Bystrozor Potter

Karin Grayovou chytili v Cornwallu.
Na její výslech padlo okolo šesti litrů kávy a mísa donutů.
Harry hrál zlého policajta bystrozora a Draco... ještě zlejšího.
Výkony, které při výslechu podali, byly naprosto strhující.
Karin Grayová byla po svém přiznání eskortována do cely a oba bystrozoři osaměli.

Stáli proti sobě, stále ještě plni adrenalinu, a hleděli si do očí.
"Nedokončíme tu večeři?" zeptal se Harry.
"Nebo můžeme jít třeba ke mně a večeři nechat na později." Dracův úsměv byl zcela jednoznačný.
Harry místo odpovědi překonal malou mezeru mezi nimi a potom už nebylo vůbec jisté, jestli se dokáží ještě někam přemístit.

Zlatoslav Lockhart byl mrtvý. Oběšený svou pečovatelkou, spolupachatelkou a zrádkyní.
Harry byl profesionál. Nechal zajistit všechny důkazy. Povolal forenzní tým.
Vyhlásil pátrání po Karin Grayové.
Udělal všechno tak, jak měl.

Teprve zpátky ve své kanceláři vztekle zařval, několikrát nakopl nohu od stolu a bohapustě klel.

Draco ho chvíli mlčky pozoroval. Přemýšlel, jestli bude lepší nechat ho být, přinést mu kafe a donut, nebo se k němu připojit v nakopávaní stolu.

Nakonec si uvědomil, že jestli chtějí dát šanci svému vyvíjejícímu se vztahu, budou se muset naučit, jak se společně vyrovnat s pracovním neúspěchem.

A tak šel a Harryho pevně objal.

Harry obezřetně vyslal pár průzkumných kouzel.
Byt Karin Grayové nebyl nijak chráněný, což se zdálo trochu podivné.
Kouzla neodhalila ničí přítomnost, vypadalo to, že nikdo není doma.
Podle rozpisu služeb u Svatého Munga měla Karin končit před dvěma hodinami.
Nejspíš musela po práci ještě někam zajít.
Harry gestem zavolal Draca, který stál na opačném konci chodby, a ukázal nahoru.
Začali tiše stoupat po úzkých schodech k bytu.
Jejich ramena se dotýkala a Harry se bezděčně trochu naklonil k pramenům Dracových plavých vlasů.
Když vdechl jejich vůni, intenzivně zatoužil uzavřít případ co nejrychleji a začít se věnovat nedořešeným záležitostem mezi nimi.

"No, tak to je ovšem něco!"

Harry i Draco valili oči na jednoho z mladších bystrozorů, Edgara Baldwina, který se dobrovolně nabídl, že vypije mnoholičný lektvar.
Edgar se před jejich očima měnil, jeho tělo se protáhlo, černé krátké vlasy vystřídaly zlatavé lokny a v jeho ústech se zaleskly rovné, zářivě bílé zuby.

"Zlatoslav Lockhart!" vydechl Draco úžasle. "Neskončil u Munga s vymazanou pamětí?"

Harry si dobře pamatoval na to, jak proti nim Lockhart tenkrát pozvedl Ronovu poškozenou hůlku. Kouzlo, které z ní vyšlehlo v záblesku světla, se obrátilo proti němu.
Rychle zaplašil osten lítosti.

"Ten chlap se nejspíš dočista pomátl!"

"Tak co máš?" vyzvídal Draco, když se na konci dne setkal s Harrym v kanceláři.
"Forenzní tým objevil na místě činu vlasy, které nepatří oběti."
"Hm... Bezva. A?"
"A já mám tohle! Někdo ho vypije a známe obličej vraha!" Harry vylovil z kapsy lahvičku a Draco neomylně poznal Mnoholičný lektvar.
"Je od Snapea," pokračoval Harry s triumfálním úsměvem. "Může si klidně žít v mudlovském světě a zabývat se drahým vínem jak chce, ale svoje zásoby lektvarů pořád doplňuje."
Draco uznale pokýval hlavou. "Dobrý! Jestli se z toho stane náš denní chleba, nezbývá než doufat, že všichni pachatelé začnou hromadně plešatět."

Harry musel během rande několikrát odtrhávat zrak od Dracovy bledé kůže. Toužil ji zlíbat, ochutnat, strhat z ní oblečení. Netušil, kdy se tohle stalo, ale bylo to tu a bylo to zatraceně intenzivní.

O hodinu později už se plně soustředil na pátou oběť, kterou byla významná mudlovská lékařka. Harry tak intenzivně toužil, najít nějaké důkazy, že strávil celou noc se zapůjčeným forenzním týmem ze Scotland Yardu. Zdálo se, že tentokrát budou mít úspěch.

V devět ráno se jeho tužby omezily na cokoliv měkkého, kde by se stočil a upadl do kómatu. Služební gauč, kam ho Draco nekompromisně odtáhl, posloužil dobře.

Karmínově rudá se nabízí, krev se každému jistě vybaví, když se řekne "vražda". Zkusil jsem to jednou, vybočení že stereotypu bylo zajímavé, ale ne úplně uspokojivé. Dělá to hrozný nepořádek.
Kontrast bílé košile s rudým pláštěm se mi líbil, ale krev zanechala na košili stopy. Bylo to otravné.
Vražedná kletba je rychlá, čistá, efektivní. Zelených plášťů mám celou řadu, ale stále se mi nedaří najít ten správný odstín, ve kterém bude moje pleť dostatečně zářivá. Zdá se mi, že mi příliš nelichotí, i když K tvrdí něco jiného. Mám jí věřit?

Odcházím v černé, barvě smrti, která dnes udeří popáté.

"Draco, bude potřeba prověřit další z těch kontaktů od George."
"..."
"Neříkej, že se mnou pořád nemluvíš kvůli těm žvýkačkám."
"..."
"No tak, už jsem se ti omluvil a vyplnil jsem za tebe ty výkazy."
"Oh, velký pan Potter popsal pár papírů! Jsem ohromen! Není to trochu málo?"
"Byly to fakt dlouhý a nepříjemný výkazy. Ještě teď mě bolí ruka."
"Já jsem se tu naprosto znemožnil a citově odhalil! Požaduji adekvátní náhradu!"
"Náhodou, tvoje lichotky se mi líbily. A ta přezdívka, co pro mě máš, je docela roztomilá."
"Jdi do prdele, Zlatonko!"
"Fajn, ale nechtěl bys před tím zajít třeba na večeři?"

Udělala by pro něj cokoliv. Vyhřívala se v jeho přízni a toužila po každé jiskřičce jeho pozornosti. A také velice dobře věděla, jak si ji zasloužit.
Chovala k němu nezměrný obdiv. Něhu. City tak silné, že se nezalekla ničeho.
Každý úsměv, který jí věnoval, jí vlil do žil novou energii a odhodlání.
Bylo snadné udělat to, co chtěl. Byla to ona, koho napadlo použít matoucí parfém a ona ho také zakoupila. Byl z toho tak roztomile nadšený. Dokonce jí věnoval políbení na obě tváře.
Tvrdě dřela, aby pro něj nakonec byla zcela nepostradatelná.
Byla to přece ona, kdo vybíral oběti.

Harry vkročil do přeplněných Kratochvilných kouzelnických kejklí, aby se okamžitě ocitl v Ronově kostidrtícím objetí.

"Harry! No to je dost, že se taky ukážeš! Pojď honem se mnou, musíš vidět naše nové Žvatlající žvýkačky! Už na nich s Georgem pracujeme pár měsíců a konečně jsou v oběhu. Obchody jdou skvěle, jak vidíš, brzo budeme otevírat další dvě... Děje se něco?" Ron přerušil vodopád slov, když si všiml Harryho vážného výrazu.

"Rone, dneska jsem tu služebně. Vyšetřujeme sérii vražd. Náš jediný důkaz je dopis, na kterém se našly stopy nějaké voňavky. Podle jejího složení se nejspíš jedná o váš Matoucí parfém."

Při téměř rodinné večeři se Scorpiusem a Albusem Severusem se hovor nevyhnutelně stočil k případu.

"A vy nemáte žádný důkazy?" zeptal se Albus.
"Máme dopis od vraha," připustil Harry neochotně.
"Ale je chráněný proti detekčním kouzlům, nedá se z něj nic vyčíst."
Albus a Scorpius si vyměnili významný pohled.
"Já vím, že se to moc nenosí, ale co forenzní věda? Nedalo by se z něj odhalit něco hezky po mudlovsku?"
Harry a Draco se zřejmě tvářili dost tupě, a tak Albus dodal:
"To jste fakt nikdy neviděli žádnou mudlovskou kriminálku? Teď frčí V rouše Evině. Koukáme se Scorpem každé úterý!"

Otevřel oči a zjistil, že se dívá přímo do kulatého obličeje Nevilla Longbottoma.
Hrůzu celé situace ještě podtrhl fakt, že ho Neville s křikem nevyhodil, nýbrž se ho zeptal, jestli si dá kafe.
Kafe si dal.
Odcházel moudřejší hned o několik životních pravd.

Zaprvé, chcete-li budovat image sexuálního poloboha, neopouštějte večírek plný vašich bývalých spolužáků s největším školním loserem.

Zadruhé, když už s někým takovým odejdete, ujistěte se, že na tuto noc nikdy
nezapomene a bude všem vyprávět o vašem postelovém umění.

Zatřetí, chcete-li předvést nějaké postelové umění, je bezpodmínečně nutné neusnout jako špalek, ještě než může k čemukoliv dojít!!!

Než spočítá hvězdičky,
ukousnu jí prstíčky.
Jedna hvězda, druhá, třetí,
Zelená smrt už k ní letí.

Jazyk a řeč zkoumá,
vlastních slov už nemá.
Přiletěla Avada,
to je teda záhada!

Prý se ráda rýpe v hlíně,
Teď v ní leží mrtvá, svině.
Kletbou to jde lehce,
dál už se mi nechce.

Fyzika je mocná věda,
je jí k hovnu, achich, běda.
Krev už teče po líci,
Sejmul jsem ji palicí.

Čtyři už vám stačí?
Nebo bude další... ?

Harry sroloval pergamen, který k němu do kanceláře přinesla nevystopovatelná sova* a zaskřípal zuby.
"Vypadá to, že máme co dělat s totálním magorem!"

Výslechovou místnost a pikantnosti ze sousedského soužití se zavražděnou ochotně sdílel s Harrym a Dracem nenápadný, ale výřečný prodavač z kouzelnické lékárny na Příčné ulici.

"Víte, mně bylo vlastně úplně fuk, jestli je mudla, čarodějka, uklízečka nebo vědátorka! Ta když se svlíkla, pánové, tak mi stejně došla řeč. A co všechno uměla s tou svojí pusou, ohohó!"

Když odcházeli, Draco pobaveně kroutil hlavou.
"Tak to byl teda povedený výslek– výslech! Chtěl jsem říct výslech!"
"Tady je aspoň vidět, na co teď myslíš," zakřenil se Harry a rychlým krokem zamířil do kanceláře, takže si naštěstí nestačil všimnout zrudlých tváří svého kolegy.