DMD č. 17 pro 17.4.2011 Téma: V pasti!

Znovu a dokolečka jsem si přehrávala své pocity k Damiánovi. Snažila jsem si dokázat, že si jen namlouvám, že jsem do něj zamilovaná, že všechno mé chování je vlastně úplně normální, ale čím víc jsem se o tom přesvědčovala, tím méně jsem si byla jistá.
On byl jedním slovem úžasný. Galantní, milý, veselý, nádherně ironický. Kdybych si mohla vybrat, jakého chci partnera pro život, byl by to on. Ale já tu možnost neměla. Předpokládala jsem, že až můj úkol skončí, vrátím se zpátky do naší reality. Sama. Byla jsem v pasti. Miloval jsem ho, ale přesto jsem ho nemohla mít.

Fandom: Harry Potter AU
Poznámka: Dovolím si toto drabble věnovat: Jana Varga, Witch, angie77, Kamínek a ostatním, tohoto tématu za srdce chycených lidí z "rodinky".
Přemýšlel, jestli má ještě smysl o něčem přemýšlet.
Ale chvíle čekání, která se táhla jako roky, rozhodla za něj.
Přemýšlel.
Přemýšlel o svém mládí, které mělo hořkou příchuť.
Přemýšlel o červených vlasech, jež jeho mysl naplňovaly sladkou vůní.
Přemýšlel o dítěti, které mu zasadilo do srdce ránu a trhalo ho léta na kusy.
Přemýšlel o svém nadřízeném, který pro něj znamenal víc, než byl ochoten přiznat.
Přemýšlel o tom, co nestihl a o tom, co již nemělo žádný smysl, protože byl v pasti.
Nakonec ho odhalil.
Dveře kobky se otevřely a on spatřil radost v červených očích. Dnešek tedy končí.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni, i když se to zjevně odehrává poměrně daleko od Vídně.
Pozn.: jeden by nevěřil, jak je někdy těžké si něco vymyslet na napohled docela uspokojivé a v podstatě univerzálně využitelné téma. Tohle je pro mě východisko z nouze, ale snad to nebude působit jako BJB.
Mladá dvojice pomalu postupovala temnou chodbou. Dívka se držela chlapcovy ruky stále pevněji. Necítila se dobře a pocit stísněnosti rostl. Zvědavost ji rychle přešla.
„Vraťme se,“ zaprosila. „Říkal jsi, že půjdeme jen kousek.“
„Dobře,“ odpověděl konejšivě. Nechtěl to přiznat, ale ani jemu se tady nelíbilo. O delší průzkum nestál. Vybavoval si všechna varování před chodbami permoníků. Víc už riskovat nebude.
Cesta zpět jim připadala nekonečná...
Východ stále nikde! Postupně jim docházela děsivá pravda.
„Už se nedostaneme zpátky!“
Dívce se podlomila kolena. Hlavu měla jako zamlženou, začínala být ke všemu lhostejná.
Bezmocně ji podpíral. Mohl jen doufat, že je najdou včas...

Zahnout doprava. Prudká otočka doleva. Zastavit se, popadnout dech a rozhlédnout se.. Opět se rozeběhnout.
Srdce mi divoce buší. Vím, že nesmím znovu zastavit. Nesmím, protože jestli to udělám, zemřu. Vím to.
Na poslední chvíli zastavím a projíždějící auto mě o chloupek mine. V duchu poděkuju všem svatým a pokračuju dál. Vyhnu se lidem, kteří na mě divně koukají. Hlavně se co nejrychleji dostat domů. Do bezpečí.
Zahnu a uvědomím si, že jsem udělala chybu. Ocitnu se ve slepé uličce, a když se otočím, stojí za mnou. V měsíčním světle se lesknou špičáky a já vím, že jsem v pasti.

Existují jednoduchá kouzla. Taková, kterými si snadno usušíte mokré šaty. Taková, která použijete sami na sebe. Taková, kterých si nikdo ani nevšimne.
Existují složitá kouzla. Taková, kterými někoho unesete proti jeho vůli. Taková, která použijete proti těm, kdo se jim brání. Taková, která před světem musíte maskovat.
Existují prostá kouzla, kterými lze snadno probudit někoho, kdo byl omráčen nečekaným průnikem skrz magickou bariéru.
Existují komplexní kouzla, která by těmi prostými mohla být nevhodně narušena.
A tak Nela trpělivě sedí a čeká, až se Kajetán probere. Nespěchá. Ví, že ho do jemné sítě složitých kouzel svázala tak hustě, že nemůže uniknout.

