Dark

Vykročí naslepo, ale každý krok zapadá do jeho vlastních stop, smyčka času se mu stahuje kolem hrdla, všechno začne stejně a stejně skončí, vždycky jsme došli sem a dojdeme sem zas, šeptá si, Ariadnina nit je past, svět se rozpadá v popel a jed.

Čas se mu vpíjí do kůže a ztěžuje dech, milované tváře shoří v blednoucí fotografie, všechno musí zůstat stejné, čas se roztáčí v piruetách-

Ticho přetrhne tón nejistoty; zlehka se dotkne první neznámé vteřiny, po tenké skořápce světa se rozbíhají praskliny, pohlédne do očí, které nikdy nepřestal vídat ve snech, natáhne k ní ruku - a čeká.

Ještě před minutou seděli na břehu jezera a dívali se smrti do tváře. Tlaková vlna exploze se k nim řítila nezadržitelnou rychlostí… dokud najednou nezmizela.
Jezero, les, i elektrárna byli ta tam. Jediné co viděli okolo, bylo modré prázdno.

Franziska šťouchla do Magnuse aby přestal zírat a podíval se na ni.
Co to je? Znakovala.
Nevím. Vypadá to jako M-A-T-R-I-X
Franziska se na něj zašklebila. Já jsem tady N-E-R-D.
Magnus se k ní pomalu sklonil a znovu ji políbil.

Jejich těla se pomalu začala rozpadat na prach, ale ani jeden neucouvl, dokud jejich rty nezmizely navěky, i se vším ostatním.

Nakonec začal vnímat Michaela Kahnwalda jako útočiště. Pomáhalo představovat si, že to, co se odehrává, nemá s jeho životem nic společného. Je to cizí život, Michaelův život. Michael do této doby patří. Nemá tam někde, o třiatřicet let jinde, sourozence a rodiče, kteří ho zoufale hledají. Být Michaelem tolik nebolí.
Byly chvíle, kdy se objevila otevřená skulina naděje na cestu zpátky, jen aby se vzápětí s třísknutím opět zavřela. V takových chvílích se choulil v nejtemnějším koutě své mysli a Michael Kahnwald jím prorůstal jako plíseň.
Mikkel Nielsen, zašeptal jednou při pohledu do zrcadla.
Byl překvapen, jak cize to zní.

Dřív nebýval samotářské ani uzavřené dítě. Naučil se ale držet stranou a moc nemluvit, aby bezděky neřekl něco, co v téhle době nemohl nikdo vědět nebo znát. Co ještě neexistovalo. Mobily. Nové série X-menů. Angela Merkel. Pád Berlínské zdi.
Dalším problémem byli Ulrich Nielsen a Katharina Albers. Vyhýbal se jim, co to šlo - nechtěl, aby mu vzpomínku na rodiče kazil pohled na dva neurvalé protivné puberťáky. Nechtěl, když do něj Ulrich na školní chodbě vrazil a řekl ať odprejskne, myslet na to, že tohle je jeho táta. Jediné co Mikkel kvitoval, alespoň ten debilní účes "vpředu byznys, vzadu párty" nenosil.