DMD Bonus č. 1 pro 3. 4. 2022.

Hugovi mal zlý pocit už v to ráno, keď odchádzal z kŕáľovského mesta. Pričítal to tomu, že tých čiaš medoviny bolo skutočne trochu veľa. Ale stále mu po hlave dupal červík pochybnosti, že to nie je úplne všetko.
Nepamätal si, ako sa tej noci dostal do svojej izby. Ale teraz s mrazivou istotou vedel, že tam nedošiel sám, a že ruky, ktoré ho tam odviedli, boli Bohdanove. Veď ešte ráno boli jeho šaty trochu napáchnuté tým podivným tabákom, ktorý Bohdan tak rád používal.
"Ja.." prehltol zťažka. "Asi som mu povedal o tom, čo sa našlo na Makovom vrchu." povedal neisto.

Raven fixed Lioness with a stare.
"You don't have to do it."
"I don't have to... but I want to. We've been through this. I am an agent."
He shrugged, and dropped the subject. She took it as victory.
***
Three weeks later, she felt guilty, as she remembered that exchange.
Maybe motherhood made her rusty, she never saw them coming before there was a sack over her head.
Whoever "they" were...
She got her answer as door she couldn't see opened in the cell.
"It's not always fun to be swept off your feet," an unmistakable, enchanting voice told her.

„... Tak jsem mu jednu ubalil, aby si měl teprva na co stěžovat!“ dokončil svou řeč mohutný pořízek.
„A stěžoval si?“ Jestřáb čáral do svého zápisníku.
„To bych se nasmál. Klopil, kapsy obracel. Moc neměl, tak jsem mu sebral ještě bundu. Goretexovou, hele. Měl by nám, veteránům, bejt vděčnej.“
„Bojoval jsi ve válce?“ ožil Jestřáb.
„Ne jako úplně, ale mohl jsem.“
„Jo, mohls, takový udělaný chlap.“
„Prostě to vobejdeš, uděláš ramena, lidi se leknou a klopěj. Super práce.“
„Hm. Tak dík,“ Jestřáb dopsal, zaklapl zápisník a zvedl se.
Lovec najde práci vždycky.
A když má štěstí, tak se kořist vyzpovídá sama.

Jimmy's hand slowly brushed the strings,
his fingertips touched the soft skin
while Tommy sang in a soft voice.
his lips gently kissing his earlobe
It was a long day and they were both tired.
their bodies were laying there in a tight embrace
They loved working together.
they loved kissing each other
But they were just friends. Best friends.
their kisses became even more passionate
They should just ignore all the unnecessary feelings. Right?!
he moaned when he felt his hot breath caress his skin
Well, maybe... it's time. Time to stop overthinking it and simply go for it.

"A teď mi prosím, seržante, ukažte, jak přesně to probíhalo", pronesl kapitán Elánius klidným a vůbec ne vyděšeným hlasem.

"Provedu", odpověděl seržant Navážka.

"Postupoval jsem přesně podle rozkazu. Posadil jsem ho tady na tu židli uprostřed. Na zem jsem nakreslil kontrolní body. Pak jsem skočil doleva a řekl: Udělals to, že jo? Potom jsem skočil doprava a řekl: Jseš si jistý, žes to neudělal? A potom jsem přeskočil přes něj a řekl: Jsi to ty, kdo to udělal, viď? Udělal jsem to jen pětkrát, ale pak mu upadla hlava."

"Karotko, zapište si. Seržant Navážka už nikdy nebude provádět křížový výslech."

Choď vždy po hlave! Otcovu radu si vryl hlboko do pamäti. Spomínal na ňu počas tréningu, keď mu okovanou palicou prevetrával rebrá, i neskôr počas lúpeží. Hlava je základ, chlapče. Ak trafíš pancier, zabrzdí čepeľ. Veľké riziko. Odsekni hlavu, býva menej chránená. Ranený bok možno ošetriť, odseknutú hlavu nie.
Radu uplatňoval hojne. Spod jeho meča sa skotúľala nejedna hlava kupca, vojaka či neviestky. Na prezývku Sekáč hláv, ktorá mu prischla, bol hrdý. Muži i ženy sa ho báli – koho nezabil, toho sprznil. Rád videl strach v ich očiach, spomienky naň ho vzrušovali.
I teraz, keď na neho dopadala katova sekera.

“Kapitáne, na slovíčko.”
Policista provádějící výslech se neochotně zvedl a opustil místnost.
“Kapitáne, dorazil specialista z vedení, nějaký otec Oswaldo.”
Kapitán se podíval skrz jednosměrné zrcadlo. Ten muž v poutech spáchal sérii brutálních vražd a z vedení posílají nějakého kněze. Vůbec se mu to nechtělo líbit.
Vrátil se do místnosti a usedl naproti vězni.
“Poslední šance mi říci, co chci vědět, potom si tě převezme specialista.”
“Opravdu?” bylo první slovo, které vězeň pronesl. Potom explodoval.
Kapitána srazila stěna ohně ze židle a odhodila ke zdi. “Kristepane!” vykřikl.
“Ukřižovaný ti už nepomůže,” zašklebila se na něj bytost tvořená ohněm a utrpením.

Známá muší gymnastka si stěžuje na nevhodné chování pavoučího novináře, který s ní vedl rozhovor na mistrovství světa.

„Neptal se na prvky mojí sestavy ani na tréninkový plán,“ popsala. „Místo toho ho zajímalo například to, kde bydlím.“
Když byla z podivných otázek v rozpacích, dodal, že si na ní chtěl při rozhovoru náležitě smlsnout.

„Chtěl jsem zabít dvě mouchy jednou ranou,“ obhajoval se křižák. „Odvést svou práci a seznámit se, samozřejmě. Je na tom něco špatného?“

Zda tomuto vysvětlení gymnastka uvěřila, není jisté. Proslýchá se však, že se nyní často objevuje ve společnosti několika hmyzích zápasnic z kategorie muší váha.

Taky se vám občas stane, že někoho posloucháte a u toho přemýšlíte o tom, jak hovor ukončit? Nejdřív vás napadají slušné varianty, ale pak si uvědomíte, že osoba nedělá pauzy a pro použití slušné varianty byste museli osobu přerušit, což je neslušné. Pak vás napadají varianty neslušné, třeba přerušit a něco zalhat, ale když to učiníte, jste zase zataženi zpět a musíte nadále poslouchat ještě absurdnější monolog. Potom si uvědomíte, že mluvící osoba by mohla být vypravena po hlavě ze schodů, ale je to moc drastické řešení. Nakonec však dojdete k tomu, že nesnesitelní lidé neexistují. Nohama dopředu snesete kohokoliv.