Fandom: pohádky/historie
Vojáci vtrhli dovnitř, zrovna když stařenka ochutnávala polévku a říkala si, že jí něco chybí.
Možná si přišli zakřičet a zamávat pistolemi. Možná ji přišli zabít. A nejspíš měli hlad.
Kdoví, křičeli nějakou cizozemštinou. Jeden z nich šel po polévce a druhý po pícce.
Pec byla až na oheň prázdná. Voják zaklel, ale to už letěl dovnitř a stařenka za ním zavřela dvířka.
Jeho druh se mezitím mrskal na zemi proměněný v pstruha.
Stařenka ho zvedla a přihodila do kotlíku.
To bylo ono!
Baba Jaga se rozhodla poodejít s chalupou od bojové linie, aby jí do domu nelezl kdejaký…
pokrm.

Fandom: film Kletba měsíčního údolí (2008)
Pozn.: Pokud se mi naskytne vhodné téma, bude mít tohle drabble pokračování.
Robinovi se zdálo, že všichni byli pořád spolu. Byl z toho nesvůj. Byl zvyklý toulat se lesem nebo sedět v chaosu hodovního sálu, obojí skýtalo příjemné soukromí. V salóně s pěti lidmi se cítil pod kontrolou. Ostatním tenhle život nevadil, dokonce vypadali, že si to užívají. Snažil se najíst a zdvořile zmizet, být zase volný. S Marií mluvit nemohl. Kdykoliv to zkusil, pohledy ostatních ho svlékaly z kůže. A ona se jen koketně usmívala a byla tak zatraceně SPOLEČENSKÁ.
Přestal tam chodit.
Ani vyjížďky nepomohly. Marie jen zamávala, odpověděla na pozdrav. Nesesedla s koně.
Zatím.
Brzo ji k tomu přiměje.

Bábi si povzdechla. Tolik práce! Chtěla předestilovat bylinnou směs proti kašli, kolice a duševnímu pohnutí v šestinedělí. Měla by zajít za včelami na kus řeči. Kozí chlívek potřeboval vykydat.
A ona si tu sedí v houpacím křesle a nemůže se ani hnout.
Kotě Ty se jí uvelebilo na prsou a předlo jako jedna z těch mágských věciček. Kdykoli se pokusila pohnout, předení zesílilo. Drápky se skoro neznatelně povytáhly. Mrknutí modrých očí sdělovalo, že jeho majitelka je slaďoučká a hodňoučká a prosím vás, jaképak drápky?
Ach jo. Bábi zavřela oči a vyslala vědomí směrem ke včelám. Kozí chlívek bude muset počkat.

Fandom: originál
Poznámka: Volně navazuje na včerejší drabble. Napsáno, aby Lejdynka neměla deprese ;)
Cítil se opravdu nepohodlně. U krku ho škrtilo. Srdce mu bušilo, jen vyskočit z hrudi. Nervózně se potil. Samozřejmě měl strach.
Nejradši by se sebral a utíkal pryč, ale nemohl.
Tuhle cestu vykoná člověk jenom jednou. Většinou, pomyslel si. Jednou je až dost.
Zhluboka si povzdechl. Poslední vteřiny jeho svobody odtikávaly. Nadával si, že se do něčeho takového pouštěl a chtěl to mít už rychle za sebou.
Toporně se vydal k místu, kde na něj čekali. Dav a postava v bílém.
Otočila se k němu a usmála se. Obyčejná a přece zvláštní.
Slunce pohladilo její náhrdelník.
Muška se zlatě zaleskla.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Jedná se o volné pokračování mého prvního Drable z 1. 4. 2011 na téma proč bychom se netěšili…
Za chvíli by tam měl jít. Nadechl se. Tohle přeci Brumbálovi nemůže prominout. Nějak se přece musí pomstít. Ale později. Nechtěl, aby se Hajánkovy něco stalo.
„Ehm ehm.“ Odkašlal si Brumbál, když se zvedl ze svého křesla a stoupl si před plnou Velkou Síň.
„Vážení studenti, Vážení kolegové! Máme zde Vánoce. Čas míru, lásky a vánoční pohody. A co patří k Vánocům?“ otázal se do ticha.
„No přeci Vánoční koledy. Usmál se na nechápavé obličeje.
„Proto se profesor Snape rozhodl, že nám zazpívá. Severusi, prosím předstup!“
Otočil se k mrtvolně bledému Snapeovy, který hlasitě polkl. Toporně se zvedl a nadechl.