DMD č. 17 pro 17.4.2011 Téma: V pasti!

Мышь в пасти утратила надежду.
„Co to má být? Co to znamená?"
„Já nevím," krčil rameny Martin. „Ani to pořádně nepřečtu."
„Ukaž," odstrčila ho Simona. „Je tam: Myš v pasti utratila Naděždu."
„Co je to za blbost?"
„Vím já? Ale zní to tak jako veterinárně. Rozumíš, myš, utratit..."
„Nevěděl by to Jano?" navrhl Karel.
„Možná." Martin vyhrabal mobil a poslal spolubydlícímu esemesku: Nevis, co to muze byt? Mys v pasti utratila nadezdu.
Jano zamrkal, když mu dotaz vyskočil na monitoru. Neviem nič o mysu v pästi ani o platení nadezdami, odepsal po chvíli.
A myš v tlamě ztratila naději docela.
> (false friends) 

fandom: náhodná lyrická fantastika
Poznámka: náhodný lyrický canc zcela v duchu BJB :)
Dívky z vesnice by neměly samy chodit do lesa. Jsou tam medvědi, vlci a loupežíci.
Ale když je úplněk, bojí se do lesa raději chodit i ti vlci a loupežníci. A dívky, které tam vkročí, se nevrátí. Nebo se vrací se stínem na čele a očima divočíma.
Když les sezná, že kořist vešla dost hluboko, pozře ji. Nejdřív jen slyší šepot v korunách, ale nakonec se vždycky zjeví. Zcuchané prstýnky tvoří kolem hlavy aureolu, voní zemí a kvítím, ve tváři potměšilý výraz šotka a v očích med. Med a smrt.
Žádná nevydrží. Všechny ztratí srdce i duši. Já taky ztratila

Fandom: BBC Sherlock
Poznámka: Ten neskutečný cliffhanger v závěru třetí epizody nebyl od našeho milovaného Moffyho fér. Ani trochu ne.
Varování: jemné slashové narážky. Nic víc, nic míň.
Prach. Roztříštěné dlaždice. Trosky dřevěných kabin. Troška světla a vzduchu - aspoň jedna dobrá zpráva. Tíha na hrudi. Aha, John. Počkat - JOHN?
"Já se vsadím," vydechl bolestně, "že takhle sis to se mnou nepředstavoval..."
"Jsi v pořádku?"
"Definuj 'v pořádku'. Možná pár zlomenin, nic víc. Ta nálož byla směšně malá."
"Samozřejmě. Nechce mě zabít. Chce si hrát."
"Parchant."
"Dýchej, Johne. Brzy nás dostanou ven."
"Kolik kousků Moriartyho si myslíš že najdou?"
"Žádný. Vzal roha."
"Což tě těší."
"Jistěže. Hra pokračuje."
"Co jsem komu udělal..."
Pohlazení po lopatkách. Zoufale málo, ale už vím, že ten dotek pochopí přesně tak, jak je míněn.

Fandom: dozvíte se na konci
Hlasitý výkřik. Bolest.
S ostrým nádechem otevřel oči a pomalu se postavil.
Co se stalo?
Jeho hlava třeštila. Svraštil čelo v marné snaze vzpomenout si.
Jak jsem se tu ocitl?
Jal se procházet chodbami a sály. Všude se povalovala mrtvá těla.
Nevěděl, jak dlouho takto chodil. Dvě hodiny, tři…?
Nakonec se zastavil. Zrak mu padl na podivný náramek, který měl připnutý na ruce.
Náhlé poznání ho na okamžik ochromilo. Chtěl se rozběhnout, ale zarazil se v polovině kroku.
Nechal ho tu. Samotného. V pasti.
Jack Harkness stiskl rty a pokusil se znovu zapojit svůj náramek.
Zabralo mu to šest dní.
(fandom: Doctor Who)

Horúci letný deň, cestujem z práce domov. Je už neskoré popoludnie, ale teplo je ešte stále na nevydržanie. Ani tým muchám sa už nechce bzučať. Šofér má pustené rádio o niečo hlasnejšie, než je obvyklé; asi aby nezaspal. Teplo, únava z práce a rytmické natriasanie autobusu urobia svoje. Odkladám svoju zvyčajnú ostražitosť, ktorá je pre istý spôsob cestovania v mestskej hromadnej doprave nevyhnutná, opieram sa o okno a upadám do driemot. To sa mi stáva osudným. Štyroch ramenatých pánov, ktorí nastúpili na nasledujúcej zastávke, neregistrujem. Keď sa autobus opäť rozbehne a ozve sa hlasné „Kontrola cestovných lístkov,“ je už neskoro.

