Bystrozor Potter

Harry obezřetně vyslal pár průzkumných kouzel.
Byt Karin Grayové nebyl nijak chráněný, což se zdálo trochu podivné.
Kouzla neodhalila ničí přítomnost, vypadalo to, že nikdo není doma.
Podle rozpisu služeb u Svatého Munga měla Karin končit před dvěma hodinami.
Nejspíš musela po práci ještě někam zajít.
Harry gestem zavolal Draca, který stál na opačném konci chodby, a ukázal nahoru.
Začali tiše stoupat po úzkých schodech k bytu.
Jejich ramena se dotýkala a Harry se bezděčně trochu naklonil k pramenům Dracových plavých vlasů.
Když vdechl jejich vůni, intenzivně zatoužil uzavřít případ co nejrychleji a začít se věnovat nedořešeným záležitostem mezi nimi.

"...Tak Lockharta propustili od Munga před pár měsíci. Paměť se mu vrátila, takže nebyl důvod ho tam držet. A nikdo neví, kde se momentálně nachází, ani lokační kouzla nefungují, takže je zjevně nějak chráněný."
"Harry! Už to opakuješ po třetí, vážně myslíš, že nás něco úžasného napadne, když to tu budeš mlít pořád dokola?!" Draco frustrovaně praštil dlaní do stolu.
Harryho se jeho výbuch ani v nejmenším nedotkl a pokračoval:
"Ta lékouzelnice tvrdila, že jim pacienti nenahlašují svoje místa pobytu po propuštění a taky.."
"A taky skvěle odpovídala Georgově popisu jedné ze zákaznic, která kupovala ten parfém!" vykřikl Draco náhle.

"No, tak to je ovšem něco!"

Harry i Draco valili oči na jednoho z mladších bystrozorů, Edgara Baldwina, který se dobrovolně nabídl, že vypije mnoholičný lektvar.
Edgar se před jejich očima měnil, jeho tělo se protáhlo, černé krátké vlasy vystřídaly zlatavé lokny a v jeho ústech se zaleskly rovné, zářivě bílé zuby.

"Zlatoslav Lockhart!" vydechl Draco úžasle. "Neskončil u Munga s vymazanou pamětí?"

Harry si dobře pamatoval na to, jak proti nim Lockhart tenkrát pozvedl Ronovu poškozenou hůlku. Kouzlo, které z ní vyšlehlo v záblesku světla, se obrátilo proti němu.
Rychle zaplašil osten lítosti.

"Ten chlap se nejspíš dočista pomátl!"

Osobu, která se vkradla do setmělé vinárny důvěrně znal, ačkoliv s ní už dlouho neměl tu čest.
Nahrbené schoulené stvoření nejasného pohlaví se posadilo ke stolu a upřelo na něj dvě sivé hluboké studny.
"Dlouho jsme se neviděli. Občas si na tebe vzpomenu a přemýšlím, jak se ti daří beze mě"
"Zcela pochopitelně lépe než s tebou. Hodláš se zdržet dlouho?"
"Kdepak, vždyť ty už opravdu nemáš důvod mě u sebe hostit. Ale tvůj břitký humor mi občas chybí. A prý máš dobré víno. Smím ochutnat?"

Severus Snape se ušklíbl a nalil svému starému známému Zoufalství ze své nejlepší láhve.

"Tak co máš?" vyzvídal Draco, když se na konci dne setkal s Harrym v kanceláři.
"Forenzní tým objevil na místě činu vlasy, které nepatří oběti."
"Hm... Bezva. A?"
"A já mám tohle! Někdo ho vypije a známe obličej vraha!" Harry vylovil z kapsy lahvičku a Draco neomylně poznal Mnoholičný lektvar.
"Je od Snapea," pokračoval Harry s triumfálním úsměvem. "Může si klidně žít v mudlovském světě a zabývat se drahým vínem jak chce, ale svoje zásoby lektvarů pořád doplňuje."
Draco uznale pokýval hlavou. "Dobrý! Jestli se z toho stane náš denní chleba, nezbývá než doufat, že všichni pachatelé začnou hromadně plešatět."

Když nastoupila na uvolněné místo léčitelky na oddělení Trvalého poškození způsobeného kletbami, Zlatoslav Lockhart byl roztomile zmatený muž, který rád rozdával autogramy a jeho největší láskou byl jeho zrcadlový odraz.
Ale pod jejím vlivem a díky nově vyvinutým léčivým kouzlům se mu začala vracet paměť, až se zrodil nový Zlatoslav.
Záměrně v něm posilovala jeho nejhorší stránky.
Z popela povstal muž, o kterém se nedalo tvrdit, že je duševně zcela v pořádku, avšak ve své mánii byl přitažlivější než kdy dříve.
Přiměla ho myslet si, že je celá jeho, ale bylo to přesně naopak.
Karin Grayová Zlatoslava Lockharta absolutně vlastnila.

Harry musel během rande několikrát odtrhávat zrak od Dracovy bledé kůže. Toužil ji zlíbat, ochutnat, strhat z ní oblečení. Netušil, kdy se tohle stalo, ale bylo to tu a bylo to zatraceně intenzivní.

O hodinu později už se plně soustředil na pátou oběť, kterou byla významná mudlovská lékařka. Harry tak intenzivně toužil, najít nějaké důkazy, že strávil celou noc se zapůjčeným forenzním týmem ze Scotland Yardu. Zdálo se, že tentokrát budou mít úspěch.

V devět ráno se jeho tužby omezily na cokoliv měkkého, kde by se stočil a upadl do kómatu. Služební gauč, kam ho Draco nekompromisně odtáhl, posloužil dobře.

"Ty jsi moc rozumu nepobral, že ano? U mě nemáš šanci, já nejsem jako všechny ty slepice, které jsou z tebe úplně paf."

"Děkuji, ale nemám zájem, měl by sis najít někoho, kdo ti bude intelektem trochu blíž."

"Hezká tvářička není všechno, víš?"

Když se mu začaly vracet vzpomínky, vynořily se spolu s nimi z hlubin minulosti také hlasy. Hlasy žen, které ho odmítly.
Jistě, fanynek měl stovky, hloupoučké ženušky, upachtěné hospodyňky, naivní studentky.
Ale on chtěl víc. Imponovaly mu ženy chytré a vzdělané. Toužil po jejich obdivu.
A nikdy ho nezískal.
K to věděla a poskytla mu možnost pomsty.

Karmínově rudá se nabízí, krev se každému jistě vybaví, když se řekne "vražda". Zkusil jsem to jednou, vybočení že stereotypu bylo zajímavé, ale ne úplně uspokojivé. Dělá to hrozný nepořádek.
Kontrast bílé košile s rudým pláštěm se mi líbil, ale krev zanechala na košili stopy. Bylo to otravné.
Vražedná kletba je rychlá, čistá, efektivní. Zelených plášťů mám celou řadu, ale stále se mi nedaří najít ten správný odstín, ve kterém bude moje pleť dostatečně zářivá. Zdá se mi, že mi příliš nelichotí, i když K tvrdí něco jiného. Mám jí věřit?

Odcházím v černé, barvě smrti, která dnes udeří popáté.

Dracovi se ulevilo, když zjistil, že Harry vybral dobrou a útulnou restauraci.
Atmosféra u stolu byla otevřená a plná příslibů.
Hned na začátku se dohodli, že nebudou mluvit o práci a po chvilkových rozpacích mezi nimi hovor proudil zcela přirozeně.
Všechno šlo nad očekávání dobře. Draco odhodil počáteční obavy (zahrnující například strach, že si z něj Potter zase dělá blázny, nebo pochybnosti o tom, jak moudré je začít si se svým nadřízeným) a v Harryho přítomnosti jenom kvetl.
Jejich prsty na stole se několikrát letmo dotkly...

Dostali se přesně do půlky hlavního chodu, když je přerušilo oznámení o páté oběti.