DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Chlapec se ve spánku neklidně zavrtí,
v hlavě mu uvízlo těch "pár vět před smrtí"

Vsadil na smrt všechno neboť chtěl s ní síly měřit,
měl raději vyprávěnkám zkušenějších věřit:

"V tomhle místě provedeme ještě jeden vrt."
Zavalenou štolou prošla neúprosná SMRT.

"Zapálím si cigaretu. - Necítíš plyn? - Leda prd."
Po výbuchu vztekle z pláště ometá prach kmotra SMRT.

"Vyhledej si vlastní cestu, kdož jsi dobrou radou zhrd."
v nekonečném labyrintu čekala je jistá SMRT.

"Pes z vrátnice nepokouše, je to jenom hloupý chrt."
Rozcupovat na kousíčky nechala je s vervou SMRT.

SMRT horníkům bývá věrná,
chléb i úděl brzy zčerná.

„Zjistila jsem, že oba Scamanderovi byli v Krásnohůlkách před čtyřmi lety o vánočních prázdninách. Strávili je v knihovně a v archivu. Prý sbírali materiál pro knihu.
Vydala jsem se v jejich stopách. Jak jsem předpokládala, všechny písemnosti s Rolfovým jménem byly očarovány tak, aby dokazovaly, že je o deset let starší.
Když jsem došla na konec, začalo mi být zle. Než jsem omdlela, stihla jsem vyslat patrona.
Sice jsem se chránila všemi dostupnými kouzly, ale černá magie v dokumentech byla silná. Zemřít měl každý, kdo je prohlédne všechny.
Sázka ale Rolfovi nevyšla. Část kouzla odrazila moje ochrana, zbytek zlikvidovala Olympa.“

„Zelená tlama,“ hlásí Václav vyhlížející do lesa.
„Která?“
„Pohraniční!“
„Zastav,“ obrátí se Robert na řidiče.
„Další pán na holení,“ křikne k dětem Milan, „stejný vzkaz! Jsme vozbrojený a nebezpečný, hotový ďáblové, jasný?!“
„Puberťáci,“ krotí ho Václav, „už na čerty nevěří…“
„Bůhví zda někdy viděli cikána,“ zašklebí se snědý mladík, „slečinky…“
„Proč to děláte?“ zeptá se opatrně Jan, když chlapec opustí autobus.
„My sázíme na život, vole,“ poučuje malorážka, „ne jako voni, za smrťák metál! Nepotřebujeme – my ani ty! –, aby nás rozstříleli, ještě než začneme vyjednávat!“
„Nejsme žádný vypatlaný hovada, volante,“ připojuje cikán, „když unášíš, musíš bejt tak trochu ten psychyjatr!“

Dva lidé vyšli vzhůru, aby klesli pod zem, do hlíny. Tibor se ze střechy jediného paneláku v Bubenči podíval dolů směrem k nádraží a zatočila se mu hlava. Sára na půdě činžovního domu v Nuslích postavila pod hambalku štokrle a přes trám nad sebou přehodila jedno ze dvou navázaných švihadel. Na hřbetě hřebce čtyři a tři čtvrtě křížku, klisna klusá ke Kristovým letům.
„Lépe zemříti,“ řekli.
Mluvili nahlas, tudíž k někomu hmotně nepřítomnému: a byla to modlitba.
Slyšena, zřejmě: otec pomněl syna a jeho křížů, panna pohlédla do klína, do něhož se jak Boží prst zabodl sluneční paprsek proniknuvší vikýřem.