fandom: HP
poznámka: Z tohohle mám opravdu divný pocit a mám dojem, že by se z tématu dalo vytěžit mnohem víc, ale asi už na to nemám sílu.
----------------------------------------------------------------
Sheena se proháněla po hradě, jako by jí patřil. Občas se zastavila na kus řeči, ale raději běhala. Všechno ji zajímalo, každý drb znala první. K ránu usedala do svého ušáku, aby se trochu prospala.
Jednou slunce nevyšlo. Zkusila udělat několik kroků, ale narazila. Totéž na opačné straně. Začínala panikařit.
Konečně se objevilo světlo a dívka s hrůzou zjistila, že není v Bradavicích, ale dívá se na cizího člověka.
„Žádný strach, mladá dámo. Potřebuješ dát dohromady, víš? Jsem restauratér. Neboj se, nebude to bolet,“ řekl a vytahoval hůlku.
Skoro mu věřila, pak si ale všimla zlomyslných jiskřiček v jeho očích…

Fandom: HP - AU
„Tady jde o moji moč,“ zahřímal Voldemort a praštil do stolu.
Nastalo šokované ticho, v němž se někteří odvážlivci skrytě ušklíbli. Bellatrix nesměle špitla: „Měl jste na mysli moc, můj pane?“
„No jo,“ zavrčel roztržitě nejobávanější černokněžník všech dob a jeho věrní služebníci měli víc než kdy jindy pocit, že jde na jejich vůdce těžká senilita.
„Díky vaší neschopnosti chytit Pottera je těch jeho spratků už jak ježků. Ale nyní mám ďábelský plán jak jej vlákat do pasti,“ řekl a šíleně se rozesmál.
Jasně, pomyslel si již notně prošedivělý Severus Snape. Po padesáti letech pokusů se mu to určitě podaří.

Fandom: originální, pokračování předchozích tří drabblů (ale příště už to vážně ukončím, opravdu, na téma "V pasti" to prostě nešlo...)
Vítr mávl rukou a dveře se za mladíkem zabouchly.
Pak vítr mávl rukou podruhé a chlapce obtočil silný vír, který mu nedovolil se pohnout.
Teprve pak vítr řekl: „Přišel jsi mě zastavit?“ A znělo to tak hrozivě, že v horách cosi zasvištělo.
„Ano,“ odpověděl mladík hrdě. Nechtěl dát najevo strach. Žádný plán ho ale nenapadal, nemluvě o plánu B.
S tím také vítr počítal. Uvěznil ho v koutě místnosti za větrnou zeď. Mladík byl v pasti. Neztrácel ale naději, přeci jenom tak aspoň získal čas přemýšlet. A taky že na něco přišel!
„Větře?“ špitl opatrně. „Proč jsi vlastně tak zlý?“

Fandom: Dobrodružství Toma Sawyera
Poznámka: pokračování drabble ze 4. bonusu
Tom s Joem – vlastně Robin Hood s Ivanem – se plížili trním v ,,sherwoodském“ lese.
,,Doslechl jsem se, že tudy mají brzy procházet.“ zašeptal Tom. Oba kluci měli luky v pohotovosti a meče zastrčené za opaskem. Posouvali se směrem k méně chráněnému místu.
,,Tamhle jsou. Jen dva.“ Oznámil potichu Tom. ,,Předstírejme, že jsou stromy.“ dodal na vysvětlenou. ,,Nevšimli si nás.“
Mířili na ně napnutými luky. ,,Robine, nejsou jen dva. Jsme v pasti!“
Tom se rozhlížel kolem. ,,Je jich o čtyři více, když teď vypálíme zasáhli bychom jen dva, pak by bylo dočista po nás.“
,,Vzdáme se.“
,,Ne, slyším mňoukání… Huck.“ vyjasnil.

fandom: Bible. Květná neděle.
Pro Lunkvil.
Baruch haba b'šem Adonaj.
Měl třiatřicet let na to, aby smířil svou konečnou lidskou mysl s doteky nekonečna. Nebylo to vlastně tak moc těžké. Stačilo se soustředit na přítomný okamžik. Intenzivně prožívat. Vůni rozkvetlých stromů. Veselý křik vítajících. Jemný vánek, který vytvářely mávající ratolesti v jejich rukou. Zpěv dvanácti učedníků. Konejšivé teplo oslích boků. Ranní světlo odrážející se od bílých zdí Jeruzaléma.
Baruch haba b'šem Adonaj.
Odsunout budoucí a strach z budoucího. Sloužit přítomnému okamžiku. Děkovat za krásu květů. Radovat se s radujícími. Mávat dětem. Pohladit oslíka. Žehnat Jeruzalému, který se promění v past.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově.