DMD č. 18. pro 18. 4. 2020. Téma: Sázka na smrt

Šavle zvonily o sebe, když on a ona šermovali v hale. Z uctivé vzdálenosti to pozorovali dva muži a jedna žena.

"Řekl bych, že zvýším sázku. O deset," oznámil důstojný pán ve lněném obleku.
"Jak si ráčej přát, vašnosti," odvětil muž v livreji komorníka, a obrátil se k podobně oděné ženě.
"Taky si vsadíš víc, Rosito?"
"Ne, Juane. Jsem si jistá, že vyhraje on."

Jako na zavolanou bojující pár upustil zbraně. Paní Anna Hartmannová si sundala masku.
"Tati!" vyhrkla, a rozběhla se za ním.
"Počkej, mazej zpátky za Erichem," smál se bývalý guvernér. "Vsadil jsem pětapadesát babek na tvoje vítězství!"

Jakmile Toníček zpozoroval v kolejišti tmavou siluetu, spustil zvonec a sešlápnul pedál brzdy na magnety. Přibližující se postavu hypnotizoval až do úplného zastavení.
Právě v tom okamžiku mu chlap zmizel z dohledu.
Toníček sundal prst ze zvonku, pustil kolejnicovou brzdu a zůstal sedět na místě. Přibitý šokem. Dočista oněmělý.
Mozek mu servíroval jasný obraz toho, co se nachází pod vozem. Při představě, že by měl vylézt ven a podívat se, ho jímala hrůza.
Teprve, když mu chlápek zaťukal plechovkou piva o kabinu a zeptal se, jestli by nemohl trochu couvnout, jelikož má pod kolem šňůru od sluchátek, Toníček začal řvát.

Bastian nečekal protiútok, ale podruhé se překvapit nenechal. Králi znatelně docházely síly. A Bastianovi útoky neuměly pouze zranit. To byla sázka na jistotu.
Bastian se na krále nedokázal podívat, tak pohled upřel na meč. Chvíli přemýšlel, že ho vezme s sebou. Bílý akkar, magický kov, byl vzácností pro každého, nejen pro královraha na útěku.
Královrah. To slovo se Bastianovi prohnalo myslí jako bouře.
Všechen hněv v okamžiku vyprchal. Nebyla to první vražda, které se dopustil. Tak proč se mu tolik třásly ruce?

Meč nechal ležet na zemi.
Když lezl z okna, poslal za mrtvého krále tichou modlitbu k zapadajícímu slunci.

Strážci připoutali Šumaře před špalek umístěný uprostřed místnosti s nízkým stropem a opustili ho. Rozhlížel se po místnosti, ale její účel mu unikal. Detektor citů si nedokázal představit.
"Tak tě tady máme," ozvalo se za Šumařem, který se po hlase otočil, ale spoutání mu to znemožňovalo.
"No tak se do toho dáme," pronesla osoba, vkročila Šumařovi do zorného úhlu a zasekla do špalku velkou železnou sekeru.
"Kdo jste a co pro Mistra Kápě chcete?" polkl Šumař a ostražitě osobu sledoval.
"Provedeme malé posouzení tvého charakteru, Šumaři. Podle toho se uvidí, co s tebou, ale já bych si vsadil na smrt."

Pokoj se topil v šarlatovém šeru.
"Nemám více sil, Louisi," šeptal pacient.
"Nesmysl..."
"Mám jen ten tupý bezvládný pocit. Není k čemu se vracet. Ten střelec měl mít lepší mušku," pokrčil nepatrně ramenem.
Tichý rozhovor se táhl už dlouho a stále kroužil v téže louži. Louisovi docházela jeho učitelská trpělivost. Pak se na krátko zlomila i jeho bratrská láska.
"Možná tě to nakonec přeci jen zdolá. Horečka tě dostane. Zemřeš. Chceš se vsadit?"
Odpověděla mu jen náhle zatvrzelá jiskra v bratrově pohledu.
Bylo to podobné, jako s tím lékem na škytavku. Škytáš? Tak to dokaž.
Robert Gérard Moore se uzdravil.

"Sestro Máří," začne opatrně Mína, když spolu pijí odpolední kávu, "vy víte, komu chlapci říkají červeno-bílý?"

"Bodejď bych nevěděla." Máří pečlivě krájí chleba na malé kousky. "Toho pečiva dávaj čím dál míň."

Mína sleduje, jak se chlebová kačenka pomalu noří do cikorky. "Komu?"

"Jak komu? Nám přece. Nejspíš máme být živy jen z falešnýho kafe."

"Komu tak říkají."

"Jo tohle. To jsou dezertéři. Zrádci, co přeběhli k Rusku a teď zabíjej naše chlapce."

Míně zaskočí kůrka v krku.

"Tebe to, holka, nějak vzalo," uštědří jí Máří herdu do zad. "Neboj, takovýho když chytěj, oprátka ho nemine, to se můžeš vsadit."

Stázi se nechala odvést pokorně, jako ovečka. U kořenářky se rozmluvila a bylo to, jako když se hráz protrhne a žene vodu prudce náhonem.

Kořenářka, Anděla i stárek, kterého babka jako člověka světem protřelého pozvala, poslouchali bez hlesnutí.

Svítá.

„Co budeme dělat?“ prolomí šedé ticho stárek.

„Na mě se nedívej,“ hlesne Stázi, „sám jsi z mlýna utekl, co chceš po mně? Abych se mu postavila? Bože dobrý, jen pohled stačí, nebo dotek, a jsem ztracená. Hořím a mrznu zároveň. Vím, jak jsem pochybila v svojí touze. Vím, čím jsem se provinila. Ale nebudu kvůli tomu se smrtí v kostky hrát.“

„Pane, to přece...“
„Pochybuješ snad o mém příkazu?!“
„Ne, pane, to bych si nikdy nedovolil! Ale není to příliš...“
„Jistěže. Jen ty nejsilnější dojmy podnítí vznik nejlepšího uměleckého díla.“

Malíř se před vládcem uklonil.
„Chci, abys mi vypodobnil jistý výjev. Nepochybuji, že to bude tvé nejlepší dílo.“
Vydal pokyn a služebníci odběhli. Když se vrátili, malíři se hrůzou zatajil dech. Několik mužů drželo jeho syna, spoutaného a bezmocného.
„Namaluješ mi obraz smrti. Tvůj syn bude modelem.“ Pokynul rukou a jeden z mužů vytáhl nůž.

Vládce si obraz zálibně prohlížel. Teď, když malíř spáchal sebevraždu, bude mít dílo ještě větší cenu.

Přišel jsem do nemocnice za Klárou. Chtěl jsem ji odvézt domů. Měli jsme se brát, takže diagnóza s názvem roztroušená skleróza určitě na předsvatební náladě nepřidala.

Klára byla hysterická. Zmítala se mezi pláčem a apatií. Říkala, že z ní bude kripl, který bude časem odkázán na pomoc druhých. To jí připadalo strašné. Obzvláště, když ona chtěla pomáhat jiným jako sestřička.

Na pokoji jsem ji ale nenašel. Podepsala reverz a odešla. V předtuše něčeho zlého jsem se hnal domů, kde jsme bydleli. Čas utíkal moc rychle.

Otevřu byt. Vpadnu dovnitř. Skrz dveře ale vidím už jen bezvládné nohy visící ve vzduchu.

„Ty zatracenej mizero!“ běsnil Bouřňák. „Takhle s náma vyběhnout, že se nestydíš.“
„Nestydím,“ odpověděl Šumař a provokativně si přepočítával svoji část výhry. „Nepodváděl jsem. Jen jsem… využil okolnosti.“
„Chudák Mistr Spáru,“ řekl Gesler a podíval se na mrtvého škorpióna.
„Je ti líto bojovníka, nebo peněz, o který jsi kvůli němu přišel?“ zašklebil se Sépie. „Bylo přece jasný, že nejmíň dva umřou.“
„Už jsi vyplatil Keneba?“ zeptal se Šumař.
„Jdu tam. Měl kurz čtyřicet k jedný?“ ujišťoval se Sépie.
„Jasně.“
„Čtyrycet… já tě roztrhnu!“ nabral Bouřňák druhý dech.
„Sežeňte novýho šampiona a můžeme dát odvetu. Radostná společnost je připravena,“ uzavřel Šumař.