DMD č. 2. pro 2. 4. 2022. Téma: Křížový výslech

Doma ho čaká manželka. Zasa sa bude pýtať, kde bol, s kým bol, čo tam robil a podobne. Podobných výsluchov má za sebou hromadu. Aj preto si dnes kúpil malú krabičku.
Už stojí pred domovými dverami. Pripravuje sa. Dodáva si odvahy. Ruka mu skĺzne ku krabičke. Vytiahne ju, otvorí. Vysype si trochu obsah na dlaň, chvíľu si ho prehliada. Nakoniec si obsah dlane vloží do úst a prehltne. A opakuje to, kým nie je krabička prázdna. Za malú chvíľu to začne účinkovať.
Otvorí dvere a vojde domov. Presne podľa očakávania, žena ho zasypáva otázkami. Ale on ich už príliš nevníma.

Rozhlédl se po městě, které se pod ním rozprostíralo, a požitkářsky si loknul piva, které se mu sem podařilo propašovat. V ten okamžik mu zazvonil mobil.
„To už ti chybím?“ zasmál se.
„Někdo tě kontrolovat musí,“ ozvala se Hermiona. „Kde vůbec jsi?“
„Hádej… Budu ti odpovídat ano, nebo ne. Schválně, za jak dlouho na to přijdeš.“
„Děláš si ze mě srandu?“
„Často, ale teď ne.“

Hermiona zafuněla, ale vzápětí spustila salvu otázek.

„Jsi v Evropě?“
„Jo.“
„V nějakém hlavním městě?“
„Jo.“
„Máš k té zemi nebo městu bližší vztah?“
„Ani ne.“
„Mluvíš jazykem té země?“
„Nepatrně.“
„A já?“
„Ty jo.“

Vejít do sálu a upoutat pozornost nebylo nic příjemného. Ale ta horší část měla teprve přijít. Konverzování s hosty...

"Říká se, že být panošem je mnohem složitější, než být prostým sluhou. Je tomu tak, můj pane?"
"Opravdu jste musel být neustále při ruce svému rytíři, když jste byl panošem?"

To a další podobné věty opakovaly jedna mladá slečna za druhou.

"Věděl jste, že tento ples není jen oslavou vašeho triumfu?"
"Že prý váš otec počítá, že zde dnes naleznete svoji budoucí manželku?"

Tázaly se pro změnu matky.

Sean odpovídal jemným úsměvem a mlčením. Byl mile překvapen, že to dámám stačilo.

"Zastrašování není moje oblíbená kratochvíle, ale možná na něj dojde. Kde je ten planetární oběžník?" Doctor se mračil, protože mu docházel čas. Drahviňan mlčel a chvílemi se pochechtával.
"Mluv, nebo se ti nepovede dobře," zkusil to ještě jednou po dobrém. "Inu, co se dá dělat."
"Nebojím se bolesti ani smrti, pchá," ušklíbl se Drahviňan.
"Kdo tu mluvil o bolesti? Nene, jen vás budu nucen seznámit s jedním blízkým přítelem. On není jako já, má svoje metody, jak získat informace."
Místo odpovědi vstoupil jakýsi humanoid v uniformě. Jen si zajatce prohlédl, nahodil ten nejzářivější úsměv: "Ahoj, já jsem Jack. Kapitán Jack."

"...já bych vám opravdu rád řekl víc, pane, ale možná by se mi lépe mluvilo bez vaší čtené ruky na mém nebohém hrdle," sípal lékárník. Muž v drahěm šatě ho pustil, ale hrozivý výraz z jeho tváře nezmizel.
"Spusť. A nic nevynechej."
Lékárník polkl: "Původní už nemám, přivezl a prodal mi ho jeden křižák, že se tím ládují sultánovy ženy kdesi v Akkonu. Při snaze zjistit, z čeho se vyrábí, jsem jej... snědl."
"A co tedy prodáváš, ty lotře, mojí ženě na léčbu nevolnosti týden co týden?" zavrčel šlechtic.
"Svůj skromný pokus, pražené mandle, šťávu z fíků a cukr. Marcipán."

