DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2022.

Hugovi mal zlý pocit už v to ráno, keď odchádzal z kŕáľovského mesta. Pričítal to tomu, že tých čiaš medoviny bolo skutočne trochu veľa. Ale stále mu po hlave dupal červík pochybnosti, že to nie je úplne všetko.
Nepamätal si, ako sa tej noci dostal do svojej izby. Ale teraz s mrazivou istotou vedel, že tam nedošiel sám, a že ruky, ktoré ho tam odviedli, boli Bohdanove. Veď ešte ráno boli jeho šaty trochu napáchnuté tým podivným tabákom, ktorý Bohdan tak rád používal.
"Ja.." prehltol zťažka. "Asi som mu povedal o tom, čo sa našlo na Makovom vrchu." povedal neisto.

„... Tak jsem mu jednu ubalil, aby si měl teprva na co stěžovat!“ dokončil svou řeč mohutný pořízek.
„A stěžoval si?“ Jestřáb čáral do svého zápisníku.
„To bych se nasmál. Klopil, kapsy obracel. Moc neměl, tak jsem mu sebral ještě bundu. Goretexovou, hele. Měl by nám, veteránům, bejt vděčnej.“
„Bojoval jsi ve válce?“ ožil Jestřáb.
„Ne jako úplně, ale mohl jsem.“
„Jo, mohls, takový udělaný chlap.“
„Prostě to vobejdeš, uděláš ramena, lidi se leknou a klopěj. Super práce.“
„Hm. Tak dík,“ Jestřáb dopsal, zaklapl zápisník a zvedl se.
Lovec najde práci vždycky.
A když má štěstí, tak se kořist vyzpovídá sama.

"A teď mi prosím, seržante, ukažte, jak přesně to probíhalo", pronesl kapitán Elánius klidným a vůbec ne vyděšeným hlasem.

"Provedu", odpověděl seržant Navážka.

"Postupoval jsem přesně podle rozkazu. Posadil jsem ho tady na tu židli uprostřed. Na zem jsem nakreslil kontrolní body. Pak jsem skočil doleva a řekl: Udělals to, že jo? Potom jsem skočil doprava a řekl: Jseš si jistý, žes to neudělal? A potom jsem přeskočil přes něj a řekl: Jsi to ty, kdo to udělal, viď? Udělal jsem to jen pětkrát, ale pak mu upadla hlava."

"Karotko, zapište si. Seržant Navážka už nikdy nebude provádět křížový výslech."

“Kapitáne, na slovíčko.”
Policista provádějící výslech se neochotně zvedl a opustil místnost.
“Kapitáne, dorazil specialista z vedení, nějaký otec Oswaldo.”
Kapitán se podíval skrz jednosměrné zrcadlo. Ten muž v poutech spáchal sérii brutálních vražd a z vedení posílají nějakého kněze. Vůbec se mu to nechtělo líbit.
Vrátil se do místnosti a usedl naproti vězni.
“Poslední šance mi říci, co chci vědět, potom si tě převezme specialista.”
“Opravdu?” bylo první slovo, které vězeň pronesl. Potom explodoval.
Kapitána srazila stěna ohně ze židle a odhodila ke zdi. “Kristepane!” vykřikl.
“Ukřižovaný ti už nepomůže,” zašklebila se na něj bytost tvořená ohněm a utrpením.

Taky se vám občas stane, že někoho posloucháte a u toho přemýšlíte o tom, jak hovor ukončit? Nejdřív vás napadají slušné varianty, ale pak si uvědomíte, že osoba nedělá pauzy a pro použití slušné varianty byste museli osobu přerušit, což je neslušné. Pak vás napadají varianty neslušné, třeba přerušit a něco zalhat, ale když to učiníte, jste zase zataženi zpět a musíte nadále poslouchat ještě absurdnější monolog. Potom si uvědomíte, že mluvící osoba by mohla být vypravena po hlavě ze schodů, ale je to moc drastické řešení. Nakonec však dojdete k tomu, že nesnesitelní lidé neexistují. Nohama dopředu snesete kohokoliv.

“Hej! Ty tupče,” začal jsem pěkně zvostra. Na takový jako von se musí tvrdě.
“Co se tu válíš?” strčil jsem do něj, až to cinklo a břinklo.
“Si myslíš, že když si tě vezmu do práce, tak pořádně nezakroutíš zadkem?” zalapal jsem po dechu, když mi ten prevít s hladkou hlavou schválně uklouz.
“Tak jak sráči? Necháš se po dobrym?” zaryl jsem tak vztekle, až odštíplej kus dřeva odletěl bůhví kam.
Jenže to bylo všechno k prdu.
Hřebík padesátka furt ležel na prkně a odolával mý marný snaze ho zašroubovat.
My, křížový šroubováky, máme ve světě plnym tesařů těžkej život.

"Kytku máš?" ujišťoval se Remus. Po předchozích nezdarech se rozhodli vzít se Siriusem problematiku Jamesova milostného života do vlastních rukou.
"Mám."
"A vlasy načesaný?"
"Jo pořád."
"Blbost," zhodnotil Sirius znalecky kamarádovo vrabčí hnízdo. "Koukej mazat pro hřeben."
James si ochranářsky prohrábl vlasy. "No dovol, brácho? Holky na to letí."
"A Remus je Červená Karkulka. To určitě."
"Ale -"
"Abych tě lépe viděla! Teda - Ať už tě nevidím. Padej a pozdravuj Lily."
*
"Myslíš, že to zvládne?" zeptal se Remus, když James odešel.
Sirius nezaváhal ani vteřinu. "Beztak ne, je to jelen. Ale – Merlin ví proč – Evansová ho má ráda takovýho, jakej je."

