Aldorma/Tristenol

Ve třiceti čtyřech letech pochovala Setha, vymodleného synka.
O pět let později stála nad rakví Seana, milovaného manžela.
Následujících sedmnáct let žila v klidu. A pak přišla válka a připravila ji i o Samuela, druhého a posledního syna.

A pak se objevil Samuelův přítel Ryko Niman, který od krále získal za své služby Antares.

Viola v Rykovi nečekaně nalezla třetího syna a v jeho ženě snachu. Společně si pomohli překonat minulost a začít opět žít.

-*-

Oslava Violy osmdesátých narozenin se odehrávala na březích Radostného jezera.

"To je pro tebe, babičko, všechno nejlepší," pronesla trojice dětí a podala Viole svazek fialek.

Sean se s trhnutím probral ze vzpomínání, které nebylo často veselé. Za mnoho chyb si mohl sám, jiné mohl vyřešit mnohem lépe. Pak se ale podíval na Violu, která měla skloněnou hlavu u vyšívání a pomyslel si, že nakonec jeho život nebyl až tak špatný. Litoval jen jediného. Že tu zanechá ženu, kterou vroucně miloval, samotnou a způsobí jí další bolest.

"To nové hříbě je úžasné. Je teprve ve vývinu, ale bude z něj ten nejlepší hřebec, kterého jsi měl," vrátila se Viola k tématu, které řešili, než se zamyslel.

"Asi si zdřímnu," pronesl tiše.

Poslední spánek odvanul veškerou bolest...

Popoháněl klisnu, byť věděl, že už rychleji pádit nemůže. V uších mu znělo skučení vichru, který jim narážel do boku.

Otěže držel v rukou tak křečovitě, že se bál, aby mu nevrostly do dlaní.

Bouře pádila, aby unikla bouři. Cítil, jak je pod ním napjatá a děsí se vzdáleného hromu. Kdykoliv zazněl, měl co dělat, aby se udržel v sedle. Bouře sebou v tu chvíli vždy tak podivně cukla, až se bál, že zakopne o vlastní nohy.

Najednou oblohu protnul blesk a Bouře se vyděsila. Snažil se udržet v sedle, ale pak Bouře zakopla a oba se řítili k zemi.

Dříve na Antaresu neexistovala místnost, kde by nebyl pověšen obrázek od chlapců. Po smrti jednoho a odjezdu druhého je Viola postupně všechny sundala a uklidila.

Sídlo bez nich vypadalo prázdně.
Jednoho dne však Viola nalezla na místě, které dříve zdobil obraz motýla, zavěšený dopis na kterém bylo úhledným písmem napsáno její jméno.

Byl to první dopis od Samuela. Strohý - jen popisoval cestu a pokoj. Ale byl od něj.

Dopisy přicházely pravidelně. Pokaždé zavěšené na místě dřívějších obrázků.
Zjištění, že si Sean ta místa pamatuje, jí dojalo.
Byly to dopisy od Samuela, které jim pomohly najít si k sobě zase cestu.

"Draci nám sebrali jednoho syna a ty mě připravíš o druhého?" křičela Viola na Seana, když se dozvěděla o Samuelově odjezdu. "Tohle ti nikdy neodpustím!"

"S tím dokážu žít," pronesl tiše Sean a Viola jen překvapeně zamrkala. "Dokážu snést, že mě manželka nenávidí. Budu pramen té nenávisti živit klidně každý den. Ale ať mě draci spálí - nenechám v Samuelovi vzklíčit nenávist k sobě samému. Jeden syn nám zemřel. Odmítám sledovat, jak si ničí duši ten druhý. Pokud si myslí, že mu pomůže odjet k Nimanovi, kdo jsme abychom mu bránili?"

Viola věděla, že odjezd Samuelovi nepomůže. Přesto jeho touhu chápala.

Sethova smrt poznamenala každého člena rodiny. Nejvíc se však podepsala na Samuelovi.

Uhýbal před pohledem. U společných jídel se snažil být neviditelný a utíkal před desertem.

Jednoho večera Sean nalezl Samuela v Sethově pokoji. Seděl zády opřený o postel, slzy mu stékaly po tvářích a dokola opakoval: "Všechno je to moje vina."

"Není to tvá vina!" vykřikl Sean a objal svého syna.

"Kdybych ho našel. Matka mě musí nenávidět," rozbrečel se Samuel. "Bylo by lepší, kdybych odjel," dodal po chvíli nezvykle dospělým hlasem.

Seana vyděsila představa, že přijde i o druhého syna.
"Prosím," zašeptal zoufale Samuel.
Sean, ač nerad, souhlasil.

Samuel popadl svého bratříčka do náručí a spěchal s ním za rodiči. Byť pád vypadal hrozivě, Seth po něm neměl žádná následky. Ty si připsalo prochladnutí.

Sean vyrazil pro léčitele, který se snažil co mohl. Malé tělo se však zmítalo v horečkách, které ne a ne polevit.

Viola a Samuel leželi Sethovi po boku. Ani jeden ho nedokázal opustit. Sean se ani nesnažil skrývat slzy.

"Je mi to líto, víc nesvedu," zašeptal léčitel. "Měli byste se s ním rozloučit. Pokud draci nezasáhnou, bojím se, že se rána nedožije."

Všichni tři ta slova slyšeli. Ani jeden si však nehodlal přiznat pravdu.

Ať spolu hráli jakoukoliv hru, Seth se snažil nad starším bratrem vyhrát. V tu chvíli byl jak lítá šelma.

Každou prohru nesl s hlavou vztyčenou. Přesto se do každé další hry vrhal naplno a doufal, že konečně na svého bratra vyzraje.

Když onoho osudného dne hráli na schovávanou, našel Seth dokonalé místo v koruně stromu. Nikdo netušil, že se naučil šplhat.

Když začalo pršet, přemýšlel jestli nemá slézt. Ale touha vyhrát byla silnější.

"No tak, Sethe, vyhrál jsi! Kde jsi?" slyšel přes déšť křik zoufalého bratra.

Promoklý se pokusil slézt ze stromu. Místo toho celý prochladlý spadl bratrovi k nohám.

Nebylo šťastnějších dnů na Antaresu. Viole a Seanovi se narodil chlapec Seth.

Mezi ním a Samuelem bylo devět let a Samuel byl ukázkový starší bratr. Učil ho veškerým hrám, které znal. Vyprávěl mu příběhy o rytířích a pomohl mu vyrobit si první dřevěný meč - že šlo jen o dva svázané kousky dřeva Sethovi nevadilo.

Sean věděl, že by měl Samuela poslat k Luthomarovi, který mu slíbil zařídit budoucnost. Táhlo mu přeci jen na patnáctý rok.

Ale při představě, že denně neuslyší smích synů při některé z her, se rozhodl, že vyčká.

Nad Antares však mířila mračna. Nevítaná bouře se blížila...

Na Antares toho roku přijela návštěva. Ta mladá dívka v pastelově zelených šatech, kterou však nikdo nespatřil, měla na každého dobrý vliv.

Stačilo, aby pohodila vlasy, a do místnosti zavála pohoda.
Tu a tam předstírala zakopnutí a drcnutím svého těla přistrčila Seana či Violu do náručí toho druhého.
Než hodlala odejít, pohladila Violu po břiše.

Ve dveřích se setkala se svým bratrem - hubeným mladíkem v potrhaném obleku.
Tiše ho prosila, aby nevcházel.
Vysvětlil jí, že musí. Nechal se však přemluvit, aby přišel o pár let později.

Dívka se otočila a zadívala oknem na rodinu, která bude alespoň pár let šťastná.