Po rodinném obědě nalezli dospělí azyl v pracovně. Mládež se uchýlila do altánu.
Willi se ocitl uprostřed přímé palby, po levici sestru, po pravici Juditu.
„Byl jsi v Africe? Plaval v moři? Viděl medúzy?“
„Medúzy! Prosím tě,“ utnula Judita Karoline mávnutím ručky. Willi neměl šanci ani otevřít pusu. „Byl s vámi taky Ludvík?“
„Judito! Je to náš bratranec!“
„Je to váš bratranec.“ Protočila oči. „Nezapomeňte, že já jsem jen ubohá nalezenka! Stíhaná osudem!“ Zhroutila se na lavici v divadelním gestu. „Ach!“
„Už aby tě dohnal,“ špitnul Willi.
„Hulváte!“ zvolala umělkyně a vlivem neúspěšného pokusu o kopnutí se skutálela na podlahu.

Blažena vyžínala u plotu trávu, ve skutečnosti ale číhala na sousedku.

"Dobrej večír, Mařenko," narovnala záda.

"Dobrej." Marie byla ráda, že si může na chvíli oddechnout, cesta do svahu ji zadýchala.

"Tak už prej přijeli ti Rumuni," opřela se Blažena dychtivě o plaňky. "Jak vypadaj?"

"Holota, Blážo, úplná holota! Představ si, že děcka ani boty nemaj!"

Blažena pohoršeně zavrtěla hlavou. "Takovou lúzu sem přitáhnou!
To abyste si dali pozor na slepice. Takoví maj nenechavý ruce. A do jaký chalupy je dali?"

"Na zadní paseku."

"Ale! Ta je pěkná, velká." Blažena se zamyšleně poškrábala srpem na rameni. "Starej odsud přitáh řezačku."

Institut neurologie, UCL, Londýn, 2017.
Na chodbě přede dveřmi sedí tři mladé ženy. Vzduch je těžký, jen občas ho prokrojí křik racka zvenčí.
Dveře náhle rozrazí dívka s rozmazanou řasenkou.
"Jsou hrozní," šeptne.
Kdosi se nervózně uchichtne.
Ze dveří se ozve:
"Caroline Paterson, pojďte dál."
Caroline se toporně zvedne a vstoupí.
Za dveřmi je dlouhý stůl, u něj osmnáct lidí a jedna prázdná židle.
Namísto výzvy k sezení kulometná palba otázek.
"Proč myslíte, že se hodíte na UCL?"
"Jaký zvířecí model byste použila pro studium autismu?"
"Dovedla byste zabít opici kvůli doktorátu?"
---
Institut neurologie, UCL, Londýn, 2018.
Caroline tam není.

Do problémů se Marigold dostal hned za první vesnicí.
Ani nevěděl jak, ale najednou ležel svázaný v zadní místnoti vyčpělé krčmy.
"Kam jedeš?" uhodil Koviřan s páskou přes oko.
"Kam mě vítr zavane," opáčil lakonicky Marigold.
"Nedělej si ze mě šprťouchlata, barde, nebo budeš o hlásek kratší!"
Marigold vyděšeně polkl. Neměl nejmenší ponětí, co po něm jednooký Koviřan může chtít, ale vůbec se mu nelíbilo, jaký směr tenhle křížový výslech nabral.
"Kde je zaklínač?" chytil ho chlap za vázanku.
"Jaký zaklínač?" vyjekl přiškrceně básník.
"Jaký asi, ty-"
Ale Koviřan nestihl vyslovit svou výhružku.
Hledaný vědmák mu přiložil dýku pod krk.

„Já jsem ten kříž neviděl.“
A to byla první a poslední věta, v níž se pokusil sám sobě předstírat, že by tohle mohl být skutečný proces. Nebyl hloupý. Z těch, co je takhle sebrali, se sotva kdo vracel. Jeho případ byl příliš jedinečná příležitost, než aby ho sebecitelnější vyšetřovatel nakonec nechal jít. Bude to jednosměrka.
Tak dobře, Pane, jestli to chceš takhle, jestli tohle je místo, na které jsi mě povolal, budiž, buď vůle Tvá.
V tu chvíli ještě netušil, jaký kříž vlastně přijímá ani že ho bude muset přijímat každý den znovu. A jak často bude těžký k neunesení.