Život někoho jiného

Nakonec začal vnímat Michaela Kahnwalda jako útočiště. Pomáhalo představovat si, že to, co se odehrává, nemá s jeho životem nic společného. Je to cizí život, Michaelův život. Michael do této doby patří. Nemá tam někde, o třiatřicet let jinde, sourozence a rodiče, kteří ho zoufale hledají. Být Michaelem tolik nebolí.
Byly chvíle, kdy se objevila otevřená skulina naděje na cestu zpátky, jen aby se vzápětí s třísknutím opět zavřela. V takových chvílích se choulil v nejtemnějším koutě své mysli a Michael Kahnwald jím prorůstal jako plíseň.
Mikkel Nielsen, zašeptal jednou při pohledu do zrcadla.
Byl překvapen, jak cize to zní.