka!“ naléhal dál.
„Poslyš, jsem tvůj anděl a mám tě rád, ale to neznamená, že ti budu asistovat při každé klukovině, která ti přijde na mysl, jasný?“
Chlapec mlčel.
„Co se děje?“
„To moc často neslýchám,“ řekl zastřeně.
„Možná jenom málo posloucháš,“ odsekl anděl, ale hlas mu zjihl.

Suché kosti. Smrt. Konečná.
Slovo
Klapání a hluk, když se kosti začínají ukládat na místa.
Svědectví
Jako podivné šlahouny raší na kostech svaly, spojují je dohromady.
Proroctví
Hororově vypadající těla se potahují kůží.
Dech ve vánku
Padlí vstávají, naplnění Božím Duchem.
Obraz zkázy, měnící se v obraz naděje. Ilustrace síly Slova, jehož slyšení nemůže zůstat bez odezvy. Vidění, které říká, že ještě není pozdě... nikdy není pozdě. Působivý důkaz toho, že ten, kdo stvořil život, jej může navrátit. Varování, že bez Ducha zůstaneme mrtví.
Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?
Pane, řekni jen slovo... cožpak je pro Hospodina něco nemožného?

Pan Ortega se naposledy zadíval na svůj bývalý domov. Věděl, že na novém kontinentě se jim povede mnohem lépe, přesto se však nemohl ubránit sentimentu. Kdyby tak věděl, že změnou bydliště unikne svým potenciálním vrahům…
Pan Ortega měl ale ještě jedno eso v rukávu. Kromě zbytků královské krve mu v žilách koloval i jistý jed; obojí bylo dědictvím po jeho prapraprapraprababičce. Kdyby o tom zástupci republiky věděli, pravděpodobně by se uchýlili ke staré dobré kulce.
Darovat krev, kterou v nemocnicích rozlévali do těl lidí, kteří vůči tomu jedu na rozdíl od něj nebyli imunní, tedy možná nebyl ten nejlepší nápad.

„Jsem pro, abychom se uchýlili tomuto poněkud nezvyklému řešení a přizvali externí pomoc. Ten muž je eso ve svém oboru. Netradiční zbraně jsou jeho doménou,“ uzavřel svou argumentaci první.
„Neměli bychom ho prostě jenom zastřelit?“ vstoupil do hovoru druhý.
„Příliš nápadné…“ oponoval třetí.
„Každá vražda je nápadná,“ namítl čtvrtý.
První si odkašlal a opět se chytil slova. „Pánové, pánové. Nejde přece tak úplně o vraždu, všechno jsme si přece vysvětlili. Budeme hlasovat. Kdo je pro?“
Z jedenácti rukou se jich zvedlo deset. Druhý se zamračil, ale proti většině nezmohl nic.
První se spokojeně usmál. „Smrt monarchii. Ode dneška až navždy.“

…protože zjevení královského potomka, který má podle nezměněného článku ústavy stále nárok na vládu v této zemi, byť je jeho krev již značně zředěná, by jistě, jak uznáte, mohla dost ošklivým způsobem podrýt Vaši autoritu. Můžete samozřejmě zkusit riskovat to, že blufuju, a dědice jsem si vymyslel, ale stojí Vám to za to? Možná to není jediné eso, které můžu vynést na stůl, ale obviňovat Vás z daňových podvodů je dosti nudné. Za své mlčení bych uvítal drobnou službičku v podobě několika milionů na svém účtu. Věřím, že se dohodneme. Brzy se Vám opět ozvu. S úctou Váš oddaný monarchista.

„Se úplně posrala! Že prej jako kdy že se vezmem…“ Romanův obličej se zkroutí do šklebu.
„Takže další kousek do sbírky?“ ucedil bez stopy zájmu Libor nespouštěje oči z obrazovky.
„Vona je úplně blbá. Sama mně do toho průjezdu zatáhla a teď tohle“ rozhazuje rukama.
Jeden, dva, tři! …další soupeřův tank hoří a Libor se přesouvá do krytu „Nepoučitelnej. A šprcku znáš?“
Roman pomalu střízliví „Jestli si to bude chtít nechat, tak sem v řiti. Naši mně donutěj jít makat!“
Libor se pobaveně ušklíbne „No, jedno ti nemůže nikdo upřít. Na týhle škole jsi s pátým sestřelem rozhodně fertilizační eso.“

„Jdeme všichni,“ konstatoval Kingsley.
„A pohár bereme s sebou,“ dodala Hermiona.
„Prosím?“ podivil se Lucius.
„Nemůžeme ho tady nechat bez dozoru,“ přikývla Minerva.
„Přesně. Navíc bude bezpečnější je zlikvidovat oba v Bradavicích. Magie zakladatelů je mocná a měla by neutralizovat zlo, které se z nich uvolní.“
„Zatímco tady by se zlo pravděpodobně znásobilo…“ řekl rezignovaně pán domu.
„Možná jsem se opět ztratila…“ zašklebila se Tonksová, „ale víme vůbec, kde přesně se ten diadém nachází?“
Většina týmu se na sebe poněkud zmateně podívala. Něco jim uniklo?
Hermiona však měla ještě jedno eso v rukávu… Měli štěstí, že ji přizvali ke spolupráci.

Učit tu zvláštní dívku umění vodního tance ho naplňovalo více než cokoli za hodně dlouhou dobu. Býval prvním mečem Braavosu, nejlepším z nejlepších. Mnohokrát riskoval svůj život pro různé vůdce. Zradili však jeho důvěru. Odešel.
Teď byl učitelem a rádcem. Sledovat pokroky své svěřenkyně bylo skvělé. Zemřít pro ni se jevilo jako uspokojující způsob završení své pouti. Možná ale…
„Je jen jeden bůh, jmenuje se smrt. A je jen jedna věc, kterou říkáme smrti. Dnes ne!“
Pozvedl zbraň a postavil se svým protivníkům. Mohli být větší, silnější, s ostrými meči, v přesile. To však nebylo podstatné. Věděl, za co bojuje.

V klavírní soutěži mladých talentů Mozartiana se blížilo finále. Na rozdíl od předchozích kol, kde účastníci museli hrát povinně předepsané skladby, si ve finále mohli soutěžící vybrat skladbu sami.
Největší pozornost poroty přitahoval patnáctiletý klavírista, který hrál i těžký repertoár naprosto suverénně. Finále se mělo však hrát za plentou, aby porota nebyla ovlivněna. A tento kluk vytáhl eso z rukávu! Vybral si klavírní úpravu Stravinského Petrušky, skladbu náročnou i pro ostřílené klavíristy. A vystřhl ji naprosto bravurně. Obdiv poroty neznal mezí. Publikum tleskalo vestoje.
Bohužel byl následně diskvalifikován. Pustil totiž z cédéčka uvedenou skladbu v provedení čínského klavíristy Lang Langa!

„O mně ani muk,“ dodal rychle anděl a zmizel.
Vzápětí chlapce sevřely starostlivé ruce.
„Mami, to je dobrý,“ hlesl.
„Ani mi nemluv!“ zašeptala vyčítavě, „díkybohu, že jsi v pořádku.“
„No, to taky,“ podotkl anděl odkudsi.
Chlapec se kousl do rtu, aby se neušklíbl, což mu v dané situaci nepřišlo na místě.
„Slib mi, že už nikdy nebudeš tak neopatrný!“
„Neslibuj,“ řekl anděl, který na něj náhle maličký vykoukl z rukávu, „když to nedodržíš.“
„Odteď si budu dávat pozor, mami, opravdu!“ vykoktal.
„Jistě ovšem chápeš, že na turnaj jet nemůžeš,“ pokračovala matka.
Chápal. Naštěstí měl v rukávu eso. Tedy vlastně anděla.