Nezvládne to.
Byl srab a uplakánek.
Zamrkal, aby potlačil slzy a svezl se do sedu na kraji bazénu. Zamračeně si namočil nohy. Samozřejmě, že se bál! Co když skočí, dostane se daleko od břehu, a utopí se?
Babička se posadila vedle něj.
Na rozdíl od rodičů a sourozenců mu nedomlouvala, nevysmívala se mu za jeho strach. Jen se na něj usmála, a řekla:
"Občas je lepší skočit po hlavě.”

-

Zamrkal, aby potlačil slzy. Tady už pro něj nic nebylo. Možná pro něj tady nikdy nic nebylo - jen si to předtím neuvědomil.
Občas je lepší skočit po hlavě.
Nastoupil do letadla.

„Krytone, kde je moje podprsenka?“

„Kryťáku, fakt jsi někam neuklidil ten „držák na vycpávky?“

„No, dovol, Dave, já tam přeci mám co dát!“

„Já to tak nemyslel, Chris.“

Sanitární droid těkal umělýma očima ze svého ochránce na slečnu Kochanskou a zpátky. Jistě, uklízel prádlo po vyprání, ale absolutně netušil, kam se ztratila jediná podprsenka nové členky posádky.

„Krytone, tuhle jsi mluvil o těch ducatých věcech, vzpomínáš?“

„Pane, ten křížový výslech přeci není nutný.“

„Jistě, že je! Nemůžete si přece myslet, že tu budu chodit bez…“

Androidova hlava se rozlétla na tisíc částí. Kryton se zprudka posadil. Právě prožil denní můru.

REMUS: Albusi, zveřejnili novou, musíš okamžitě svolat Řád.
ALBUS: Zrovna jsem ti psal, sraz v půl druhé v Tkalcovské.

ALBUS: Hele, tady, jed na sedm. Nápady?
SEVERUS: Arsenik, botulin, antimon, novičok, nikotin, alkohol, metanol ignorantsky psaný bez h… mám pokračovat?
SIRIUS: Jakej normální člověk tohle ví?
SEVERUS: Doktorát z chemie, pamatuješ?

ALBUS: Siriusi, pistole na šest?
SIRIUS: Byl jsem politickej vězěň, ne kriminálník!
SEVERUS: Myslíš?

ALBUS: Jak to šlo u Voldemorta?
SEVERUS: Řešili jsme tu páteční tajenku, něco s vyvoleným…
ALBUS: Křížový výslech?
SEVERUS: Křížovkový.

MINERVA: Výsledky ze včerejška!

Silně Mimořádný Rébusový Tým ...dvanáct bodů
Řešitelé A Deskovkáři .................čtrnáct bodů

Sif a válečníci Volstagg, Fandral a Hogun se skláněli nad mapou bitevního pole. Už dneska chtěli napadnout nepřítele.
„Jak na ně zaútočíme?“ zeptal se Volstagg.
„Měli bychom je obklíčit,“ navrhl Fandral.
„Tady je řeka, tam se s vojskem nedostaneme.“
„A jsou na vyvýšeném místě,“ přidal se Hogun, „mají výhodu.“
„Něco vymyslet musíme. Musíme se držet nějakého plánu.“
Najedou kolem nich proběhl řvoucí Thor. Kladivo měl bojovně zvednuté nad hlavou. Kolem něj lítaly blesky a on se bez varování vrhl do boje.
„A jakého plánu se drží on?“ zeptal se nevěřícně Volstagg.
„Toho nejjednoduššího,“ prohlásila Sif, „šel do toho po hlavě.“

Krysa se mi zdárně lepí na paty,
tak bych ráda tý potvoře chlupatý
vystavila fakturu i s úroky.
Bystrozraký, dlouhý nebo široký,
všichni mají právo bez potíží psát!
Zvlášť když to má někdo - morceshadry - rád.
Jasně, nejsem asi zrovna v ukázkovým stavu.
Poslední rok semlel mě jak zrnkovou kávu,
řeším věčně dítě, práci, vyčůrat a spát,
píšu jenom seznamy a držím celibát,
co se týče společenských vztahů.
Život nabral na mateřský prapodivnou dráhu.
Únava a stereotyp žerou motivaci,
k tomu, co dřív miloval, se člověk těžko vrací.
Ale poslyš, kryso, aspoň žiju zdravě!
Biomrkví majznu tě po tvý chlupatý hlavě!

Záporákům je hej. Stačí jim pohladit koťátko (co na tom, že je pak utopí), zafňukat, jak jim hrdinův otec kdysi rozšlapal bábovičku, a každý je lituje, omlouvá, záchranné stanice staví... To poslední je tedy záslužná činnost, přiznáváme. Výsledek však týž: padouši si hoví v teple, my prochládáme venku v dešti.
"Fňukáním nic nevyřešíme, plantážníci," prohlásil jednoho dne budoucí předseda. Tak jsme se do toho vrhli. Založili jsme Komunitní klub klaďasů. (Nezkracovat prosím.) Útočiště pro...
Víte, my jsme ti hodní. Nevyhodíme nikoho. Pokud se chová slušně. Pokud ne, vyřídím to s ním já.
Říkávali mi Old Shatterhand a dělám tu vyhazovače.