DMD č. 17 pro 17.4.2011 Téma: V pasti!

Už nebylo návratu. Letěli proti hvězdě Smrti bojovat tváří v tvář. Věděli, že je nečeká nic lehkého.
V této scéně má kapitán Ackbar svou nezapomenutelnou hlášku: ,, It is a trap!"
Zjistili, že štíty jsou aktivní a tak museli lodě otočit. Bohužel, nalétli do pasti jenž na ně nastražil Palpatine. Nevěděli zda se dokáží ubránit. Imperiálů byla silná přesila. ,, Tak jo, chlapci! Nezbývá nám nic jiného než jim zkusit dát na frak." křikl Lando do interkomu na ostatní.
Luke mezitím vše sledoval z hvězdy Smrti. Stál vedle Darth Vadera- svého otce. Cítil v něm stále dobro proto se také sám vzdal.

Fandom: Hoshi no Yakata/Palác hvězd
Přístupnost: 15+
Varování: Angst
Poznámka: Děj se odehrává v luxusním klubu pro pány nazvaném Palác hvězd, jehož vlastníkem je jistý Sakurai Masahito. Vztahy poutající (někdy nejen metaforicky) zaměstnance jsou hlavním tmelem příběhů této mangy.
---
„Víš, co je nového? Natsumi se vrátil.“
Sumiya zůstal jako opařený.
Pán se rozkošnicky opřel do lenošky, aby si ten výraz vychutnal. Nestávalo se běžně, že by svého nejlepšího dominanta dostal do úzkých.
Sumiyovu starostlivost vystřídala po Natsumiho odchodu bolest. Od chvíle, kdy si pro něj přišel jeho bratr… Jeho mladší bratr.
Před Sumiyovýma očima ho ponížil tak, že to pro dominantně založeného Natsumiho muselo být peklo…
Zlomil ho, jen aby mu vykřičel do tváře všechna svá dětská traumátka.
Prý že ho dost nemiloval… Ten citlivý Natsumi?
„Sakurai-sama…!“
„…Tentokrát ovšem jako host,“ dodal pán laskavě a v očích měl smích.

Fandom : 13 ..:)
Země vypadá tak klidně. Odtud si teprve uvědomuji svoji nicotnost. A to ticho, vsadil bych si, že by mi ho záviděl i Dalajláma tam dole. Tak co tu máme dnes… dnes… tady skoro ani nevím, jestli je ráno nebo večer. Takže vyměnit kyslíkové bomby, to je brnkačka, i když možná bych měl vzbudit Jimma. Má toho dost, Měsíc už je za rohem, fakt na to dlouho čekal. Takže tuhle odepneme a zastrčíme tam tuhle novou, jen aby se to nepropa… HUPS. A sakra, to není dobrý. Hlavně nevraž do té druhé… ne ne né Dopr… Jimme! Jimme! Houstone, máme problém!

Fandom: realita tohoto víkendu (malovali jsme)
Poznámka: BJB, psáno v popsaném prostředí. Vymyšleno globusem.
Polička. Police. Postel.
Almara.
Stůl. Skříň. Skříňka. Svítidla.
Taburet.
Všude všechno. Všechno všude. Kolem mě. Stahuje se. Řítí se. Padá.
Hromada. Hromada nade mnou. Hromada pode mnou. Já v hromadě. Jsem hromada. Jsem v pasti i pastí. Mé tělo je skříň, nohy jsou police. Globus už nepřemýšlí.
Past. Past? Past! Past z nábytku, který si, nic zlého netuše, stavíme kolem sebe. Žijeme s ním, pouštíme si ho k sobě, do svých domovů. Ukládáme do něj své všechno. A když ho vypustíme z předem určeného místa, když ho vyprázdníme a dáme mu volnost... Chce zase on vložit své všechno do nás.

Za sebou měla jen zeď. Dostali ji.
„Obložte ji ledem, svini démoskou,“ zařval tlusťoch.
„Jen do toho, bratři! Zima je vysiluje!“ ječel kněz a mával křížem.
Dívka přejížděla pohledem dav a snažila se najít záblesk lítosti, soucitu. Žádný tam však nebyl.
„Teď zemřeš, ďáblova děvko. Tohle jsou tvé poslední minuty, sukubo.“
Dívka se najednou začala usmívat. Udělala krok kupředu. Dav ustoupil o krok zpět.
„Ale vy jste to asi špatně pochopili…“ začalo se ochlazovat. „Já nejsem sucuba…“ strčila do kněze. Její dotek ho zmrazil a muž se při dopadu roztříštil na tisíc kousků.
„Ale Incubus,“ zasyčela.
A zabila je. Všechny.

