Nikdykde

Upřímně, čekal jsem trochu dramatičtější efekt. Třeba nějaké to hluboké, nebezpečné burácení doprovázené křikem vyděšených lidí a zmateným pobíháním sem a tam. Možná jsem doufal, že se ti nevděční parchanti na poslední chvíli obrátí zpět ke svému pánovi, budou škemrat a doufat. Chtěl jsem se vznášet ve vzduchu nad vší tou zkázou a kochat se těmi zmatenými pohledy, když neudělám nic.
Ale moje představy byly liché. Ozvalo se tiché šumění a vody bylo tolik, že se neměla šanci rozlévat a rovnou se nad městem uzavřela. Tichá a klidná, jako by tam patřila.
Zatracená voda, zamumlal Islington a přihnul si vína.

Richard Mayhew procházel zničeně ulicemi Londýna. Poslední dva dny rozhodně nebyly snadné. Snoubenka se s ním rozešla po tom, co zachránil jakousi tajemnou dívku jménem Dvířka. Pomohl jí dostat se tam, odkud přišla, jen aby mu dva vrahové vyhrožovali smrtí. A teď to vypadalo, že přestal pro ostatní existovat.

Lidé ho bez povšimnutí míjeli, taxík mu nezastavil, i automat na jízdenky ho ignoroval. Jessica si sotva vzpomněla na jeho křestní jméno než ho vypustila z hlavy docela a jeho byt si koupili cizí lidé zatímco v něm byl.

Dvířka i markýz odešli a on tak zůstal sám. Neviditelný v davu.

Croup a Tulipán se ženou setmělou kanalizací. Proud stoky odnáší růžové granulky jedu na krysy, který pan Tulipán v běhu okusuje. Na rameni nese pytel, zmítající se pytel. Pytel přibližně lidské velikosti.
"Zastavte, to je ten -anej architráv," zastaví Tulipán Croupa.
V temném průchodu postávající ještě temnější postava se usměje, zablýsknou se jako jehly tenké, křivé zuby, klient smění pytel za kufřík s honorářem - prvotřídními diamanty.
Vandemar a Zichrhajc zatím v márnici zaměňují orgány. Zichrhajc si už chvíli zoufá, Vandemar totiž neustále ochutnává, ledviny budou okousané. Honorář, figurka T'ang, se potměšile tlemí z pitevního stolu.
Obě firmy se večer šábnou.

První, na co si lidé propadlí do Podlondýna museli zvyknout, bylo, jako radikálně se proměnily jejich role. Oni tu byly bezmocní, dezorientovaní a v pasti, ony mocné, obeznalé a našlapující bezpečně na všechny čtyři. Za staletí, po která probíhaly v městě pod městem, znaly každý jeho kout, zradu, zákon a loviště. Byly uznávané a uctívané, z každé kořisti se jim přinášela oběť. Kdo se jich držel, byl v bezpečí. Kdo jim sloužil, měl se dobře. Kdo je napadl, nedožil se rána.
Krysy vládly Podlondýnu, lidé byli jeho havětí. Narozdíl od obyvatel Nadlondýna se ale krysy chovaly k lidem docela slušně.

Taxikář. Ale ten se na něj mohl vykašlat. A tenhle zas být obsazený.
Davy na ulici, když se rozhodl to vzít pěšky. Jistě, šlápněte si na mě! Londýne, je tu soutěž Strčte si do Richarda!
Dorazil do práce sice se zpožděním, ale proč mu berou pracovní stůl? A proč s ním nikdo nemluví? Nějaký pitomý žertík?
A Jessica s prázdnýma očima, neschopná ho vnímat, poznat. Ne že by ho dřív nějak moc vnímala, toho si byl vědom.
Pochopil. Londýn ho škrtnul, vyplivnul, ignoroval. Musí najít tu dívku a vrátit se do vlastního života. Takže vzhůru dolů, do toho druhého Londýna!