Lord Livingstone byl stižen těžkým záchvatem. O lordovi všichni věděli, že se ořechům důsledně vyhýbá, a proto bylo nad slunce jasné, že mu kdosi usiloval o život. Motiv v podstatě měli všichni přítomní, stejně jako nepřesvědčivá alibi.
Malý detektiv se výslechy příliš nezdržoval. O to pečlivěji však prozkoumal všechny pokoje.
„Myslíte si, že vrah byl tak hloupý a někde si nechal zbytek těch ořechů?“ otázala se posměšně lady.
„Nikoliv, Madame. Pachatele však znám.“
„A kdo to je?“
„Vy, Madame,“ zaburácel Hercule Poirot. „Vy jediná jste si na loveckou chatu přivezla černé šaty! To vy jste počítala se smrtí lorda Livingstona!“

"Paní Calmentová, mám pro vás kulantní nabídku. Velmi kulantní nabídku. Dva a půl tisíce franků měsíčně na přilepšení k vaší penzi. Za tuto cenu byste mi prodala svůj dům, který budete samozřejmě až do smrti užívat. Dědice nemáte, proč dávat nemovitost do chřtánu státu."
Smlouva je uzavřena a právník je přesvědčen, jak vynikající obchod udělal. Devadesátiletá stařena tu bude tak rok, dva, možná pět. Dům bude laciný.
Uplynulo třicet let. Nový majitel domu umírá v okamžiku, kdy už na splátkách zaplatil více než dvojnásobek obvyklé ceny. Původní majitelka paní Calmentová jej o dva roky přežívá. Tento obchod se tedy nevyplatil.

"Ten kůň bude jednou rekordman. Nebude koně, který by ho překonal." nadšením a pýchou vykřikl hrdý majitel.

Jeho slova rvala mysl všem dostihovým soupeřům. Phar Lap byl skutečně výjimečný. Krásný ryzák, nesl se jako císař a přesto uměl být tak ladný, skromný. Miláček publika.

Tenkrát na něj sázeli všichni, byla to jistota zisku.

"Jak si sakra mohl minout? Do prdele, ten kůň musí pryč. Ta novozélandská herka už mě nebude dlouho otravovat život." rozčílením rozmlátil skleničku o zem jeden neznámý konkurent.

Po chvíli horoucího vzteku začal opakovat "nebude mi otravovat život....otravovat...oh, ano. Otrávíme šampióna! Arsenikem, to bude konečná."

"Tak panna nebo orel?" zeptá se Azrael
"Ne, to ne, nebudeme házet mincí." ohradil se Anděl strážný.
"Proč ne. Stejně už je na pokraji sil. Tak proč si nevsadit. Teď snad už jen jak, protože to bude nejspíš za chvilku." jízlivě se zasmál Azrael.
"To nedovolím!" vykřikl Anděl strážný a kouzlem nechal minci zmizet.

Nad autem mávla křídly sova. Žena zastavila. "Miláčku, sova! Viděls?" otočila se k prázdnému sedadlu vedle sebe.
Naštěstí zastavila.
O dva metry dál byl spád.
Vystoupila z auta a nechápavě se rozhlédla. "Kde to jsem?"

"Tohle už příště nedělej." zavrčel Azrael a mávl křídly do tmy.

„Tak jo, Sherlocku, vysvětlíš mi, jak souvisí ten mladík, co se mu John snaží vykloubit rameno, s naším případem chlapa utopeného v sudu s dešťovou vodou beze známek násilí na těle?“
„Myslím Lestrade, že je to úplně zřejmé. Utopený a tadyhle Jimmy milovali stejnou dívku. Včera večer se náhodou potkali v hospodě, oba měli už upito a tak se vsadili, že kdo vydrží déle pod vodou, tomu dívka připadne. První šel Jimmy, vydržel 58 sekund a myslel si, že to má v kapse. Pak šel ten druhý, a u 59 sekund Jimmymu došlo, že prohrál. Tak na sud připevnil víko…“

Láska sází jen na jednu kartu
Pro srdce na dlani nemá jich víc
Jen s ní o život chce hrát
Láska sází jen na jednu kartu

Snílek o sny se dělí
Myslí jen na život
O smrt nechce hrát
Snílek o sny se dělí

Snílek po lásce touží
Gestem něhy projevené
Kresbou prstu touhy
Snílek po lásce touží

Srdce má z karty vějíř
Velkých gest je plné
Jenom nechce umírat
Srdce má z karty vějíř

Na smrt se v lásce nesází
Předat geny a pak s nimi žít
O touhu tady přece běží
Na smrt se v lásce nesází

Amen