Fandom: pick up
A/N: Znalí ví :-)
Vešel do baru sebejistým krokem a zhodnotil dámské osazenstvo. Dvě pětky vzadu v rohu, sedmička s šestkou u stolku vpravo a konečně osmička na baru za nimi. Měl vybráno. Cestou oslovil ty dvě, čistě pro formu. Pak pokračoval k baru a jeho pohled jasně vysílal: mám tě přečtenou, jsi v pasti.
Osmička, nadějná to adeptka na dnešní noc, se na něj usmála. Vítězství měl v kapse. Pak otevřela plné rty a:
„Slibný set, ale příště změň opening. Teorie nejlepších kamarádek už je dost ohraná.“
Chvíli se kochala vyjeveným výrazem a pak zasadila poslední úder.
„Já totiž The Game četla taky.“

Za sedmero hermelíny a sedmero sýry žila byla jedna myška. Byla to potvora nenažraná a stále kradla jídlo ze sýpky plné jídla, jen tak na chuť. Potom není divu, že na ni majitel onoho jídla připravil past.
Vyžraná myš byla příliš hloupá a samozřejmě se do ní cvakla.
Teď tu leží, brečí nad přeraženou páteří a nad střívky vyvřelé z vypaseného pupku. Leží tam rok, než ji najde majitel jídla. Zželí se mi nad ubohou myškou, pustí ji a dokonce ji dá trochu jídla a ošetří poranění.
A od té doby se Myška nepřežírá a potrpí si na zdravém jídelničku.

Fandom: Budeč
Poznámka: Můj první výlet do Budče, snad nevadí a hlavně snad ho nezprzním.
Když se Dan dozvěděl o Budči, myslel si, že ho čeká světlá budoucnost.
V Jisté zkoušce byl přiřazen do kruhu vlka. Vždycky kolem sebe potřeboval lidi.
Dobře se učil, všechny teoretické předměty zvládal na výbornou a u praktických měl preciznost provedení.
Pak se něco zlomilo, nemohl sesílat složitější kouzla – profesoři stále chválili provedení, ale… Nic se nedělo.
Uvízl na úrovni ohýbání měkkých lžiček. Byl to jeden z vzácných planých talentů.
Umíněně se snažil zůstat a nějak se mu to dařilo. V hierarchii vlků byl čím dál níž, až z ní vypadl úplně.
Nakonec zůstal sám v pasti mezi dvěma světy.

Utíkal jak rychle ho jen nohy dokázaly nést. Nikdy nezažil takovou hrůzu, jako v těch pár týdnech, které prožil tady dole. Přesto se sem chtěl vrátit. Hloupé rozhodnutí, pomyslel si a ohlédl se přes rameno, aby odhadl jak daleko je jeho pronásledovatel. Získal nad tou potvorou slušný náskok. Rychle zahnul za roh…a ocitl se ve slepé uličce. Chtěl se vrátit, ale nestihl to. Byl v koncích.
Tu ho za rameno uchopila ruka a protáhla ho zdí do bezpečí.
„Díky za záchranu, ale jaks to udělala?“
„Copak jsi zapomněl, že mi neříkají Dvířka pro nic za nic?“ objala ho dívka.
Fandom: Neverwhere/Nikdykde (volný pokus o pokračování - nebo pokus o volné pokračování?)

Fandom: Harry Potter
S podtitulem-a nikoliv na zuby :)
Poznámka: Protože mám dvojčata, jako tvůrčí duo vážně neskutečně ráda. Snažím se je dávat dohromady, když je madame Rowlingová, tak krutě rozdělila.
***
„Frede! Frede, Fredíku…!“ dloubala roztomile fouskatým čumáčkem do bratra malá narezlá myš.
.
.
.
„Georgi, zdálo se mně, že…“ zarazil se a rozhlédl se kolem. V tu ránu se černé, korálkům podobné oči rozšířily údivem.
„Nezdálo, brácho. Vidíš? Alespoň máme důkaz, že Snape strkal ten svůj křivý nos do našich záležitostí, schválně přeházel nápisy na přísadách. Padouch!“ lamentoval, sedaje si na zadní nožky.
„Brácho ty ses… podělal?“ vypísknul smíchy, když zahlédl myší bobky opodál.
George přikývl.
„A ty se poděláš taky. Jsi v pasti! Podívej se,… ufiklo ti to ocas!“ přejížděl frustrovaně předními nožkami přes čumák. Lidské gesto.
„Jak tohle vysvětlím Angelině…?!“
***